ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Ministerstvo dotuje ideologický pamflet.

Tak takhle jsem se už dlouho nepobavil. Ministerstvo životního prostředí přihodí stotisícovou dotaci na české vydání knižního zpracování filmu Ala Gorea Nepříjemná pravda - přečíst si o tom můžeme všichni tady.

Téměř mi chybějí slova, abych vyjádřil, co cítím.

Všichni víme, kdo v čele ministerstva dnes stojí. Osobně panu Bursíkovi jeho nejnovější zelený nátěr moc nevěřím a vždycky, respektive od roku 1997, kdy jsem ho na politické scéně poprvé zaregistroval, jsem ho pokládal spíš za pragmatika a "profesionálního politika". Proto mě nepřekvapilo, s jakou hbitostí vlezl modrému Topolánkovi do... náruče, když tento vyhrál volby. Dalo se ovšem očekávat, že být poměr sil po volbách 2006 jen trošku jiný, zrudli by "melouni" na tradiční barvu pionýrského šátku. Ostatně jako všude na světě.

Ale to vem čert, pojďme k věci. Martin Bursík slintá nad ekofilmem Ala Gorea stejně jako všichni kavárenští socialisté ve Francii a na celém světě. To samo o sobě není nic proti ničemu, ať si slintá. Ani se nemusí zamýšlet nad tím, zda by si Gore, stejně jako většina "kněžích globálního oteplování" neměl především zamést před svým čtyřiadvacetipokojovým prahem s vyhřívaným bazénem.
Film Nepříjemná pravda jsem viděl a myslím si o něm jen to, že je to ukázkový příklad infotainmentu. Je to především "film", a nikoliv objektivně pojatý dokument. Al Gore mě neděsí. Straší mě ti, kdo ten film berou vážně a mají ho za ideologickou modlu.

Nemám nic proti tomu, když například ministerstvo kultury dotuje knihu začínajícího a nadějného spisovatele. Už mi ale naprosto uniká, proč musí ministerstvo životního prostředí přispívat na pochybný pamflet, srovnatelný v lepším případě se Šifrou mistra Leonarda. Argumentaci mluvčího ministra pokládám za absurdní a hlavně nic nevysvětlující. Spis prezidenta republiky, ve kterém prezentuje odlišný názor (opakuji: Názor!) může být stejně tak důležitým přínosem do debaty o klimatických změnách, ale žádné státní peníze nedostal. Což je samozřejmě správně.

Z Klausovy knihy jsem mimochodem doposud neviděl ani obálku. Nemohl jsem si však nevšimnout, že jeden den po jejím oficiálním uvedení na trh už patří k dobrému bontonu ji dehonestovat a pokud možno co nejhlasitěji se jí vysmívat (To se ostatně týká i většiny jeho ostatní publikační činnosti. Zvláštní je, že jsem si to nikdy nevšiml u jeho komunisty zvoleného předchůdce.). Troufám si soudit, že naprostá většina kritiků je na tom stejně jako já, tedy Klausovu knihu viděla tak maximálně na fotografii v novinách.

Iniciativu ministerstva pokládám za skandální a nebezpečnou. Vytváří totiž precedens, podle kterého může stát dotovat ideologické, jednostranné příručky. Je na "hlídacích psech demokracie" aby se s ní vypořádali po svém. Těch je však Bursík momentálně velkým miláčkem.