nekorektně.com

(od kmenového přispěvovatele Helm The Hammerhand, toho času bez přístupového hesla) Dnešek by mohl být zapsán do kalendáře coby alegorie na svatého Jiří, ovšem z děr nevylézají hadi a štíři, nýbrž komunisté, pseudohumanisté a jim podobní. Na rozdíl od havěti přírodní nevylézají dobrovolně, nýbrž přímo vyskakují vzteky. Pan premiér Topolánek opět jednou dostál slovům Evžena Tošenovského, potvrdil, že je „chlap s gulama“ a udělil čestnou plaketu bratrům Mašínům za jejich odbojovou činnost a legendami opředený útěk z Československa přes NDR. Čímž ovšem píchl do vosího hnízda. Topolánek si to určitě dobře promyslel - povyk v rámci celého politického spektra se dal očekávat, ovšem nejtragikomičtější na celé situaci mi přijde podání trestního oznámení na premiéra. Údajně se měl dopustit schvalování trestného činu. Trestní oznámení podal jistý člověk z Berouna, jehož jméno jsem se po delším uvážení rozhodl zde nezveřejňovat a nedělat mu tím reklamu. Pokud by někoho z vážených čtenářů zajímala

Milá Markétko! Předem mi dovol pogratulovat ke Tvému oscarovému vítězství. Je skutečně báječné, že alespoň jedna soška letos doputovala k někomu, kdo pochází z Česka, i když Ty už tady dávno nežiješ. Ale nemusí pršet, jen když kape, jak se říkalo v tom filmu s Luďkem Sobotou. Tvá písnička, za kterou jsi byla oceněna, je moc fajn. Hnidopich by mohl říct, že podobně stavěnou melodii už v leckterém filmu slyšel a někdo by si mohl také tropit žerty z roztřeseného hlasu Tvého irského přítele Glena. Ale to bylo jistě tím, jak ve studiu při zpívání myslel na globální oteplování, viď, Markétko? Skutečně velmi soucítím s Tvým upřímným zájmem o nápravu světa a je mi naprosto jasné, že Ti blaho celého lidstva tak leží na srdci. A co víc, Ty už víš, že k záchraně stačí jediné - podporovat Ala Gorea! Právě bývalý viceprezident Al Gore je ten, kterému skutečně jde jen a jen o čistotu potoků, zelené louky a blankytně modrou oblohu, který objektivně informuje o všech zrůdnostech nadnárodních korporací

Patnáctého února byl podruhé zvolen prezidentem České republiky Václav Klaus. Blahopřeji panu prezidentovi ke zvolení a našim zákonodárcům ke správné volbě. Teď bych ovšem rád shrnul pár postřehů z druhé parlamentní schůze, která už zaplaťpámbu tolik nepřipomínala zasedání kocourkovské radnice. Klausovo vítězství znamená porážku totalitních stran Totalitní stranou dnes, po trpké zkušenosti z předvolebního martýria, nemyslím jen KSČM. Směle k nim můžeme přidat nejen ČSSD, stranu řízenou a ovládanou jedním mužem natolik, že z jejího tábora zdrhají "přeběhlíci". Ať se Jiří Paroubek s Davidem Rathem, kontrolujícím zdvižené ruce poslanců, zdali každý hlasuje správně podle stranického diktátu, mohli přetrhnout v ukazování světu, že oni jsou ti státotvorní a demokratičtí a za všechno špatné v této volbě mohla ODS, Miroslav Šlouf a Kubiceho zpráva, rozumný člověk musel vidět, kdo atmosféru zastrašování, vydírání a výhrůžek vlastně vyvolával. Ostatně Paroubkovi to v prezidentské volbě

Takzvaná "prezidentská volba" dodala názvu mojí rubriky Ze života Kocourkova na tomto blogu zcela nový, daleko realističtější rozměr. Nikdo po skončení sobotního výsměchu do tváře občanům nemůže pochybovat o tom, že skutečně žijeme v Kocourkově. Českou politiku sleduji už dlouhá léta celkem bedlivě, tedy jsem čekal od našich zvolených a z našich daní placených zákonodárců leccos. Toto však ne. Kdysi jsem žil v domnění, že volba českého prezidenta má být důstojným aktem a významným dnem, po 28. říjnu možná druhým nejvýznamnějším. Místo toho však národ v pátek i v sobotu sledoval zasedání kocourkovských radních, u kterých bylo naprosto jasné, že zvolit prezidenta je to poslední, co si vlastně přejí. Chtělo se mi zvracet z pánů Haška, Vlčka, Ratha, Grebeníčka (tento syn estébáckého mučitele politicky nespolehlivých se dokonce zaklínal Masarykem a já jen čekal, kdy se ve Španělském sále zjeví jeho duch, aby bolševickému expředsedovi nakopal zadek), nemohu ovšem opomenout ani dema

Vážený národe srbský! Třebaže neznám Váš jazyk tak, abych jím mohl tento článek napsat, ale pouze tak, abych mohl číst Vaše servery, věřím, že jsou lidé mně podobní i v Srbsku, kteří hledají zmínky o své zemi a zajímá je pohled „zvenčí“ a i když neumějí tak dobře česky, aby psali, tak aspoň budou číst. Rád bych především Vám, srbským čtenářům, načrtl některé aspekty Vaší situace, která rozhodně není růžová, ale podle mého soudu je mnohými médii desinterpretována. Myslím, že by bylo záhodno se podívat na otázku Kosova racionálníma, chladnýma očima místo hysterického křiku typu „tam, kde pramení naše řeky“, který předvádí zejména Tomislav Nikolić. Ze samostatnosti Kosova totiž víc získáte, než ztratíte, i když to na první pohled možná nevypadá. Předně si zkusme reálně zhodnotit situaci, jaká je. A bez příkras. Kosovo je území, na němž žije 92% Albánců, 5,3% Srbů a zbytek jsou různá malá etnika jako Bosňané, Romové či Turci. Porodnost jedné srbské ženy je v průměru 1,7 dítěte, porodnost j

Zřejmě by to chtělo vyjádření nějakého odborníka v oblasti psychiatrie, aby českému národu osvětlil nejnovější počínání předsedy ČSSD. Osobně takové vzdělání nemám, a tak jsem bezradný. Zrekapitulujme si události posledních dní, které tak hýbou naší českou kotlinkou: Paroubkův a Bursíkův "Antiklaus", muž pružných názorů (a to takových, že dodnes nikdo neví, jaké názory vlastně má) vyzýval Václava Klause tak dlouho k televizní debatě (a spřátelení novináři tak dlouho psali o Klausově zbabělosti a o Švejnarově zřejmé převaze), až tento konečně svolil. Odehrála se debata v senátorském klubu ČSSD, kde ani otázky, pro senátorské bezmozky jistě pečlivě připravené PR sekcí sociální demokracie za účelem zlomení Klausova vazu, Švejnarovi nepomohly. Profesor ekonomie na univerzitě v Michiganu spáchal před senátory a miliony televizních diváků sebevraždu v přímém přenosu, což nakonec museli uznat i jeho spřátelení novináři a pravdoláskoví politologové. "Mám morální kredit", ře