ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Opožděná medaile
(od kmenového přispěvovatele Helm The Hammerhand, toho času bez přístupového hesla)
Dnešek by mohl být zapsán do kalendáře coby alegorie na svatého Jiří, ovšem z děr nevylézají hadi a štíři, nýbrž komunisté, pseudohumanisté a jim podobní. Na rozdíl od havěti přírodní nevylézají dobrovolně, nýbrž přímo vyskakují vzteky.
Pan premiér Topolánek opět jednou dostál slovům Evžena Tošenovského, potvrdil, že je „chlap s gulama“ a udělil čestnou plaketu bratrům Mašínům za jejich odbojovou činnost a legendami opředený útěk z Československa přes NDR. Čímž ovšem píchl do vosího hnízda.
Topolánek si to určitě dobře promyslel - povyk v rámci celého politického spektra se dal očekávat, ovšem nejtragikomičtější na celé situaci mi přijde podání trestního oznámení na premiéra. Údajně se měl dopustit schvalování trestného činu. Trestní oznámení podal jistý člověk z Berouna, jehož jméno jsem se po delším uvážení rozhodl zde nezveřejňovat a nedělat mu tím reklamu. Pokud by někoho z vážených čtenářů zajímala jeho totožnost, může si ji dohledat třeba na iDnes.
Je zvláštní, jak rychle zapomínají nejen kovaní bolševici a přisluhovači režimu, kteří jsou tímto aktem nepřímo označeni za zločince , ale i ti, jež se označují za humanisty. Bratři Mašínové jsou odsuzování, označováni za vrahy. Vzhledem k tomu, že za desítky mrtvých na zadrátované státní hranici nebyl potrestán ani jeden pohraničník s tím, že pouze plnil rozkazy zločinného režimu, tak proč neplatí paralela i pro bratry Mašíny? Máme tomu rozumět tak, že nezabíjí jedinec, nýbrž režim, ovšem z opačné strany není obětí režim, ale ubohý pokladník? Nejspíš ano. Nad faktem, že v tu dobu měla režimem povoleno nosit zbraň jenom dobře proklepnutá osoba, dalo by se říci spolehlivý sluha režimu (případně kapitální svině, to už si každý vybere podle svého uvážení), se nikdo nepozastaví, popis situace v podání Mašínových (Mašínovi zbraň vypadla a poté na něj pokladník vytáhl tu svou, v následné potyčce byl zastřelen) je odpůrci jejich činu zdařile ignorován. Jsem napnut zvědavostí, zdali někdo podá trestní oznámení i na jiné, slavnější osobnosti českých dějin. Například husité zabili civilistů spustu, což je jistě horší než střílet ozbrojené důvěrníky nepochybně zločinného režimu. A co teprve čeští letci v bombardérech nad Německem nebo partyzáni za druhé světové války. Bude podáno trestní oznámení na všechny, kdo se zapříčinili o stavbu pomníků, soch nebo o udělení vyznamenání? Pochybuji a také by to šlo proti zdravému rozumu. Opět se ukázalo, že komunisté a zdravý rozum jsou navzájem neslučitelné pojmy a také to, že česká společnost má období vlády KSČ v sobě tak zakořeněné, že nejsme schopni ono období posuzovat bez zaujetí, osobních pocitů viny či dodnes přetrvávajícícho vzteku.
Podle anket na zpravodajských serverech většina hlasujících udělení plakety odsuzuje. A podle osobních zkušeností vím, kolik z toho asi bude i mladých lidí. Tak si říkám, jestli za pár let nebudeme ještě více litovat slov komunisty dosazené figurky, že nejsme jako oni.
A co na celou kauzu výkvět naší společnosti, tedy naši politici? Komunisté samozřejmě nezklamali. Falmer Filip se nechal slyšet, že vrah zůstane vrahem a vláda ztratila legitimitu (zůstalo mi záhadou, kudy Falmer k tomuto došel), soudruh Kováčik pro změnu označil každého, kdo oceněné schvaluje, za zločince. Zní to velmi humorně od představitelů strany, která má na rukou krev nevinných, statisícům lidí zruinovala životy a milionům morálku. Zvlášť když by dle platného (!) zákona měly tyto kreatury sedět ve vězení. Mile překvapil Martin Bursík, nad kterým jsem definitivně lámal hůl při prezidentské volbě. Václav Klaus rozhodnutí údajně respektuje, což bych si dovolil přeložit jako výraz mírného nesouhlasu. Celkem se panu prezidentovi divím, o znovuzvolení mu už jít nemusí, tak by si mohl přestat hrát na prezidenta všech občanů a vyjádřit jasný názor. Nebo mu jen došlo, že to měl udělat dávno? Dostalo se i na zvláštního českého emisara pro Sýrii a přilehlé země, Jiří Paroubek se ale vykroutil z přímé odpovědi s bravurou sobě vlastní. Ocenění neschvaluje, protože prý při akci zahynuli jen vykonavatelé, nikoli zločinci ve službách režimu. Škoda, že se nepustil do filozofického rozboru, kdeže je ta dělící hranice mezi zločincem ve službách režimu a vykonavatelem ve službách režimu. Mohl by to třeba vysvětlit pozůstalým po těch, které vykonavatelé postříleli na hranicích, umučili v lágrech či pověsili ve věznici.
Za sebe mohu jen prohlásit, že Mirek Topolánek konečně sebral odvahu udělat to, co mělo být provedeno v roce 1990. A aspoň naznačil, že nikoli ohnutí hřbetu s tím, že to nějak přežijeme, ale ozbrojený odpor vůči zločinnému režimu je hoden ocenění. V dnešní době, kdy se módou v podání nejen našeho národa, ale i celé civilizace stalo sebemrskačství, je to o to cennější. Bylo by hezké, kdyby toto prolomení tabu nezapadlo.
Helm The Hammerhand
Dnešek by mohl být zapsán do kalendáře coby alegorie na svatého Jiří, ovšem z děr nevylézají hadi a štíři, nýbrž komunisté, pseudohumanisté a jim podobní. Na rozdíl od havěti přírodní nevylézají dobrovolně, nýbrž přímo vyskakují vzteky.
Pan premiér Topolánek opět jednou dostál slovům Evžena Tošenovského, potvrdil, že je „chlap s gulama“ a udělil čestnou plaketu bratrům Mašínům za jejich odbojovou činnost a legendami opředený útěk z Československa přes NDR. Čímž ovšem píchl do vosího hnízda.
Topolánek si to určitě dobře promyslel - povyk v rámci celého politického spektra se dal očekávat, ovšem nejtragikomičtější na celé situaci mi přijde podání trestního oznámení na premiéra. Údajně se měl dopustit schvalování trestného činu. Trestní oznámení podal jistý člověk z Berouna, jehož jméno jsem se po delším uvážení rozhodl zde nezveřejňovat a nedělat mu tím reklamu. Pokud by někoho z vážených čtenářů zajímala jeho totožnost, může si ji dohledat třeba na iDnes.
Je zvláštní, jak rychle zapomínají nejen kovaní bolševici a přisluhovači režimu, kteří jsou tímto aktem nepřímo označeni za zločince , ale i ti, jež se označují za humanisty. Bratři Mašínové jsou odsuzování, označováni za vrahy. Vzhledem k tomu, že za desítky mrtvých na zadrátované státní hranici nebyl potrestán ani jeden pohraničník s tím, že pouze plnil rozkazy zločinného režimu, tak proč neplatí paralela i pro bratry Mašíny? Máme tomu rozumět tak, že nezabíjí jedinec, nýbrž režim, ovšem z opačné strany není obětí režim, ale ubohý pokladník? Nejspíš ano. Nad faktem, že v tu dobu měla režimem povoleno nosit zbraň jenom dobře proklepnutá osoba, dalo by se říci spolehlivý sluha režimu (případně kapitální svině, to už si každý vybere podle svého uvážení), se nikdo nepozastaví, popis situace v podání Mašínových (Mašínovi zbraň vypadla a poté na něj pokladník vytáhl tu svou, v následné potyčce byl zastřelen) je odpůrci jejich činu zdařile ignorován. Jsem napnut zvědavostí, zdali někdo podá trestní oznámení i na jiné, slavnější osobnosti českých dějin. Například husité zabili civilistů spustu, což je jistě horší než střílet ozbrojené důvěrníky nepochybně zločinného režimu. A co teprve čeští letci v bombardérech nad Německem nebo partyzáni za druhé světové války. Bude podáno trestní oznámení na všechny, kdo se zapříčinili o stavbu pomníků, soch nebo o udělení vyznamenání? Pochybuji a také by to šlo proti zdravému rozumu. Opět se ukázalo, že komunisté a zdravý rozum jsou navzájem neslučitelné pojmy a také to, že česká společnost má období vlády KSČ v sobě tak zakořeněné, že nejsme schopni ono období posuzovat bez zaujetí, osobních pocitů viny či dodnes přetrvávajícícho vzteku.
Podle anket na zpravodajských serverech většina hlasujících udělení plakety odsuzuje. A podle osobních zkušeností vím, kolik z toho asi bude i mladých lidí. Tak si říkám, jestli za pár let nebudeme ještě více litovat slov komunisty dosazené figurky, že nejsme jako oni.
A co na celou kauzu výkvět naší společnosti, tedy naši politici? Komunisté samozřejmě nezklamali. Falmer Filip se nechal slyšet, že vrah zůstane vrahem a vláda ztratila legitimitu (zůstalo mi záhadou, kudy Falmer k tomuto došel), soudruh Kováčik pro změnu označil každého, kdo oceněné schvaluje, za zločince. Zní to velmi humorně od představitelů strany, která má na rukou krev nevinných, statisícům lidí zruinovala životy a milionům morálku. Zvlášť když by dle platného (!) zákona měly tyto kreatury sedět ve vězení. Mile překvapil Martin Bursík, nad kterým jsem definitivně lámal hůl při prezidentské volbě. Václav Klaus rozhodnutí údajně respektuje, což bych si dovolil přeložit jako výraz mírného nesouhlasu. Celkem se panu prezidentovi divím, o znovuzvolení mu už jít nemusí, tak by si mohl přestat hrát na prezidenta všech občanů a vyjádřit jasný názor. Nebo mu jen došlo, že to měl udělat dávno? Dostalo se i na zvláštního českého emisara pro Sýrii a přilehlé země, Jiří Paroubek se ale vykroutil z přímé odpovědi s bravurou sobě vlastní. Ocenění neschvaluje, protože prý při akci zahynuli jen vykonavatelé, nikoli zločinci ve službách režimu. Škoda, že se nepustil do filozofického rozboru, kdeže je ta dělící hranice mezi zločincem ve službách režimu a vykonavatelem ve službách režimu. Mohl by to třeba vysvětlit pozůstalým po těch, které vykonavatelé postříleli na hranicích, umučili v lágrech či pověsili ve věznici.
Za sebe mohu jen prohlásit, že Mirek Topolánek konečně sebral odvahu udělat to, co mělo být provedeno v roce 1990. A aspoň naznačil, že nikoli ohnutí hřbetu s tím, že to nějak přežijeme, ale ozbrojený odpor vůči zločinnému režimu je hoden ocenění. V dnešní době, kdy se módou v podání nejen našeho národa, ale i celé civilizace stalo sebemrskačství, je to o to cennější. Bylo by hezké, kdyby toto prolomení tabu nezapadlo.
Helm The Hammerhand
Komentáře