nekorektně.com

To je mi ale paradox, říkal jsem si minulý týden, když jsem četl, kterak náckové z Národního odporu vesele hajlovali na akci, kterou pořádali naši mladí ultralevičáci z hnutí Ne základnám. Tedy ne že bych si už dlouho nevšímal styčných bodů, kterých mezi sebou tyto dvě na první pohled zcela odlišné skupinky mladých frustrovaných bezmozků mají. Ne že bych dlouho neupozorňoval na skutečnost, že to jen politicky korektní média blábolivě označují neonacisty za ultrapravici, když je to ve skutečnosti ultralevice jak vyšitá, jen opticky na jiném "konci" levého spektra. Ostatně za vše hovoří i historický kontext z období druhé světové války. Ale stejně jsem se nad tím podivoval. Samozřejmě, takzvaní neonacisté odmítají americký radar stejně jako takzvaní antifašisté, přesto jsem se té doposud neobvyklé symbióze divil. Jasno mi ale udělal tento rozhovor , kde mluvčí českých protiradarových extremistů Jan Májíček gratuluje příznivci teroristů Hizballáh za masakrování Izraele. Že by to

S počátkem 90. let se objevilo vedle slovenských separatistických snah hnutí, které požadovalo samostatnost (nebo aspoň samosprávnost) Moravě a Slezsku. Mnoho Čechů na to reaguje nelibě, ne nepodobně jako Srbové na snahy Kosova o totéž. Mnozí Moravané (zejména z venkova) rádi a často připomínají, že "dělají na Čechy", že Češi (a obzvláště Pražané) jsou ti zkažení, co jen "sedí v kanceláři a nic nedělají", po čemž "chodí po kavárnách a hospodách a nic nedělají" a přitom "hodně berou", zatímco na Moravě lidé "dřou v práci" a pak když přijdou domů, tak "dřou na vinohradě", případně "dřou na zahrádce", zkrátka pořád někde dřou (rozuměj: dřou rukama) a je nespravedlivé, že nedostávají takový plat. Toto myšlení se velmi zajímavě odráží v politických preferencích. Sama podstata nepochopení kapitalismu a mechanismu tvorby cen (ať už práce, zboží/služeb či kapitálu) totiž způsobuje následující efekt ve volebních výsledcích.

Zákon říká, že Edvard Beneš se zasloužil o stát. Toto tvrzení je poněkud neúplné. Správně by mělo znít Edvard Beneš se zasloužil o komunistický totalitní stát . Zkusme sledovat kroky Edvarda Beneše od jeho jmenování do funkce ministra zahraničních věcí ČSR po jeho skon. První provinění Edvarda Beneše spočívalo v jeho geopolitickém diletantismu. Navzdory svědectvím německých Židů či bělogvardějských emigrantů stále paranoidně viděl nepřítele na straně Rakouska a Maďarska a předpokládal, že největším nebezpečím republice je obnovení monarchie. Podle toho také uzavíral spojenecké smlouvy - takzvaná Malá dohoda nám nemohla být proti reálným nebezpečím vůbec co platná, neboť s Jugoslávií nemělo Československo společné hranice a s Rumunskem jen cca 60 km dlouhou na Podkarpatské Rusi - přičemž žalostný stav rumunské armády musel být dr. Benešovi znám. Jak nám toto spojenectví s etnicky výbušným státem, který byl na rozpadnutí při prvním otřesu (a také se tak stalo), případně s Rumunskem, jeh

Občas mám pocit, že s církví je to podobně jako třeba s globálním oteplováním. Jakmile někdo řekne či publikuje námitku proti, je pranýřován. Musel jsem se smát, když jsem viděl reakce na předešlý článek o sedmi nových hříších, který vyšel na Neviditelném Psu. Je důležité, že nebyl vydán oficiální dokument? Vysoký představitel katolické církve, pan Girotti, má v církvi na starost řízení instituce pověřené mj. kvalifikací hříchů. Pokud se takový člověk vyjádří do médií nějakým způsobem, vyjadřuje tím i názor své instituce. Znovu se nabízí analogie s globálním oteplováním - ponechme stranou pravdivost či nepravdivost argumentů pana prezidenta Klause v této věci, soustřeďme se jen na formu jejich prezentace. Pan prezident několikrát vystoupil na různých konferencích, kde se skepticky vyjádřil k většinovému (alespoň mediálně většinovému) postoji ke klimatickým změnám. Pokaždé zdůraznil, že jedná jako akademik a soukromá osoba, nikoliv jako prezident. Kolik lidí bylo schopno toto tvrzení ak

Tak se stalo, že Vatikán po 1500 letech zareagoval na změny ve společnosti a vydal jakýsi "seznam smrtelných hříchů 2.0". Nic proti tomu, doba se mění, a přeci jen dnes se častěji kradou Windows než koně. Nicméně to, jakým způsobem se s problémem církev vypořádala, je zčásti velmi, velmi nešťastné. Podívejme se na seznam "nových hříchů": * genetické manipulace * provádění experimentů na lidech * znečišťování životního prostředí * přispívání k sociální nerovnosti * přispívání k chudobě jiných * život v nadměrném bohatství * obchodování s drogami a jejich užívání Co se genetických manipulací náleží, na to má církev dejme tomu právo to zakazovat, víme všichni, jak je konzervativní a holt se jí GM nelíbí - je to jejich věc, i když je na delší debatu, zda jsou GM v pořádku, či nikoliv. Ale budiž. Experimenty na lidech mohli zakázat už za Mengeleho, jistě to je velká nectnost, obchodování s drogami také není něco, za co by měla duše křesťana pobývat na obláčku v nebi. To

Angličtina má jeden krásný dvouslovný výraz: sore loser. Tento termín je těžké přesně do češtiny přeložit, ale označuje osobu, která neumí prohrávat. Čím to, že se mi výraz sore loser vybaví vždy, když někde připadnu na neúspěšného kandidáta poslední prezidentské volby? A zvláště po přečtení tohoto článku . Není podle mého názoru dobrým zvykem poraženého soupeře, ať už ve sportu či kdekoliv jinde, aby po své prohře neustále upozorňoval na sebe a na "nečestnost" výhry svého protivníka. Ve světě gentlemanů není ostudou přiznat porážku, naopak se to sluší. ODS připustila vítězství sociální demokracie ve dvou prohraných volbách. "Nový styl" přinesl do politiky až Jiří Paroubek, který svým povolebním prskáním o Kubiceho zprávě nepřestal otravovat od června 2006 prakticky dodnes. Není náhodou, že právě Paroubek se Švejnarem si tak padli do oka. Podívejme se pořádně, co Jan Švejnar ve svém článku v Lidových novinách říká. Zavádějící je už titulek, i když věřím, že nebyl dí

Přesně před osmašedesáti lety sovětská Rudá armáda na přímý rozkaz J.V. Stalina zavraždila na 15 tisíc polských důstojníků. Redakce Nekorektně věnuje těmto padlým hrdinům polské armády tichou vzpomínku s přáním, aby se nikdy nic podobného nemohlo opakovat. Pamiętamy Was, zamordowanych bohaterów Rzeczypospolitej Polskiej, którzy bojowaliście przeciw hordom barbarzyńskich bolszewików, będziemy na zawsze pamiętali Waszą pamiątkę. Bądźcie upomnieniem terroru komunizmu, któremu nigdy nie będzie dozwolone znów się wrócić, synowie Polski!

In varietate concordia - jednota v rozmanitosti. To je mottem Evropské unie, která, ať se nám to líbí nebo ne, je dominantní silou na evropském kontinentě. V současné době čítá de iure 27 členů, de facto 30 (+ Norsko, Island, Lichtenštejnsko, země EEA, které mají legislativu do značné míry harmonizovanou s EU třebaže nejsou jejími členy) a další kandidátské země, které svým vstupem ucelí entitu mezi Atlantikem a Ruskem do nového rámce. To jsou věci, které jsou celkem všeobecně známé. Vše vypadalo tak krásně a jasně do té doby, než přišlo Kosovo a vyhlásilo nezávislost. Nezávislost, která byla uznána mnoha klíčovými světovými hráči. Pokud se Kosovu podaří opravdu docílit úplné nezávislosti, stane se precedentem pro mnoho dalších entit v Evropě. Po nezávislosti se velmi realisticky poohlížejí Katalánci a Baskové na Španělsku, Bretonci a Korsičané na Francii, Skotové, potažmo Velšané na Velké Británii, Frísové na Nizozemí, Vlámové na Belgii, grónští Eskymáci na Dánsku, Rusové s Ukrajinci

V Rakousku byl před nějakým časem zatčen takzvaný "historik" Ernst Zündel pro popírání holocaustu a vůbec překrucování historie. Je vcelku známý fakt, že každý národ si historii trochu upravuje podle sebe, že měla-li by vyjít jedna učebnice světové historie platná pro celou EU, v níž by nesměly být rozporuplné otázky a kontroverzní témata, pojednávala by nejspíš zejména o vývoji tichomořských domorodých kmenů. Přesto jedna ze zemí EU, Slovensko, celkem prokazatelně nejenže přepisuje dějiny, ale i prostřednictvím Ministerstva školství SR očividně svým svěřencům ve státních školách bohapustě lže. Jak jinak si lze vysvětlit tak masový jev, jako je desinterpretace takřka celých slovensko-maďarských dějin většinou obyvatelstva s tím, že "jim to říkali ve škole"? Zde je několik lží a mýtů, které se na Slovensku ohledně jejich jižních sousedů neustále drží: - Maďaři ukradli zemi předchůdcům Slováků, slovanským kmenům, které mírumilovně existovaly v rámci Velké Moravy - Tat

Nevím, zdali probíhají erupce na Slunci, či se pouze vznáší něco podivného ve vzduchu, ale sešly se nám v médiích dvě zprávy, z nichž každá mi takříkajíc vyrazila dech a přinutila mě zírat na monitor s očima doširoka otevřenýma jako po požití drogy a čelistí bezmocně dopadající na stůl. A ano, překvapivě mají obě co do činění s vrcholnými představiteli české levice. Zpráva první mě spíš pobavila. Jiří Paroubek se totiž vrátil ze Sýrie. Na tom sice není nic zajímavého, šťouravější povaha by mohla podotknout, že ani nic pozitivního, ovšem to by ani nebyl Paroubek, aby nezaperlil pár okamžiků poté, co se jeho nohy s nemalým otřesem dotkly českého povrchu. Ihned totiž oznámil národu s výrazem svatého rozhořčení, že média referovala o jeho cestě nepravdivě a že za všechno může Topolánek (jako ostatně vždy), tentokrát aby zakryl nekalé čachry, které plánoval společně s G. W. Bushem . Sice se nekonala až taková show jako po volbách, pohůnků v žoldu ODS jsme se nedočkali, ale i tak už by pan p