ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Zatmění levicových mozků

Nevím, zdali probíhají erupce na Slunci, či se pouze vznáší něco podivného ve vzduchu, ale sešly se nám v médiích dvě zprávy, z nichž každá mi takříkajíc vyrazila dech a přinutila mě zírat na monitor s očima doširoka otevřenýma jako po požití drogy a čelistí bezmocně dopadající na stůl. A ano, překvapivě mají obě co do činění s vrcholnými představiteli české levice.

Zpráva první mě spíš pobavila. Jiří Paroubek se totiž vrátil ze Sýrie. Na tom sice není nic zajímavého, šťouravější povaha by mohla podotknout, že ani nic pozitivního, ovšem to by ani nebyl Paroubek, aby nezaperlil pár okamžiků poté, co se jeho nohy s nemalým otřesem dotkly českého povrchu. Ihned totiž oznámil národu s výrazem svatého rozhořčení, že média referovala o jeho cestě nepravdivě a že za všechno může Topolánek (jako ostatně vždy), tentokrát aby zakryl nekalé čachry, které plánoval společně s G. W. Bushem . Sice se nekonala až taková show jako po volbách, pohůnků v žoldu ODS jsme se nedočkali, ale i tak už by pan poslanec mohl začít uvažovat o ambulantním vyšetření na psychiatrii, paranoia pomalu vystrkuje růžky. Abych ale panu Paroubkovi nekřivdil, rozhodl se mimo útoků na premiéra také seznámit národ s pravým účelem cesty. Tím samozřejmě není následování Klementa Gottwalda a jeho školení za účelem podřezávání krků, z něčeho takového bych ryzí demokraty ze strany Baas nikdy nepodezříval. Jiří Paroubek totiž jel do Sýrie – fanfáry – na STUDIJNÍ CESTU. K tomu potřeboval pana poslance Zaorálka, asi aby mu dělal poznámky, které Paroubek ve studijním vytržení pronášel. A samozřejmě svou novou mladou manželku. Aby mu podržela. Školní potřeby. Ponechme stranou fakt, že na několikadenní cestě naplněné setkáními s představiteli vládnoucího režimu na studium zřejmě mnoho času zbýt nemohlo. Možná proto se pan expremiér pochválil, že stočil řeč na jistého politického vězně a vyzval prezidenta Sýrie ke zvážení humanitárního gesta. Nepochybuji o tom, že se prezident režimu, který vládne silou od roku 1963 a podporuje teroristické hnutí Hizballáh, nad sebou hluboce zamyslí a Sýrie se v rekordně krátkém čase přemění v oázu svobody. Existuje ještě další varianta účelu cesty, jenže vyjádření mluvčí Lidového domu Kočové, že premiér jel „zlepšit obchodní vztahy mezi ČR a zeměmi střední Asie“, nemůže brát vážně ani chovanec jistého ústavu v Bohnicích, v tom případě by si totiž socialistická delegace sakra zajela. Shrnuto a podtrženo, z vyjádření pana Paroubka vyplývá, že do té Sýrie jel vlastně na dovolenou a přátelský pokec o ničem. Pokud nám ovšem jako vždy nelže a skutečný účel cesty nemá zůstat skryt.

Zpráva druhá mě s prominutím nasrala k nepříčetnosti. Co se vlastně stalo? Nic více a nic méně, než že se komunisté přihlásili k únoru 1948 a tehdejší události údajně dokonce proběhly ústavní cestou. Použití milicí prý nebylo reálnou hrozbou, „revoluce“ proběhla podle přání lidu a puči vůbec nenapovídá to, že se dva a půl milionu lidí zúčastnilo generální stávky, to jsou jen některé z perel padajících z úst předsedy komunistických poslanců soudruha Kováčika. Justiční vraždy sice zatím soudruh odsoudil, zase tak silní v kramflecích se komunisté ještě necítí, prý neměly nic společného s původním revolučním nadšením lidu. Ano, je nepopiratelné, že jak Marx, tak Lenin i Stalin prosazovali coby Gotwaldovy vzory dokonale klidnou revoluci. Stačí si projít jejich díla, třídním bojem byl myšlen zřejmě souboj diskuzní, případně asi v kuličkách. Komu co chcete nalhávat, soudruzi???

Soudruh Kováčik dále neopomněl připomenout, že revoluce přinesla milionům lidí slušný život. Dráty, lágry, zavřené hranice, zničené životy či popravy nebyly jedinými důsledky, soudruh na vlastní oči viděl vesnice, kde se domky s doškovými střechami proměnily v krásné stavby. No není to výhodná výměna? Aneb školení z demagogie velice nízké úrovně, nad tímhle by Goebbels zaplakal. Smutné je, že i takhle stupidní argumentaci spousta lidí spolkne i s navijákem, důkazem budiž třeba diskuze na Novinkách, kteroužto bych doporučil jen lidem s velmi silným žaludkem.

A na závěr výňatek z oficiálních stránek KSČM: Před 60 lety došlo v Československu v návaznosti na proces prohlubování národní a demokratické revoluce k zásadnímu politickému zvratu, který se stal východiskem i součástí revolučního procesu vzniku první historické formy socialismu. Vzpomněl jsem si na film Pelíšky, kde postava Jiřího Kodeta prohlásila něco ve smyslu, že vrahové z osmačtyřicátého nám budou kázat o demokracii. Až na záměnu vrahů jejich potomky by to ona postava musela pronést i dnes.

A orgány činné v tretsním řízení mlčí. Ochránci demokracie mlčí. Stoupenci pravdy a lásky mlčí. Ovšem až někde nějaký opilý pomýlený mladík zvedne ruku či zakřičí „Sieg heil!“, to bude haló! Nebo nedejbože když bude mít Daniel Landa na plakátě na sobě nápis Mercurius, to se pan Eichler přetrhne s odhalováním „pravdy“. Někdy se sám sebe ptám, zda si tento národ únor 1948 opravdu nezasloužil. A co víc, zda si ho nezaslouží znovu...