ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Hnědí, rudí, všechno jedna pakáž

To je mi ale paradox, říkal jsem si minulý týden, když jsem četl, kterak náckové z Národního odporu vesele hajlovali na akci, kterou pořádali naši mladí ultralevičáci z hnutí Ne základnám.

Tedy ne že bych si už dlouho nevšímal styčných bodů, kterých mezi sebou tyto dvě na první pohled zcela odlišné skupinky mladých frustrovaných bezmozků mají. Ne že bych dlouho neupozorňoval na skutečnost, že to jen politicky korektní média blábolivě označují neonacisty za ultrapravici, když je to ve skutečnosti ultralevice jak vyšitá, jen opticky na jiném "konci" levého spektra. Ostatně za vše hovoří i historický kontext z období druhé světové války.

Ale stejně jsem se nad tím podivoval. Samozřejmě, takzvaní neonacisté odmítají americký radar stejně jako takzvaní antifašisté, přesto jsem se té doposud neobvyklé symbióze divil.
Jasno mi ale udělal tento rozhovor, kde mluvčí českých protiradarových extremistů Jan Májíček gratuluje příznivci teroristů Hizballáh za masakrování Izraele.

Že by to nikdo nečekal od "ultralevičáka", který má mít opticky spíše blízko k organizaci Antifa, než k aktivistům Národního odporu? Ale vždyť to je přece tak jednoduchá rovnice.

Vycházejme z pohledu, že největším nepřítelem a zároveň strašákem i současných neonacistů jsou Židé a stát Izrael. Paranoia ze "židovského spiknutí" je naskrz prosáklá všemi servery českých takzvaných národovců. A hnutí Ne základnám? Stačí se podívat, které organizace je vlastně podporují. Jak správně poznamenal Josef Wagner na Neviditelném psu, žádná "židovská" mezi nimi není. Zato je tam přehršel obsurních spolků, z jejichž činnosti je možné usuzovat, že mají blíže k islamismu než k čemukoliv jinému.

A kdo je největším nepřítelem Koránu?

Nechci tady rozplétat konspirační teorie, jejichž nejsem velkým přítelem. Nechci se ani pouštět do hlubokých rozborů původů současného antisemitismu. Chci jen upozornit na jedno: Hnědí i rudí jsou zkrátka naprosto stejná všivá verbež. Izrael a Židé jsou pro ně víceméně problémem zástupným. Stejně tak je ale zástupným problémem nějaký blbý radar - nenechte se zmást! Tito lidé nejčastěji mluví o jakési "svobodě", která jim je odpírána. Jejich hnacím motorem však není touha po svobodě a pocit útlaku.

Je jím zcela obyčejná závist.

Co svět světem stojí, lidé koukali skrz prsty na bohatší a schopnější spoluobčany. U nás tuto platformu do konce dotáhli komunisté (Má tvůj soused lepší auto a větší dům? Jistě je to zloděj), politické body na ní hrabou levicové politické strany i dnes, ČSSD a její ideologové Paroubek a Rath jsou toho dobrým příkladem. Ve vyspělých kapitalistických zemích snad už lidé berou jako normální a dobrou věc, že vydělat víc peněz neznamená nic špatného, právě naopak - že je to důkazem vyšších schopností. Takzvaný Americký sen nám ukazuje, že se člověk může od píky vypracovat v multimilionáře. A právě Spojené státy představují v očích hnědých i rudých ideologů div ne samotného Satana. Pro Čechy představuje jeden z takových pilířů prezident Klaus. A právě proti němu se (například) v prezidentské volbě ochotně spolčili militantní antikomunisté s komunisty. Jak říkám, jedna verbež.

Vlastně není divu. Schéma "budeš se vzdělávat-budeš na sobě pracovat-budeš mít víc peněz než ostatní-a to je dobře" se těmto ideologům dost dobře nehodí do krámu. Výše popsané primitivní pudy, z nichž je závist k těm bohatším na prvním místě, jsou totiž nejideálnějším bičem na stáda bezmozků. Kteří samozřejmě (vědomě i nevědomě) sypou peníze. A jsme tam, kde jsme byli.