nekorektně.com

Náš publicistický server má od včerejška novou adresu, stará na ni bude přesměrována. Nová adresa našeho blogu je http://www.nekorektne.com . Zároveň prosíme ty z vás, kteří by se na tvorbě obsahu serveru chtěli podílet, aby se neostýchali a napsali na e-mail redaktora Finroda Felagunda na adrese finrod.felagund(zavináč)epost.no. Náš server se tak může stát ještě kvalitnějším, než je doposud a oslovit více čtenářů. Děkujeme za zachování přízně a případný zájem o publikování článků.

Wafa Sultan, americká psychiatrička syrského původu, je jednou z nejtvrdších kritiček islámu na světě. Muslimové pro ni nenaleznou zpravidla lepšího slova, než "děvka" (tak je permanentně častována například pod každým jejím videem na YouTube zástupci toho nejmírumilovnějšího náboženství na světě) a čelí několika smrtelným hrozbám od svých býalých soukmenovců. To všechno proto, že si dovolila vzdát se islámu, konvertovat ke křesťanství a kritizovat islám. Redakce Nekorektně vám přináší dvě krátká videa, kde Wafa Sultan hovoří o tom proč opustila islám a proč problém islámu není ani v jeho "chybné politické interpretaci", jako spíš v něm samém.

V české společnosti je velmi silně zakořeněna myšlenka, že některé vědy jsou vlastně jen "buržoasními pavědami" a jejich studium je vhodné akorát pro ty, kteří neumějí "něco pořádného" (většinou se tím myslí škola typu ČVUT). Přitom na západě je o ekonomy, politology či sociology velký zájem. Čím to je? Předně v České republice má většina lidí pocit, že ekonomii, politologii i sociologii přeci musí rozumět každý , a to nejlépe už po pátém pivě. V ekonomickém "pravěku", tedy v době, kdy zabývat se ekonomií coby naukou o trhu a penězích znamenalo "smrdět", protože to "hrabání se v penězích" byla přeci nízká činnost nehodná vysokých učenců, bylo vcelku běžné útočit na Židy z důvodu jejich bohatství. Tento specifický druh antisemitismu (o těch ostatních není článek, ty pomiňme) byl postaven na závisti, která se ptala "jak je možné, že ten Žid má a já nemám"? Dnes by se automaticky nabízela odpověď - protože byli dobří v ekonomické

Kde kdo v Evropě se předhání v tom, aby poukázal na to, jak je film holandského režiséra Geerta Wilderse Fitna špatný a urážející islám. My v redakci Nekorektně jsme od přírody demokraté, a proto necháme úsudek na samotných čtenářích, resp. divácích. Vzhledem k častým změnám v umístění filmu na internetu (neboť se jej většina providerů snaží mazat, jak jen může) je možné, že toto video nebude za nějakou dobu k dispozici. Za redakci Nekorektně přeji čtenářům hluboký, ničím nerušený zážitek.

Docela mě nazdvihlo, když jsem se včera dočetl v Lidovkách, že i někteří krajští hejtmani za ODS začali "brojit proti poplatkům ve zdravotnictví". Nehodlám se teď pouštět do debat o tom, jestli je poplatek za novorozence asociální či nikoliv. Jsem dokonce schopen připustit, že tato část zdravotnické reformy je dejme tomu sporná a uměl nalézt několik argumentů na obou stranách pomyslné barikády. O tom však moje dnešní zamyšlení nebude. Jde o to, že mi populismus občanských demokratů velmi vadí, a coby pravicového voliče dokonce uráží. Pokusme se na to podívat střízlivým okem. Pročpak začali proti poplatkům vystupovat lidovci, kteří jsou coby koaliční strana za reformu spoluzodpovědní? A pročpak asi teď tečou nervy zrovna krajským hejtmanům za ODS? Odpověď je velmi prostá a stačí dvě slova - KRAJSKÉ VOLBY. Přesně tak, přátelé. Je celkem pochopitelné, že po reformě, což je vždycky nepopulární opatření, je některým pravicovým hejtmanům jasné, že by po blížícím se všelidovém hlaso

Na letošní 60. výročí osvobození vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau (Oświęcim-Brzezinka) chystá Evropská komise slovy komisaře Franca Frattiniho do boje s "xenofobií a rostoucím antisemitismem" prostřednictvím celoevropského zákazu zobrazování nacistické symboliky. S oblibou říkám, že naopak povolení takového zobrazování by bylo účelnější, neboť by si mohl každý ukázat na "svého nácka" v okolí a bylo by aspoň jasné, s kolika sympatizanty nacismu má Evropa co do činění - a zejména by mohli dojít společenského odsouzení. Nicméně nic proti tomu - až do momentu, kdy se dozvíme, jaké byly důsledky této iniciativy a hlavně jaké jsou jeho reálné příčiny. EK mluví o narůstajícím antisemitismu v Evropě. Má bezesporu pravdu, ale taktně už zamlčuje, kdo má ten rostoucí antisemitismus zejména na starosti. Nejsou to totiž ani skinheadi (ti jsou antisemity už dávno a početně jich nepřibývá), ani Radio Maryja (to už tu je také nějakou dobu a také je jen jedno). Kdo to tedy ti

Žila byla jedna bolševická hydra. Za devatero horami, devatero řekami, v kotlince zvané české přebývala a snažila se usilovně všemi svými hlavami hlídat své otroky a vězně, aby z kotlinky neutekli a věčně hladová hydra tak měla co žrát. Používala k tomu všech možných prostředků, od těch primitivních jako byly ostnaté dráty a minová pole na hranicích v tzv. "hraničním", resp. "zakázaném pásmu", po ty sofistikovanější - za všechny jmenujme dabing. Jak známo, lidé se dělí zpravidla do dvou skupin. První žije jen okamžikem a druhá se dívá do budoucna. Jako odstrašení před emigrací té první bohatě posloužil ostnatý drát, protože takový člověk viděl drát, lekl se a myšlenky na útěk ho přešly. Druhé ale bránilo něco jiného - třebaže tito lidé věděli, že se NĚJAK ten drát překonat dá, za ním číhalo něco mnohem horšího - nejistota v podobě cizojazyčné země. Velmi účinnou zbraní proti těmto lidem byl právě dabing. Spolu s destruktivní "výukou" jazyků v československ

Už dvakrát zachránili Poláci Evropu před ničivou katastrofou. Poprvé 12. září 1683 před branami Vídně a podruhé 25. srpna 1920. Utkali se s oběma velkými nebezpečími, která Evropu ohrožují dodnes - s hrozbou islámského i ruského expansionismu a dokázali nad oběma vyhrát. Budou k tomu mít možnost znovu? Polsko je v současné době jedním z nejsilnějších spojenců USA v Evropě. Usiluje o podobný status ve Střední Evropě, jakého dosáhl Izrael na Blízkém východě, tedy být ekonomicky a hlavně vojensky silným spojencem USA, který bude strategickou pevností před "hordami ohrožujícími Západ". V polském kolektivním vědomí se tento fenomén objevuje velmi často. Dávno před dobou, v níž čeští slavjanofilové velebili Rusko a jali se přimykat k dubisku, měli Poláci se svým východním sousedem bohaté zkušenosti a nevěřili mu ani pozdrav. Zároveň Poláci tou dobou byli (a také zůstali) jediným národem na světě, jehož vojenské jednotky obsadily Moskvu - a také ji dva roky držely. Své zkušenosti ma

Nejsem rasista. Alespoň podle zažité definice (rasismus je a priorní nesnášenlivost vůči lidem jiné rasy) ne. Přesto potkám-li Romy prakticky kdekoliv, s výjimkou naprostého mála je mi takové setkání nepříjemné. Proč tedy, nejsem-li rasista? Vždyť obdobný pocit, jaký zažívám z Romů, nemívám ze setkání s žádným jiným etnikem. Nemám problém s číkoliv barvou kůže, přesto trpím zcela evidentně "xenofobií". Nedávno jsem opět navštívil Českou republiku a po setkání s několika mladými příslušníky tohoto etnika na pražském Smíchově jsem se sám sebe ptal - co mi na nich tak vadí? A najednou jsem si to uvědomil. Ne, není to barva kůže - vidět slušně se chovajícího Roma v obleku ve mně takový pocit rozhodně nevyvolá, a s oblečením slušného oblečení člověk zpravidla barvu pleti, respektive rasu, nemění. Své poznání bych shrnul do dvou klíčových bodů a rád bych se s laskavým čtenářem o něj podělil - možná mu budou inspirací pro objevování jeho vlastního zdroje "nepříjemného pocitu&