SPOLEČNOST: Kde se bere odpor vůči netechnickým vědám?

V české společnosti je velmi silně zakořeněna myšlenka, že některé vědy jsou vlastně jen "buržoasními pavědami" a jejich studium je vhodné akorát pro ty, kteří neumějí "něco pořádného" (většinou se tím myslí škola typu ČVUT). Přitom na západě je o ekonomy, politology či sociology velký zájem. Čím to je?

Předně v České republice má většina lidí pocit, že ekonomii, politologii i sociologii přeci musí rozumět každý, a to nejlépe už po pátém pivě. V ekonomickém "pravěku", tedy v době, kdy zabývat se ekonomií coby naukou o trhu a penězích znamenalo "smrdět", protože to "hrabání se v penězích" byla přeci nízká činnost nehodná vysokých učenců, bylo vcelku běžné útočit na Židy z důvodu jejich bohatství. Tento specifický druh antisemitismu (o těch ostatních není článek, ty pomiňme) byl postaven na závisti, která se ptala "jak je možné, že ten Žid má a já nemám"? Dnes by se automaticky nabízela odpověď - protože byli dobří v ekonomické teorii, ale tehdejší ne-Židé to radši svedli na to, že ke svému majetku přišli nepoctivým způsobem. Tento příběh je pro dnešek poměrně inspirativní, protože i když dnes snad už nikdo soudný nepochybuje o důležitosti ekonomie (i když, pravda, za bolševika se mluvilo o tom, že kdo je ekonom vlastně jakoby ani neměl VŠ), stále zůstávají ve společnosti velmi hluboce zakořeněné předsudky o nepotřebnosti politologie a sociologie.

Nejprve se podívejme na to, co vlastně politologie a sociologie je a čím se zabývá, abychom mohli zhodnotit její prospěšnost ve společnosti. Politologie, coby primárně nauka o polis, tedy státu a jeho uspořádání, prošla během 20. století poměrně velkým vývojem, který skončil přibližně na tom, že existuje několik odvětví toho, čemu se souhrnně říká politické vědy. Mezi ty patří politologie, mezinárodní vztahy, politická geografie, politická filosofie a geopolitika.

Politologie se zabývá především volebními, stranickými a ústavními systémy, jejím úkolem je zejména ve specifických podmínkách kdekoliv na světě "sepsat" konstrukci státu, aby byla co nejefektivnější. Tedy jak se bude volit, kdo se bude volit, kolik komor má mít parlament, jaké má být rozdělení moci, kolik má být mandátů, obvodů, jaký systém se má pro volbu vybrat (poměrný, většinový a jejich mnoho variant), jak mají být nastaveny pravomoci aby zároveň měla každá instituce legitimitu a aby se pokud možno vycházelo z premisy, že občan (lid) je zdrojem veškeré moci ve státě, ale zase aby se mu nedalo těch přímých pravomocí moc, aby se stát nezadrhl na nekompetentnosti běžných občanů v posuzování složitých otázek, a tak podobně. Předpokládám, že člověk opovrhující politologií bude na takovém místě ústavu sepisovat z vody či luštit z křišťálové koule, případně bude z oné křišťálové koule zjišťovat, jaký že to vliv má supersmíšený volební systém v Maďarsku na výsledky parlamentních voleb. A že je to nezajímavá informace? Možná v Čechách ano, ale minimálně v Bratislavě mají pocit, že se bez takové informace neobejdou. A to už znamená poptávku po lidech odpovídajícího vzdělání.

Co se týče mezinárodních vztahů, tak to je vědecká disciplína, která se primárně snaží o to zjistit, jak je optimální vyvážit suverenitu státu s členstvím v různých aliancích, ekonomických organizacích (typu EHS, Mercosur, ASEAN, ...) tak, aby to bylo pro tu kterou zemi nejpřínosnější. Je mi jasné, že se vyskytuje hodně lidí, kteří jsou schopni zejména v Trokavci vyřvávat slovo neutralita stejně jako se najdou jiní, shodou okolností na tomtéž místě, kteří by rádi viděli plné začlenění České republiky do Ruské federace, ale soudnému člověku by mělo být zřejmé, že má-li se určit strategie pro ČR jak moc své suverenity předat výš, aby to neohrozilo státoprávnost, ale zároveň aby to maximalizovalo výhody, musí se na to pozvat odborníci. Kde odborník není, tam to dopadá jako v Bělorusku, kde veškerou zahraniční politiku své země určuje autokrat Lukašenko, který způsobil, že ačkoliv kolikrát básní o maximální suverenitě Běloruska (ačkoliv myslí vůči Západu), fakticky je jeho země jednou z ruských gubernií.

Politická geografie se zabývá především otázkou kde jsou na světě jaké zdroje, a otázkou jaký tyto zdroje mají vliv na tamní politické uspořádání. Politická geografie se tak, stejně jako geopolitika, snaží analyzovat současnou situaci tak, aby byla schopná do budoucna předpovědět vývoj politické situace v určité oblasti v závislosti na místní populační skladbě, nerostných surovinách atd. Velmi dobrým "materiálem" pro tuto vědu je například Irák - jak se vyvine do budoucna situace v zemi, kde jsou tři navzájem se nemilující etnika a velké zdroje ropy převážně v jedné z těchto tří částí? Tuto otázku si pokládá dnes na světě opravdu hodně lidí a zajímalo by mě, jak by se mohla řešit, kdyby na ni neexistovali odborníci.

Politická filosofie řeší kromě klasického hledání "ideálního státu", respektive té základní premisy, od které se má stát stavět (dnes je uznávaná ta, že lid má být zdrojem veškeré moci ve státě, ale i to je výsledkem politické filosofie), které je do značné míry pouze akademické, zejména otázku politicikých ideologií. Kdo je přítel a kdo je nepřítel? Jak si na Blízkém východě vybrat spojence a kdo nás bude ohrožovat? Jak se liší íránský politický islám od saúdského wahhábismu a co to znamená pro oblast? Co je to kemalismus a jak se projevuje na armádě, zákonodárství a podobně? Je komunismus opravdu z principu zločinný? Je nacismus opravdu z principu zločinný? Jaké jsou rozdíly mezi nacismem a fašismem? Jak se neonacismus vyvinul z nacistických ideologií? To všechno jsou otázky, na které dává politická filosofie odpovědi - a velmi by mě zajímalo, kdo by byl schopen veřejně vystoupit s tím, že odpovědi na tyto otázky nejsou důležité. Ano, v hospodě po pátém pivu přece "každý ví", že "všichni ti mohamedáni jsou svině" či "komunismus je vlastně fajn, akorát ti lidi to zmršili". Nicméně kdybychom se my - a zejména kdyby se Američané za dob studené války - orientovali na základě takové "dojmologie" místo kvalitních výsledků politické filosofie, dodneška by si Češi mezi sebou soudruhovali. Kdo ví, možná to je to, po čem se těm, kteří označují tuto vědu za "tlachání o ničem", stýská.

Geopolitika je vědní obor, který vidí svět jako šachovnici s velkým množstvím aktérů všeho druhu (nejde jen o státy, ale i o teroristické organizace, náboženství a sekty, globální korporace, INGOs typu Greenpeace, Amnesty International a podobně), z níž se snaží na základě vědeckého (a zde často matematického) přístupu nalézt odpověď na ono základní kdo s kým proti komu. Geopolitku zajímá, jaký vliv na vytváření spojenectví či nepřátelství mezi subjekty má naprosto cokoliv, etnickou skladbou území počínaje, přes místní nerostné suroviny, ideologie, historické aliance a zkušenosti, jazykové rozdíly a vybaveností zbraněmi konče. Je to právě geopolitika, která se snaží najít odpověď na otázku jak skoncovat s islámským terorismem a al-Káidou. Před sto lety se boj proti nepříteli svěřil generálům. V současné době to není možné, protože armáda sama o sobě nemá zázemí, nemá lidi na to, aby dokázala rozlišit súfický od wahhábistického islámu či Paštuny od Peršanů. Ano, armáda zná odpověď (spolu s tajnými službami) na to, kolik mají Rusové mezikontinentálních balistických střel (ICBM), jakých a kde. Ale je úkolem geopolitiky zjistit, co s těmi raketami hodlají Rusové udělat. Pro tento účel se nejčastěji používá aplikovaná teorie her, kdy se vytvoří strom možností rozhodování a vypočítá se pravděpodobnost chování Ruské federace tak, aby bylo zřejmé, na co je třeba se připravit. Zajímalo by mě, jak by Franta z hospody, který nadává na "ty netechnické příživníky", odpověděl na takovou otázku. Nejspíš by to "neřešil", případně by přišel s tím, že "nic takového přeci není možné". V historii známe dost příkladů, kdy tento přístup vedl k okupacím a genocidám.

Co se týče sociologie, nemohu osobně podat přesvědčivou obhajobu této vědy, neboť sociologie není mým oborem, přesto bych rád podotkl, že sociologie je vědou, která se snaží na základě empirických údajů (statistiky) například předpovědět výskyt problematických jevů ve společnosti, jak s nimi bojovat a podobně. Sociologie je velmi důležitou vědou například pro kriminalisty, protože dává odpovědi na otázky jako jaký bude v jakém prostředí bujet zločin. Předpokládám, že hospodský všeználek by určitě přišel s okamžitým řešením typu "no tak bude chodit víc policajtů a je to" - ale musím ho zklamat, takhle to opravdu nefunguje.

Na závěr bych chtěl dodat, že tímto článkem se nesnažím říct, že by technické či přírodní vědy neměly na světě své místo, samozřejmě že mají, jejich důležitost nijak nezpochybňuji. Pouze se stavím zásadně proti tvrzení, že je politologie či sociologie pouze nějaká pavěda či novodobá obdoba marxismu-leninismu. Velmi mě mrzí, když slyším mnoho vzdělaných lidí, kteří by měli mít schopnost logicky myslet, podobné odsudky. Samozřejmě, že se studují mnohé "vědy", u nichž by se dalo s úspěchem pochybovat o jejich účelnosti, například tzv. gender studies, nicméně to ještě neznamená, že věda o něčem tak důležitém jako "jak to tady celé zorganizovat, aby to fungovalo" s takřka třítisíciletou tradicí (můžeme-li Démokrita formulujícího atom považovat za fyzika, bez problémů můžeme Aristotela či Platóna považovat za politology) je pavědou.