nekorektně.com

Pan prezident Václav Klaus publikoval v MF Dnes (později tentýž článek vyšel i na Neviditelném Psu) článek, v němž píše, jak se neskonale stydí za rozhodnutí české vlády uznat samostatnost Kosova. O Kosovu a mém postoji k němu jsem tu psal poměrně obšírně a zcela uznávám panu prezidentovi právo na názor. Vůbec mi nevadí, když se pan prezident vyjadřuje ke všem myslitelným tématům knihovnou počínaje a globálním oteplováním konče, konec konců je akademik navíc publicisticky činný - a u takových je vyjadřování se nanejvýš v pořádku. V čem ale vidím problém je to, že nakolik si pan prezident umí vytvořit názor na ono zmíněné cokoliv od knihovny po oteplování, neumí prezentovat (a když, tak jen velmi mlhavě) svůj názor na základní geopolitickou otázku kam že to Česká republika vlastně přináleží . Pan Miroslav Macek kdysi prohlásil velmi dobrou větu, a sice že kdo o sobě říká, že není ani pravičák ani levičák, je levičák . Ono na tom něco je. Ne že bych chtěl obviňovat snad pana prezidenta z

Včera jsem sledoval na ČT24 speciální, dvě a půl hodiny dlouhé, Otázky Václava Moravce. Téma bylo otřepané - radarová základna v Brdech - pojetí neotřelé, a sice formou besedy s politiky, zastupiteli a občany v jakémsi kulturním sále v obci Borovno. Možná jsem se ani dívat neměl. Už složení napovídalo, že zastánci radaru to skutečně nebudou mít jednoduché. "Publikum" doslova odpovídalo komparsu, který si do byvšího nováckého Kotle vozila Míša Jílková. Nasupení vesničané, většinou důchodového věku, kteří s radarem nesouhlasí ne proto, že by věděli, co to vlastně je, ale protože jim Máňa a Vašek v hospodě řekli, že se jim na zahradě budou roztahovat Američani, co je budou chtít vystěhovat a ještě je to všechny vozáří, a možná v lese bouchne atomovka. Svou roli ovšem zvládli dokonale. Bučeli, křičeli a smáli se kdykoliv, kdy někdo ze zastánců protiraketového štítu jen promluvil - nezávisle na argumentech, a uctivě tleskali názorovému protipólu, který "politicky" zas

„Chci navštívit svou vlast, Böhmen“. Těmito slovy měl český génius Jára Cimrman vyjádřit svou lásku k vlasti. Třebaže se většina diváků v sále takové replice směje, její význam je hlubší. Němčina proti češtině ve věci Čech, stejně jako například čeština proti maďarštině ve věci Maďarska, má jednu nespornou výhodu – a sice je schopná jedné velmi podstatné nuance. Stejně jako čeština zná rozdíl mezi pojmem „uherský“ a „maďarský“, třebaže maďarština používá shodně jedno „magyar“, němčina zná rozdíl mezi Böhmisch a Tschechisch – přičemž v češtině je tento rozdíl minimálně dosud nevyjasněný. Tak či tak – česky řekneme „český“ a onen rozdíl, který němčina zná, nám může uniknout. Když tedy Jára Cimrman říkal, že chce navštívit svou vlast Böhmen, myslel tím Čechy jako určité území bez ohledu na to, kdo v něm bydlí, komu patří, atp. – tedy zcela oproštěn od jakéhokoliv nacionalismu, který se v prvé řadě opírá o takové věci jako společný jazyk či etnický původ. Jemu šlo zkrátka a dobře o tu zem

Asi každý, kdo kdy jel například po české dálnici D1, má zkušenosti s takzvanými řidiči-prasaty. Stejně tak aspoň zprostředkovaně s řidiči, kteří někoho zabijí proto, že jeli moc rychle a nestačili něco ubrzdit - třebaže jeli rychle podle logiky přispěvatele s nickem Root ze serveru DFENS proto, že si věřili, že to zvládnou a že nikoho neohrožují. Takových lidí na českých silnicích jezdí mraky a bohužel policie zatím není schopná s nimi nic dělat. Traduje se, že polští řidiči bývali tak agresivní a jezdili tak strašně, že nad tím zůstával rozum stát. V roce 2006 začal v Polsku platit nový silniční zákon, ještě tvrdší než ten v ČR, nicméně narozdíl od ČR byl doprovázen stavbou fotoradarů, kamer měřících úsekovou rychlost a zvýšenou aktivitou policie. Výsledek? I ti obávaní polští řidiči byli donuceni začít dodržovat pravidla a jezdit slušněji a bezpečněji. Přitom jde pořád o tytéž osoby, které před zavedením takového zákona jezdili jako přísloveční piráti silnic, a často tytéž osoby se

Jak jsem slíbil, hned v úterý jsem se vydal na pražské Tylovo náměstí, kde se chrabrý Jan Tamáš z Humanistické aliance rozhodl dobrovolně hladovět do té doby, než Česko odmítne radarovou základnu, proradnou to zbraň amerických imperialistů. A byl jsem docela zklamán, představoval jsem si celou akci poněkud jinak. Vylezl jsem z metra na I.P.Pavlova a rozhlížel se po Tylově náměstí. Instinktivně jsem hledal místo, na kterém bude shromážděno hodně lidí, čekal jsem taky nějaké televizní kamery. Přece jen jsem už dříve slyšel, že antiradaristé mají sedmdesátiprocentní podporu veřejnosti, tak jsem očekával, že Tamáše přijde v jeho hrdinském činu podpořit spousta Pražanů - někteří například s tajně pašovaným jídlem! Můj původní plán byl trochu zaprovokovat a nakoupit v blízkém McDonaldu nějaké ty imperialistické pochutiny, které bych pak nabízel dojatým zástupům před výlohou. Ale k mému překvapení vypadalo Tylovo náměstí jako každý jiný den - lidé chodili sem a tam a nic nenaznačovalo tomu, ž

Začíná to už na školách. Dítě přijde do první třídy se zájmem o věci, do té doby, než se dostane do kolektivu školních dětí má na svět statisíce otázek, na které touží dostat odpověď. S dvěma-třemi lety strávenými ve škole se jakoby všechno změní - dítě najednou musí být obezřetné, aby nebylo příliš aktivní, aby nebylo vidět s učitelem, musí dávat často najevo pohrdání učivem, popřípadě si vymýšlet, že ho k psaní domácích úkolů nutí rodiče. Dokonce se naučí skrývat své ambice a představy o svém budoucím rozvoji. Proč? Aby nedostalo nálepku "šprt" a nebylo kolektivem vyčleněno. Že je tento jev problémem základních a středních škol je pravda, ale co je horší - školou to nekončí. Podobné uvažování přetrvává mnoha lidem i do dospělosti a ti se pak podobně chovají vůči svým spolupracovníkům, známým a promítají podobné chování i do rozhodování ve volbách. Najednou je našemu bývalému žáčkovi 25, úspěšně dokončil studium na univerzitě, nekouří, nechodí se opíjet, je sebevědomý a tvr

Poslední dobou se zájmem sleduji aktivity českých protiradarových bojovníků. Ačkoliv o nich na nějaký čas nebylo slyšet, v posledních dnech se mi zdá, že své dýky z damašské oceli zvedají čím dál tím výše k blyštícímu se půlměsíci. Jihad! Poprvé jsem si tento fakt uvědomil, když jsem při cestě noční Prahou náhodou popatřil na obrovitý svítící bilboard. "Ještě není pozdě!" stálo na něm. To mě zaujalo a při bližší rekognoskaci reklamní desky jsem zjistil, že ještě není pozdě zastavit okupaci českého území americkými imperialisty. To už vážně jeden neví, jestli se má smát, nebo brečet. Ale nač dávat zbytečně průchod emocím - lepší je uvažovat s chladnou hlavou. Naskýtá se otázka: Kdo tohle platí? Kontaktní adresa - jakési Nenásilí.cz. Zajímavé, byl jsem přece zvyklý na své favority Nezákladnám.cz - tak proč mi v tom děláte nepořádek? Ale podívejme se na Nenásilí.cz. Při ohledání stránky je všechno jasné. Jde o ty samé človíčky, kteří stojí za hnutím Ne základnám, jen jeden chybí

V noci z prvního na druhého května byl poblíž chatové osady Skuhoř u Kamenice brutálně zavražděn kytarista, zpěvák, spisovatel a fotograf František Sahula (45). Motivem činu dvou vrahů, Jana Dvořáčka (20) a Jiřího Kulveita (18), kteří svou oběť ukopali k smrti tak, že nebyla u identifikace k poznání, a nechali několik hodin bezmocně umírat v lese, bylo tisíc korun ve Františkově peněžence. Oboum hrozí až patnáct let vězení, nebo výjimečný trest. Následující řádky nechci brát jako nekrolog, a to i přesto, že jsem zavražděného znal osobně, byť nijak dobře. Nechci ani volat po zvýšení trestu vrahům (jako mnozí jiní) jen a právě proto, že oběť byla v jistém slova smyslu "známou osobností". Hrůza zločinu spočívá totiž právě v tom, že oba mladíci nejspíš ani nevěděli, do koho kopou. František Sahula nezemřel proto, že mohl některé lidi štvát svými písničkami, nebo literární tvorbou. Vrahům šlo jen a pouze o peníze, to znamená, že příště můžu ten ukopaný být já a kdokoliv z vás, kd

Gruzínský ministr pro reintegraci země Temur Jakobašvili během své bruselské návštěvy prohlásil, že jeho země je na pokraji války s Ruskem. Zpráva je to nesmírně důležitá a týká se bytostně všech zemí potenciálně ruské sféry vlivu, tedy i České republiky. Říká se, že do Ruska dojde z Evropy každý politický či filosofický směr přibližně se sedmdesátiletým zpožděním - a jak to tak vypadá, tak tato situace není výjimkou. Bohužel, chtělo by se říci, tuhle kapitolu mohli Rusové radši vypustit. O jakou jde? To, jakým způsobem Rusko tlačí na Gruzii a Ukrajinu se totiž vůbec nijak neliší od tlaku hitlerovského Německa na Československo a Polsko. Hitlerovo zneužití vnitročeskoslovenského problému se sudetskými Němci k nátlaku na zemi, stejně jako provokace ve slezských Gliwicích použitá pro rozpoutání druhé světové války útokem na Polsko, to všechno používá současná ruská politická reprezentace proti Ukrajině a Gruzii, které si dovolily onu "strašnou opovážlivost" a sice že hodlají vs

Původně jsem si myslel, že by se k tomuto tématu fundovaněji vyjádřil kolega Helm The Hammerhand, který je (na rozdíl ode mě) příznivcem jednoho z nejpopulárnějších českých zpěváků, a sice Daniela Landy. Kolega však běhá nám neznámo kde, takže si na jeho kladivo budeme muset ještě počkat a k Landovi se vyjádřím sám. Stručně - Landa chce uvést v brněnském Národním divadle svoji divadelní hru a spousta lidí je proti. To by mi bylo vcelku úplně jedno. Osobně Landu z několika důvodů nemusím. Jednak je to dáno mým odlišným hudebním vkusem, jednak mu ne zcela věřím jeho siláckou a vlasteneckou image a pokládám jí za vykonstruovanou pózu, která mu ovšem vynáší dostatek peněz, takže je to vlastně v pořádku. Mám za to, že po ekonomické stránce by pro brněnské ND rozhodně nebylo nezajímavé, uvést hru jednoho z nejúspěšnějších současných autorů. Samozřejmě chápu, že nejvyšší kulturní instituce se nemůže rozhodovat podle masového vkusu diváka, který většinou bývá značně pokleslý. Nechal bych však