SILNIČNÍ DOPRAVA: Civilizovanost na kolech

Asi každý, kdo kdy jel například po české dálnici D1, má zkušenosti s takzvanými řidiči-prasaty. Stejně tak aspoň zprostředkovaně s řidiči, kteří někoho zabijí proto, že jeli moc rychle a nestačili něco ubrzdit - třebaže jeli rychle podle logiky přispěvatele s nickem Root ze serveru DFENS proto, že si věřili, že to zvládnou a že nikoho neohrožují. Takových lidí na českých silnicích jezdí mraky a bohužel policie zatím není schopná s nimi nic dělat.

Traduje se, že polští řidiči bývali tak agresivní a jezdili tak strašně, že nad tím zůstával rozum stát. V roce 2006 začal v Polsku platit nový silniční zákon, ještě tvrdší než ten v ČR, nicméně narozdíl od ČR byl doprovázen stavbou fotoradarů, kamer měřících úsekovou rychlost a zvýšenou aktivitou policie. Výsledek? I ti obávaní polští řidiči byli donuceni začít dodržovat pravidla a jezdit slušněji a bezpečněji. Přitom jde pořád o tytéž osoby, které před zavedením takového zákona jezdili jako přísloveční piráti silnic, a často tytéž osoby se chodí "vyřádit" na české silnice. Proč? Protože jim v ČR nehrozí postih. Tento příklad, stejně jako mnoho dalších, které by se daly najít, zcela jasně popírají libertariánskou "logiku" pana Roota a jeho kolegů ve zbrani, která tvrdí, že represe kvůli rychlosti je pouze buzerací. Naopak, represe je jediným účinným prvkem v boji proti agresivní jízdě na silnici - řidiči až na málo slušných už ze zásady dodržují pravidla pouze tehdy, jsou-li k tomu donuceni silou a příklad s Poláky jasně ukazuje, že jakmile donuceni nejsou, opět jezdí jako prasata.

Setkal jsem se už několikrát s názorem, že není nic špatného na rychlé jízdě, pokud "to dotyčný zvládne". Jenže v tom je kámen úrazu - umí každý správně posoudit schopnost jet určitou rychlostí? Jsme ochotni na tuhle schopnost posuzovat vsadit své životy? Jak často se stává, že někdo jel 200 km/h po silnici 1. třídy, načež někoho srazil, zabil, sám to přežil a ospravedlňoval to tím, že "si myslel, že to zvládá"? Na můj vkus častěji, než by bylo nutné. Představte si, že najíždíte z vedlejší na hlavní a dáváte přednost. Kouknete vlevo, vpravo a rozjedete se. Najednou rána jako hrom, sedíte zranění v autě s vystřelenými airbagy a spoustou skla a pomačkaných plechů okolo. Jak to, vždyť jste se přeci rozhlíželi, tak kde se tam to auto vzalo? Zkrátka ten řidič, kterému jste "nedali přednost" jel příliš rychle a nemohli jste odhadnout, že do vás vletí, protože opravdu v době, kdy jste se dívali, byla silnice volná.

Sám jsem měl nehodu kvůli nepřizpůsobené rychlosti, sjížděl jsem ze Strahovského tunelu na Plzeňskou v Praze a narazil jsem bočně do betonových zábran vlevo - v rychlosti cca 35 km/h. Přecenil jsem svoje schopnosti, podcenil led na hladkém asfaltu. Protože šlo o tak malou rychlost, holt to odneslo jen pár plechů a auto bylo natolik pojízdné, aby šlo odvézt do servisu po vlastní ose a snadno opravit. Nicméně přesto byla za nehodou neschopnost odhadnout rychlost průjezdu zatáčky vzhledem k tomu, že zrovna na daném místě byl led - jsou si lidé obhajující rychlou jízdu vědomi toho, že jejich odhad rychlosti také nemusí být nejsprávnější? A že pojedou-li 160 km/h někde, kde mají jet jen 90, může to někoho stát život? Dokážou se poté podívat do očí příbuzným případných mrtvých a dokáží nést ten pocit, že jsou vrahy? Dokážou si představit, že jim takhle někdo zabije jejich nejbližší? Život není počítačová hra a některé věci se nedají vzít zpět tlačítkem "Load game".

Limity na silnici tady jsou proto, že silnice je veřejným komunikačním prostředkem sloužícím k tomu, aby se lidé dostali bezpečně z místa A do místa B a to kdokoliv kdo má řidičský průkaz. Silnice nejsou jen pro řidiče-profesionály či řidiče-závodníky. Jsou i pro důchodce ve favoritech. Od toho tu jsou limity, aby zaručily i méně zdatným řidičům vysokou pravděpodobnost, že dojedou do cíle živí a zdraví. Říkáte tomu sociální inženýrství? Já tomu říkám zodpovědný přístup. Chcete-li si dokazovat, jak umíte jezdit, zaplaťte si závodní okruh. Tomuto přístupu, který jsem právě popsal, se říká přístup civilizovaný a je zajímavé, že je běžný ve všech zemích s dlouhou demokratickou tradicí a v zemích vyspělých. V zemích plných buranů a zemích s "vládou silnějšího" (mezi které patří například Rusko) je naopak běžný přístup "když chci jet dvě stě, nemá mi to kdo zakazovat". Otázkou je, zdali Češi chtějí stát po bok civilizovaných národů, nebo barbarů co získali nové BMW, ale slušnost a ohleduplnost jsou pro ně cizí slova.