SPOLEČNOST: František Sahula byl zavražděn
V noci z prvního na druhého května byl poblíž chatové osady Skuhoř u Kamenice brutálně zavražděn kytarista, zpěvák, spisovatel a fotograf František Sahula (45).
Motivem činu dvou vrahů, Jana Dvořáčka (20) a Jiřího Kulveita (18), kteří svou oběť ukopali k smrti tak, že nebyla u identifikace k poznání, a nechali několik hodin bezmocně umírat v lese, bylo tisíc korun ve Františkově peněžence. Oboum hrozí až patnáct let vězení, nebo výjimečný trest.
Následující řádky nechci brát jako nekrolog, a to i přesto, že jsem zavražděného znal osobně, byť nijak dobře. Nechci ani volat po zvýšení trestu vrahům (jako mnozí jiní) jen a právě proto, že oběť byla v jistém slova smyslu "známou osobností".
Hrůza zločinu spočívá totiž právě v tom, že oba mladíci nejspíš ani nevěděli, do koho kopou. František Sahula nezemřel proto, že mohl některé lidi štvát svými písničkami, nebo literární tvorbou. Vrahům šlo jen a pouze o peníze, to znamená, že příště můžu ten ukopaný být já a kdokoliv z vás, kdo právě čtete tyto řádky.
Proto by mě zajímalo, jak se lze účinně ubránit a hlavně, kde začít. Co vede mladé lidi, co sotva překročili práh dětství k tomu, aby se z nich stali asociální kriplové, kteří ukopou bezbranného člověka - jen proto, aby ukořistili pár korun? Je to věcí výchovy? Má se i dospělý muž bát jít sám v noci lesem, aniž by měl permanentně u opasku minimálně Glock 22?
A právě z tohoto důvodu jsem pro exemplární navýšení trestu oběma mladíkům. Jejich nízký věk a dosavadní bezúhonnost (pokud vím) může totiž lehce obměkčit české soudnictví, které beztak už teď dává za vraždu zcela směšné tresty. Já ovšem nechci, aby se dva hajzlové, jejichž fotky si můžete prohlédnout tady a kteří jen tak rozkopali dospělému člověku hlavu na kaši kvůli prachům a pak klidně odešli, ještě někdy vrátili z kriminálu. Není to v zájmu mém a není to v zájmu nikoho z vás. Jsem plně přesvědčen o tom, že doživotní trest je zde zcela na místě.
Ať bude trest jakýkoliv, Františkovi Sahulovi už to život nevrátí. Rádi bychom ovšem alespoň symbolicky přispěli k šíření jeho, v tomto případě literárního, odkazu - nikdo se snad nebude zlobit, když zde umístím link na jeho výtečnou povídkovou knihu "Ve stádu je vlk", která by měla rozesmát všechny čtenáře s výjimkou fundamentálních křesťanů.
Motivem činu dvou vrahů, Jana Dvořáčka (20) a Jiřího Kulveita (18), kteří svou oběť ukopali k smrti tak, že nebyla u identifikace k poznání, a nechali několik hodin bezmocně umírat v lese, bylo tisíc korun ve Františkově peněžence. Oboum hrozí až patnáct let vězení, nebo výjimečný trest.
Následující řádky nechci brát jako nekrolog, a to i přesto, že jsem zavražděného znal osobně, byť nijak dobře. Nechci ani volat po zvýšení trestu vrahům (jako mnozí jiní) jen a právě proto, že oběť byla v jistém slova smyslu "známou osobností".
Hrůza zločinu spočívá totiž právě v tom, že oba mladíci nejspíš ani nevěděli, do koho kopou. František Sahula nezemřel proto, že mohl některé lidi štvát svými písničkami, nebo literární tvorbou. Vrahům šlo jen a pouze o peníze, to znamená, že příště můžu ten ukopaný být já a kdokoliv z vás, kdo právě čtete tyto řádky.
Proto by mě zajímalo, jak se lze účinně ubránit a hlavně, kde začít. Co vede mladé lidi, co sotva překročili práh dětství k tomu, aby se z nich stali asociální kriplové, kteří ukopou bezbranného člověka - jen proto, aby ukořistili pár korun? Je to věcí výchovy? Má se i dospělý muž bát jít sám v noci lesem, aniž by měl permanentně u opasku minimálně Glock 22?
A právě z tohoto důvodu jsem pro exemplární navýšení trestu oběma mladíkům. Jejich nízký věk a dosavadní bezúhonnost (pokud vím) může totiž lehce obměkčit české soudnictví, které beztak už teď dává za vraždu zcela směšné tresty. Já ovšem nechci, aby se dva hajzlové, jejichž fotky si můžete prohlédnout tady a kteří jen tak rozkopali dospělému člověku hlavu na kaši kvůli prachům a pak klidně odešli, ještě někdy vrátili z kriminálu. Není to v zájmu mém a není to v zájmu nikoho z vás. Jsem plně přesvědčen o tom, že doživotní trest je zde zcela na místě.
Ať bude trest jakýkoliv, Františkovi Sahulovi už to život nevrátí. Rádi bychom ovšem alespoň symbolicky přispěli k šíření jeho, v tomto případě literárního, odkazu - nikdo se snad nebude zlobit, když zde umístím link na jeho výtečnou povídkovou knihu "Ve stádu je vlk", která by měla rozesmát všechny čtenáře s výjimkou fundamentálních křesťanů.
Komentáře
Nápad s vězením kde by se vězni museli živit a vydělávat na škody které způsobili jsem také dostal, stejně jako nápad hned na místě bez řečí dotyčnému udělat něco podobné co udělal on.
Ale nakonec se to stejně všem sečte...
F.Sahuly je mi líto, i když jsem ho neznal osobně, jeho tvorba na mě zapůsobila.
Ubíral bych se směrem k výchově mladých, kteří jednou(většinou) budou taky vychovávat mladé. Tam je podle mne zakopaný pes. Tam je prostor pro práci každého z nás.