ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Brdská telenovela pokračuje...

Včera jsem sledoval na ČT24 speciální, dvě a půl hodiny dlouhé, Otázky Václava Moravce. Téma bylo otřepané - radarová základna v Brdech - pojetí neotřelé, a sice formou besedy s politiky, zastupiteli a občany v jakémsi kulturním sále v obci Borovno.

Možná jsem se ani dívat neměl.

Už složení napovídalo, že zastánci radaru to skutečně nebudou mít jednoduché. "Publikum" doslova odpovídalo komparsu, který si do byvšího nováckého Kotle vozila Míša Jílková. Nasupení vesničané, většinou důchodového věku, kteří s radarem nesouhlasí ne proto, že by věděli, co to vlastně je, ale protože jim Máňa a Vašek v hospodě řekli, že se jim na zahradě budou roztahovat Američani, co je budou chtít vystěhovat a ještě je to všechny vozáří, a možná v lese bouchne atomovka. Svou roli ovšem zvládli dokonale. Bučeli, křičeli a smáli se kdykoliv, kdy někdo ze zastánců protiraketového štítu jen promluvil - nezávisle na argumentech, a uctivě tleskali názorovému protipólu, který "politicky" zastávali sociální demokrat Lubomír Zaorálek a komunista Miroslav Ransdorf. Opět nezávisle na argumentech, pokud jsem tedy toto musel vůbec dodávat.

Výběr toho nejlepšího z řad vesničanů směle doplňovali naši mediální protiradaroví bojovníci. Přítomen byl Jan Tamáš, který by ovšem v těchto dnech měl transparentně hladovět v Bělehradské, a ne jezdit někam do Brd. Kdo ví, jestli si mimo světla kamer potají neukusoval z veggieburgeru? Někdo by ho měl pořádně hlídat, už proto, že nevypadal, že by zrovna umíral. Svoji hladovku samozřejmě nezapomněl v debatě zmínit. Řekl také, že jí drží "už třináctý den" - pokud vím, drží jí od minulé středy, tedy v neděli to bylo maximálně deset dní. V hledišti se rovněž usmíval stoupenec islamofašismu Jan Májíček, společně s aktivistkou Ivonou Novomestskou. "Kdo vás platí?" ptala se tato pateticky zástupců české vlády. Nemůžu si pomoct, ale otázka by spíš měla znít, kdo platí slečnu Novomestskou a jí podobné. Ovšem je dost možné, že toto děvče v batikovaném tričku a s přehršlí dřevěných korálků na krku to všechno dělá jen z čirého přesvědčení a na výplatní listině ruských tajných služeb ani nefiguruje, na rozdíl od těch, kterými je naočkovaná.

To ale nebyli největší kašpaři celé diskuze. Na prvním místě se bez debat usadil sociálně demokratický stínový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Nejen že jeho projevy byly ukázkovým příkladem hysterické demagogie, na to jsme už u něj ostatně zvyklí, to platí stejně i u jeho spolustraníků. Pod tíhou argumentů z opačné strany ovšem musel Zaorálek přiznat, že jednání o radarové základně skutečně započala sociální demokracie - ačkoliv se trapně vymlouval ve stylu "ale já jim už tenkráít říkal, že je to špatné". Vrcholným momentem čiré trapnosti ale bylo, když se pokoušel "omlouvat" Jiřího Paroubka z neznalosti. "On toho má hodně, asi to nějak nepobral, myslel si, že to bude jen nějaká koule, kterou budou obsluhovat dva vojáci," hájil svého šéfa Zaorálek a já nevěřil svým očím a uším. Doufám, že za tohleto Paroubek Zaorálka po jeho návratu do Prahy fyzicky inzultoval a že to jejich voliči slyšeli a budou si to pamatovat. Komunistu Ransdorfa, který v roce 1968 "nesouhlasil se vstupem spojeneckých vojsk" - aby taky mohl, bylo mu patnáct a za tři roky už podával přihlášku do rodné strany - snad ani netřeba komentovat.

Příliš se nepředvedla ani strana "pro". Být proti radaru, nesmírně arogantní Alexandr Vondra by mě svými "argumenty" (žádné neměl) rozhodně nepřesvědčil. K mému překvapení podal mnohem lepší výkon Martin Bursík, předseda strany, jejíž členská základna se odporem k radaru, a teď už zřejmě i k předsedovi, nijak netají. Těžko říct, jestli je to jen tím, že chce Bursík i přes odpor Republikové rady SZ zůstat ve vládě, ale mluvil celkem k věci a srozumitelně, a to i když se s bučícími bezmozky v sále diskutovat vážně nedalo. Pár smysluplných vět jsem zaslechl i od lidovce Cyrila Svobody, byť mu už prostě nevěřím ani slovo. Jeho odpověď Tamášovi "Já vám radím, abyste začal jíst, to je nejlepší, co můžete udělat," jsem považoval za velmi trefnou. Tato diskuze nicméně ukázala hluboký problém současné vlády: Že nedokáží své nepochybně potřebné kroky, jako jsou například reformy, srozumitelně vysvětlit lidem. Není proto divu, že se zde roztahuje arogantní opozice, protože na bolševickou demagogii mí spoluobčané zkrátka slyší. Bude to velká chyba této vlády, až příští volby s přehledem vyhraje sociální demokracie s komunisty.

Pro mě se proto vítězem debaty stal starosta Spáleného Poříčí Pavel Čížek. Coby městskému zastupiteli mu místní obyvatelé nepochybně věří víc, než třeba premiéru Topolánkovi, to je logické. Čížek se ovšem nebál postavit se spíš na stranu vlády, i když to pro něj jakožto komunálního politika může v současnosti znamenat značné riziko, a zeptal se levicových politiků (a zástupců protiradarových aktivistů), zdali se nechtějí lidem omluvit za dezinformace a lži, které o radarové základně napáchali. Tleskal jsem mu ovšem v momentě, kdy se mu mistrně podařilo vyvrátit demagogické slinty komunisty Ransdorfa tak, že křivohubý soudruh ani necekl. Proč takhle nemluví česká vláda?

Nicméně byla celá diskuze pro mě důkazem, že referendum v této věci prostě NE.