REPORTÁŽ: Jak jsem byl narušitelem
Já a mí přátelé jsme se rozhodli také trochu aktivně zapojit, místo pouhého očumování a blogování, a víceméně spontánně jsme šli pozlobit demonstraci levicových extremistů na Václavském náměstí. A zadařilo se více než dobře.
Těsně před osmnáctou hodinou jsme s přítelkyní dorazili na Václavské náměstí, kde se už sešla slušná řádka demonstrantů. Zůstali jsme na protějším chodníku a chvíli monitorovali dav. Největší procento protestujících proti návštěvě americké ministryně zahraničí a podpisu smlouvy o radaru tvořili, jak se dalo předpokládat, důchodci. Davu vyzbrojenému transparenty, z nichž některé chtěly mír a některé zase vyhrožovaly Condoleezze Riceové násilím, hrály "do pochodu" písně Karla Kryla, který se musel nejspíš v hrobě obracet, a Johna Lennona, který by se možná ani neobracel. O kousek dál na chodínku akci pozoruje skupinka typů "řeznický učeň" v black-blocku. Soudruhům (angl. comrades) z Národního odporu radar taky vadí, ale mezi "anarchisty" se jim zřejmě nechtělo.
Cca v 18:15 máme v KFC (náhodou, ne symbolicky) sraz s kamarádem - svolavatelem našeho spontánního protestu. Přinesl "transparenty" formátu A4 s nápisy "Konec s českou předposraností", "Chceme radary i rakety" a "Riceová for president". Takto vyzbrojeni jsme vešli přímo do jámy lvové. Při příchodu k pomníku Svatého Václava jsme si nemohli nevšimnout stánku, kde se distribuovaly (nevím jestli za peníze či nikoliv) pokrokové Haló noviny. Přímo pod pomníkem se usmívali aktivisté Jan Tamáš a Ivona Novomestská ve společnosti předsedy KSČM Vojtěcha Filipa. Osobně se divím Václavovi, že si nepozvracel koně, ale aspoň bylo jasně vidět, kdo se vlastně v protestech nejvíce angažuje. Ostatně v jakém médiu se většina přítomných důchodců o akci dozvěděla? Na internetu asi těžko. U pomníku se k nám přidal ještě další příznivec radaru, který byl zřejmě do té doby osamocený (viz ilustrační foto).
Brzy začaly první potíže. Bylo vidět, že naše přítomnost zajímá především novináře a fotografy, kteří naší miniaturní skupinku lačně začali fotit. Nemohli jsme ovšem nepřilákat pozornost "mírových aktivistů". Bylo vidět, že naše přítomnost (pouze jsme stáli, drželi hesla v rukou a nijak neprovokovali) tyto mírumilovné lidičky dráždí víc než pověstný červený hadr španělské býky. Nejdříve zaslechnu z davu cosi o dobře placených sviních. To se zřejmě nemělo vztahovat na organizátory akce, na které by takové označení jistě sedělo, ale na naši útlou skupinku s potištěnými áčtyřkami v rukou. Vzápětí mě obtloustlé zarostlé individuum, na první pohled ne zcela střízlivé, v ruce s transparentem, na kterém se skvěla podobizna George Bushe jr. a hákový kříž, vyzvalo, ať si strčím radar do zadku. Protože jsem se na něj jen usmál a dále nijak nereagoval, vědom si toho, že debata s mírně agresivním jedincem rozumu zjevně mdlého by mě ani nikoho jiného patrně příliš neobohatila, pokračoval ten mírotvůrce doporučením, ať si strčím do zadku ještě také americké vojáky. Nejspíš ho představa strkání si čehokoliv do análu vzrušovala, že o tom musel mluvit. Na tom bychom se sice neshodli, ale každému, co jeho jest. To už jsme byli v našem "koridoru" středem pozornosti a usoudili jsme, že je třeba přisunout se ještě blíže k samotnému centru dění. Obešli jsme svatého Václava, pod jehož "ocasem" pořádala svůj pravidelný sraz emo mládež s patkami a žiletkami ostře nabroušenými, a rozhodli se infiltrovat demonstranty z druhé strany.
Tam jsme přilákali pozornost poněkud hysterického chlapíka středního věku, jehož obličej mi doposud nebyl znám. Ten nás vyzval, ať "odejdeme z Václaváku". Taková lekce osvícené demokracie překvapila i mě. Vzhledem k tomu, že jsme stáli těsně za ohrazeným koridorem, musel jsem se toho pána zeptat, odkdy že se nemůžu svobodně pohybovat na Václavském náměstí. Jeho odpověď byla taková, že na nás zavolá policii. A skutečně, brzy se objevil v doprovodu dvou příslušníků Policie ČR. Těm jsme se ještě snažili vysvětlit, že zasáhnout by spíš měli proti levicovým extremistům, kteří pod pomníkem národní ikony plíživě oslavují ideologie směřující k potlačování lidských práv a svobod. Policisté nicméně nechtěli žádný konflikt (nic takového jsme ostatně v plánu neměli ani my) a vysvětlili nám, že bude v našem zájmu lépe, když se raději ztratíme - předtím, než dojde k násilí páchanému mírovými aktivisty na našich osobách. Což jsme pochopili. Když jsme společně s policisty odcházeli od pomníku, nemohl jsem si nevšimnout blaženého úsměvu soudruha Vojtěcha "Falmera" Filipa, dívajícího se naším směrem...
Na některých zpravodajských portálech (např. na Idnes.cz) vyšel krátký odstaveček o "narušitelích demonstrace". Proto bych považoval akci za relativně úspěšnou, na to jak byla malá a spontánní. Někteří lidé mohou samozřejmě namítnout, že protestovat "pro radar" je logický nesmysl a kontraproduktivní věc. S tím částečně souhlasím, v mém okolí nakonec vidím, že většina inteligentních lidí, co přes den vydělává a nemá čas někde exhibovat, radarovou základnu v ČR podporuje. Právě z nepoměru na "demonstracích" se podle mě bere vylhané číslo 70%. Nicméně mnohokrát jsem také poukazoval na to, že jakýsi radar je pouze zástupným problémem a ve skutečnosti jde demonstrujícím proti jeho výstavbě o něco jiného - proto je dobré dát aspoň minimálně najevo, že z nich nemáme strach. Ukázalo se, že i ve čtyřech lidech můžeme bolševiky a jejich užitečné idioty minimálně znejistit natolik, že se obracejí k policejním orgánům, což je dobře.
Komentáře
Tvář českého neokonzervatismu
Hmm, a to jste neviděl výrazy protiradarových bojovníků. To byla opravdu přehlídka ušlechtilosti a inteligence v jejich tvářích.
Finrod:
Já zdravím z Jižních Čech - tady se už všichni na Tebe těší.