nekorektně.com

Doslovně zde překládám článek z týdeníku The Economist, jak byl publikován 29. srpna 2008: Tajný e-mail Putinovi se dostal k redaktorům týdeníku The Economist From:oleg.shutnik@svr.ru To:vvp@gov.ru Cc:dam@kremlin.ru Velevážený Vladimire Vladimiroviči! Jako ředitel operačního centra Zahraniční informační služby Ruské federace Vám osobně gratuluji k zakončení úvodní fázi vojenskopolitické operace "Návrat". Průniky naší informační služby do jejích sesterských organizací rozhodovacích orgánů v táboře nepřítele nás již dávno varovalo ohledně plánů Evropské unie a NATO a dalo nám možnost je ovlivňovat. Nicméně ani my jsme od nepřítele neočekávali takové ochromení a slabost. Samozřejmě někteří západní komentátoři a politici označili naše akce za ospravedlněné, včetně některých osobností, které nedostaly žádné platby či jiné pobídky. Můžeme pokračovat s naprostou jistotou. Když uvážíme nevýhody špatných vztahů a výhody těch dobrých, naším hlavním spojencem je volební cyklus. Voliči,

Soudě podle posledních událostí Srbsko začalo chápat svou chybu posledního desetiletí a vypadají, že se z ní Srbové poučili. Před necelými dvěma týdny srbský ministr zahraničí ohlásil, že Srbsko je připraveno uznat Kosovo, pokud o oprávněnosti jeho vyhlášení nezávislosti rozhodne Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. Jak jsem již psal před nějakou dobou na tomto serveru, Srbsko tím může jen získat. O výhodách a nevýhodách takového počinu jsem již psal zde , proto je nemá smysl opakovat. Nicméně se posledním srbským počinem otevřela cesta k Srbsku, s nímž už stojí za to počítat. Vše začalo koncem, jak to tak už v historii bývá. Srbsko skončilo balkánské války velmi, velmi neslavně. Mezi Srby vládne přesvědčení, že nebýt pomoci USA Chorvatům a dalším, Srbsko mohlo válku vyhrát. Možná. Třebaže jsou Srbové vůči USA často nepříliš dobře naladěni, jsou pro ně Američané něčím podobným, co byli pro Němce krátce po roce 1945. Můj dobrý nepřítel . Zato především Chorvaté či Bosňáci jsou viděni jako t

V klubu Mac`s ve městě Lansig, stát Michigan, byl ze strany vedení klubu zrušen koncert kontroverzní hardcorové kapely M.O.D. Údajně kvůli rasistickým a nenávistným textům, pro které je tato skupina známá. Bližší informace si můžete přečíst zde a poněkud starší info má tento článek - vystoupení bylo skutečně zrušeno. Pomiňme nyní otázku, jak je to vlastně s tolik proklamovaným Prvním dodatkem americké Ústavy - totiž se svobodou projevu - a podívejme se na to, co se vlastně stalo. Předně, M.O.D. nejsou žádným rasistickým, fašistickým ani neonacistickým seskupením, jak se je tendenční média v souvislosti s kauzou snaží představit. Vše se točí okolo kontroverzního frontmana, zpěváka Billyho Milana, který je výhradním autorem hudby a textů. Milano se nikdy netajil svým ostře pravicovým světonázorem a vždy otevřeně podporoval Republikánskou stranu a například současného prezidenta USA George W. Bushe. V hudebním ranku, ve kterém se pohybuje už pětadvacet let, je tenhle newyorský rodák v

Ve světle ruských událostí posledních let, které vyvrcholily v Gruzii, se mnozí západní novináři, politici i jiní komentátoři snaží o vytvoření nějakých paralel s tím, co Západ už dříve zažil. Slýcháváme o roku 1968, 1938, dokonce i 1962 (ano, teď je skutečně největší riziko přímého střetu mezi Západem a Ruskem od kubánské raketové krize), ale nepadl jiný letopočet, který je podle mého mínění klíčový. Tím je rok 1933, rok, kdy se Adolf Hitler dostal do funkce říšského kancléře. Podívejme se, co předcházelo požáru Reichstagu, vzniku SS, přeměny NSDAP na vládnoucí totalitní stranu, šoa i celé druhé světové válce. V roce 1918 bylo Německo poraženo a mnozí Němci se cítili porážkou značně poníženi. Ani ne tak z rukou Británie či USA, protože uznávali jejich vojenské umění - ale především cítili silnou zášť vůči těm, kteří si do jejich mrtvoly s chutí kopli poté, co už byli poraženi. Tedy především vůči Francii a Československu. Všimněte si jedné poněkud zásadní věci - když druhá světová vál

Tak máme čtyřicáté výročí začátku sovětské okupace našich zemí, která se tu zdržela na více než dvacet let. Rád bych vzpomenul všechny, kteří jí padli za oběť, a to jakýmkoliv způsobem. Přesto ovšem nechci sdílet patos, který od rána sdílejí všechna česká média a radši se podívám na okolnosti okupace, o nichž se toho příliš neví, nebo nemluví. Mýtus první: šlo o demokratizaci. Nešlo. Myslím, že si pamětníci pamatují transparenty či nápisy na fasádách, které tvrdily například "Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil", "Vietnam - agressija SŠA, ČSSR - agressija SSSR", "Socialismus - ano, okupace - ne" či "Zděs nět kontrarevolucija". Ano, šlo o uvolnění poměrů, které tu před Pražským jarem byly, ale nešlo o demokratizaci, nýbrž o náhradu bolševika s velkým bičem za bolševika s o něco menším bičem. Ale pořád to byl bolševik. Co by se stalo, kdyby Varšavská smlouva nezasáhla? Buď by tzv. socialismus s lidskou tváří skončil demokratickým pučem, po čemž

Plány na útok na Gruzii ještě v srpnu tohoto roku existovaly bez ohledu na události započaté prezidentem Saakašvilim. Více v článku publikovaném dávno před operací, který jsem přeložil pro naše čtenáře do češtiny ze serveru Dziennik.pl: Čečenci získali tajné dokumenty pátek 18. července 2008, Dziennik Polski "To jsou jen obyčejné manévry" - upokojují Rusové. "Každá válka začínala nějakými manévry" - odpovídají čečenští separatisté. A na důkaz publikují tajné operační plány z Moskvy, které se jim údajně dostaly do rukou. Mají dokázat, že za měsíc Rusové zaútočí na Gruzii. Mezi dvacátým srpnem a desátým zářím mají ruská vojska vkročit na gruzínské území - informuje informační portál čečenských separatistů Kavkaz-Centr, citovaný polským serverem pardon.pl. Operace by měla spočívat v bleskurychlém obsazení Kodorského údolí, jediné části Abcházie, která je pod gruzínskou kontrolou. Jestli se útok podaří, Rusové mají dojít dále - ve směru na Kutaisi a Cchinvali, s cílem o

Od méně radikálních rusofilů slýcháváme často jako reakci na obavy z Ruska argument, že Rusko už přeci není Sovětským svazem a že v Rusku není komunismus, tak se není čeho bát. Toto tvrzení není vůbec přesné a navíc si troufám tvrdit, že je nebezpečné. Ukolébává nás totiž v představě, že Rusko není hrozbou. Naopak, ono je oproti dobám SSSR hrozbou mnohem horší. To, co bylo na Sovětském svazu nejnebezpečnější vůči svému okolí nebyla ani tak komunistická ideologie (ta se "realizovala" hlavně dovnitř), ale tradiční ruský imperialismus, který zůstává naprosto stejný takových posledních pět set let a který sílí a slábne s prostředky, které Rusko v té či oné podobě na realizaci své politiky má. Doba SSSR byla velmi zvláštní - komunistická ideologie dělala svou neefektivitou všechno proto, aby SSSR nefungoval a dá se říct, že obrovská nebezpečná mašinérie bolševického impéria nefungovala díky komunismu, ale spíš jemu navzdory. SSSR se dostal po obrovských stalinských čistkách na noh

Případné zrušení Masarykova nádraží je opět žhavým tématem médií i politiků. Lobby uživatelů aut, stejně jako zanícení bojovníci proti dobrým nápadům (vyznačují se tím, že kdykoliv někdo přijde s projektem výhodným pro veřejnost, jsou proti a priori) křičí o tom, kterak je obhajoba "nesmyslné Masaryčky" projevem levičáctví, neperspektivnosti a vůbec nepochopení dnešní doby. Bohužel tito lidé ani jiné argumenty nemají, protože všechny odborné aspekty stojí proti nim v opozici. Co by se stalo, kdyby se "Masaryčka" bez náhrady zrušila? Aby se nemuselo stavět podzemní patro Hlavního nádraží (projekt minimálně za 20 mld. CZK), bylo by nutné postavit přeložku od stanice Praha-Bubny do stanice Praha-Holešovice, což znamená buď likvidaci části Stromovky, nebo postavení tunelu pod Výstavištěm, přičemž by se trať napojovala někam za třetí nástupiště holešovického nádraží. Stavět estakádu nad Stromovkou, či ulicemi U Výstaviště a Partyzánská snad nikoho soudného nenapadne. I t

Toto video nabízím každému, kdo tvrdí něco o tom, jak nás sovětští přátelé osvobodili. Omyl - pouze sežrali svého bývalého spojence, protože dva stejní kohouti na jednom smetišti se jen těžko snášejí. Sovětský svaz to nikdy nemyslel s ČSR nijak "dobře", naprosto pošlapal i Benešovu dohodu, kterou se SSSR vyjednal v domění, že ochrání Československo před Německem. Bolševici byli spolubojovníky německých nacistů proti tzv. reakci , tedy proti kapitalismu. Pohleďte, jak to vojákům rudým i hnědým spolu sluší.

Mailem mi přišel tento dopis od iniciativy Good Night White Pride (Dobrou noc, bílá hrdosti), který si dovolím ocitovat v plném znění a také na něj odpovědět. A hoj, # posilame Vam informace o antifasisticke kampani Good Night White Pride # (GNWP), ktera u nas pusobi od roku 2005 a podporuje ji cela rada hudebnich # skupin, subkultur, labelu, promoteru. # # Seznameni se situaci: co se deje? # Ultrapravicova scena prodelala v posledni dobe nejen organizacni, ale i # optickou promenu. Na scenu nastupuje nejen nova taktika pusobeni na # verejnost, ale i nova moda, symbolika a znacky. Trend poslednich let se # nevyhnul ani Ceske republice. Naopak, nackove jsou cim dal vice # aktivnejsi, organizuji provokativni pochody, pronikaji mezi subkultury a # siri sve stvave myslenky prostrednictvim hudby. A prave hudba je casto # hlasnou troubu neonacisticke propagandy, kvuli ktere se obraci k myslenkam # nacismu mnoho mladych lidi. # # Co je Kampan Good Night White Pride (GNWP)? # Good Night White

Vřele doporučuji čtenářům následující záznam pořadu Události, komentáře z ČT24 ze dne 11.8.2008. Je z toho jasně vidět, co si o nás, Středoevropanech, Rusové myslí.

Nacionální socialismus ve své antisemitské nenávisti vyhladil přibližně šest milionů Židů, přičemž ti ostatní, kteří jeho běsnění nějak přežili, ve většině případů odešli do Izraele. Tolik důsledek Hitlerovy politiky vůči evropským Židům. Jsou ale i jiné důsledky, o nichž se příliš nemluví, protože v Evropě je zvykem nekritizovat svou současnost a všechny chyby házet na minulé generace. Vyhlazení a následný exodus Židů totiž měl i jiný důsledek: mravní a ekonomický úpadek evropských národů. Židé měli už odedávna talent na obchod, bývali často vzdělanější, než většina populace. Mimochodem to byl jeden z důvodů, proč jak nacionální, tak internacionální socialisté s takovou radostí poukazovali na to, že "nikdy nepracovali rukama", čímž je předhazovali závistivé lůze jako vhodný terč. Židé, o kterých mluvím jako o elitě, nebyli však pouze bohatí továrníci v západní Evropě, ale i majitelé hospod z chudé Haliče, kteří žili stejně z ruky do huby jako ostatní, ale žili kulturněji. Ne

Tvrzení, že Rusku trvá cca 70 let, než převezme novinky ze Západu nabralo další rozměr. Skoro přesně před sedmdesáti lety si nacistické Německo vytvořilo záminku pro útok na Polsko, fingovaný útok na německou radiovou stanici ve slezských Gliwicích (Gleiwitz). Okamžitě poté se vrhlo proti Polsku. Včera 7. srpna 2008 gruzínský prezident Michail Saakašvili vyhlásil příměří mezi Gruzií a separatistickou Jižní Osetií (de facto Ruskem, většina místních obyvatel má ruské občanství a v zemi je přítomna ruská armáda), nicméně ještě v noci ruské jednotky ostřelovaly navzdory příměří gruzínské vesnice. Gruzie, mající na paměti jak dopadlo Polsko, raději na nic nečekala, využila momentu překvapení a poslala do Jižní Osetie skoro všechny své síly. Jak se bude válka vyvíjet, uvidíme. Osobně doufám v to, že Rusové, chvástající se denodenně svou silou, budou mít s Gruzínci těžké problémy a že Gruzie neskončí podobně, jako Čečensko. Ostatně Rusko nám tu uplatňuje dvojí metr - na jedné straně dělá vše

Antisemitismus je v historii lidsta jeden z nejhnusnějších sentimentů, které kdy existovaly. Jeho úplný základ totiž tkví v závisti vůči úspěšnějším, bohatším, vzdělanějším - zkrátka v jistém smyslu slova vůči elitám. Existovalo mnoho způsobů, jak se antisemitismus projevoval, nejprve jako antijudaismus ("vy židé jste zabili Ježíše"), posléze jako rasismus ("vy Židé jste nižší rasa") a nakonec jako socialistický odpor vůči bohatým ("Žid je kapitalista, kulak a jako takový musí být zničen"). Všechny tyto tři druhy antisemitismu mají společné dvě věci - pokaždé jde jen o to, jak okecat, že dotyčný antisemita závidí a chtěl by se mít tak, jako ten Žid a pak - všechny druhy tohoto sentimentu jsou pudové, iracionální a velmi, velmi živelné. Tragédie, jakou byl holocaust, však přes nezměrné utrpení lidí, kteří zahynuli v koncentračních a vyhlazovacích táborech, respektive je přežili, měla jednu výhodu - nežidovská společnost zažila šok z toho, kam její antisemit

Existují v současné době dva projekty, jak má Masarykovo nádraží a jeho okolí vypadat. První od ministerstva dopravy, druhý od pražských radních. Ministerstvo dopravy říká, že Masarykovo nádraží je třeba zachovat a rekonstruovat, pročež staví takzvané Nové spojení, které vede mimo jiné na "masaryčku", kde rovněž hodlá umístit terminál pro letištní rychlodráhu. Součástí tohoto projektu je zároveň přestavba nádraží tak, že se má propojit podzemními tunely s jezdícími chodníky s autobusovým nádražím na Florenci a hlavním nádražím (Wilsonovým, Františka Josefa I.) Druhý projekt, ten od radních hlavního města Prahy má jiný názor, která důsledně prosazuje. Masarykovo nádraží zrušit a postavit na jeho místě byty nebo administrativní čtvrť. Hlavním argumentem je prý to, že Masarykovo nádraží nevyhovuje kvůli tomu, že je nádraží hlavovým - tedy slepým, takže se tam musejí přepřahat lokomotivy a vůbec - vlaky ať jdou na Hlavní nádraží. Za prvé bych rád věděl, kdo bude chtít bydlet přím

Ze všech stran okolo sebe slýcháme cosi o tom, že kultura upadá, že se nečte, že se točí špatné filmy a vůbec že kultura všeho druhu upadá. Pokud se zeptáte hořekujících, u nichž se domnívám, že mnozí tento pesimismus projevují coby určitou intelektuálskou stylizaci, co že za tu nekulturnost může, zpravidla vždy se v odpovědi objeví alespoň jedno z následujících slov: internet, konzum, počítače. Je tomu ale opravdu tak? Zabíjí moderní svět kulturu? Podle mého názoru to není tak žhavé, jak se často tvrdí. Pouze se s rozvojem internetu zásadně změnil vztah autor - konzument (čtenář, posluchač, ...) a to ani ne tak kvůli nějaké pohodlnosti, jak se často udává, ale spíš kvůli určité revoluci v nabídce a poptávce na kulturním "trhu". Není to tak dávno, kdy byla společnost co se kultury týče ostře rozdělena mezi několik málo tvůrců na straně jedné a miliony konzumentů na straně druhé. To skončilo a dokud bude internet či demokracie existovat v té podobě, jak je známe, tato situace

Nedávno proběhla tiskem zpráva, že každý den čítá KSČM o 16 lidí méně, než kolik měla v den předchozí. A to ať už kvůli úmrtím, nebo odchodům ze strany. Ó jaká radost, každé ráno, když se vzbudím, si řeknu: "Dalších 16 je v háji!". Totéž platí o myslivcích. Pokud se dočtu, že jeden ožralý myslivec zastřelil druhého, načež opojen alkoholem zapomněl zajistit pušku a zastřelil sebe, dvojnásobnou radost už nemůže nic pokazit. Proč jsem tak škodolibý? Protože mi vadí lidé, kteří mě arogantně ohrožují na životě a proti nimž není dovolání. Česká republika je zvláštní země. Existují tu jakási myslivecká sdružení, která jsou zcela soukromá a která manipulují se zvěří a s různým vybavením bez jakéhokoliv ohledu na vlastnická práva. Tu něco zničí, tam po sobě něco neuklidí, drží nadstav zvěře, nestřílí slabé a nemocné kusy, ale ty mladé a silné - protože z těch starších holt není dobré maso. Na střelbu zvěře mají naprostý monopol a zvěř, kterou nevlastní, za poměrně velké peníze prodáva

Je to tak dva týdny, co jsem viděl dva dokumenty České televize z cyklu Ta naše povaha česká - jeden se jmenoval Zavřít, až zčerná! a druhý U svého moře, ve svých horách . První celkem barvitě popisoval realitu českého vězeňství, druhý pátral po tom, proč na Slovensku v Tatrách a v Chorvatsku umírá každý rok během léta tolik Čechů. V obou dokumentech padlo několik slov, která by se měla do kamene tesat a která nevědomky velmi reálně popisují stav mysli mnoha českých řidičů. V dokumentu Zavřít, až zčerná! vystupovala jakási dívka, která byla rok ve výkonu trestu za jakousi trestnou činnost v souvislosti s drogami. Říkala, že když ji policie dopadla a byla ve vazbě, nadávala nikoliv na sebe ani na to, co dělala, ale na policii a považovala za krajně nespravedlivé, že ji policie zadržela. V druhém dokumentu ředitel tatranské horské služby pravil, že třebaže jsou čeští turisté velmi zdatní, jejich největší problém je přeceňování svých sil, podceňování výbavy, arogance vůči horským vůdcům