ČESKÁ KOTLINKA: Řešení ghett bez rasismu

Místopředseda vlády Jiří Čunek se opět nechal slyšet v otázce Romů a jako v posledních případech se na jeho hlavu snáší kritika za to, co řekl. Je mu vytýkáno především rasistické myšlení – a navzdory tomu, že se za rasismus dnes označuje i to, co rasismem není, je třeba tomu hodnocení dát zapravdu. Jenže ono je i řešení jiné, které je zaručeně spolehlivé. Bohužel kvůli soucitu takzvaně sociálně citlivých občanů vůči méně přizpůsobivým nejspíš neprůchodné.

Co je rasismus? Je to posuzování lidí na základě jejich rasy a předjímání kolektivní představy o tom, jak se ti lidé budou chovat na základě rasové (respektive etnické) příslušnosti. Tedy v kostce – neměření všem stejným metrem, rozdílnost jednání s lidmi podle jejich rasy. Toho se pan Čunek opakovaně dopouští a problém nepřizpůsobivých občanů tím nijak neumenšuje. Do křesla místopředsedy vlády se dostal za postoj vyloženě rasistický – přesunul Romy z centra Vsetína do nových kontejnerových buněk, vcelku dobře a pohodlně zařízených. Říkáte oprávněně, že si ti Romové polepšili – jenže v tom je ten rasistický postoj. Pokud vím, na vsetínské radnici bylo tou dobou hodně lidí, kteří byli v kategorii sociálních případů a nebyli Romové – a měli smůlu. Jiří Čunek se rozhodl, že nové bydlení dostanou Romové, a to konkrétně ti, kteří za své předchozí chování měli být vyhozeni na ulici. Ne za svou barvu kůže, ale za to, že zničili obecní majetek. Jenže to se nestalo – pan Čunek posuzoval výhradně podle barvy kůže, naplnil tak definici rasismu.

Předně to, co se označuje za romský problém, není romský, nýbrž cikánský problém. Slovo cikán totiž neoznačuje etnikum, nýbrž způsob života; cikán tak není synonymum slova Rom, nýbrž slova kočovník. Česká republika tak nemá problémy s Romy, tedy lidmi tmavší barvy kůže, hovořící romským jazykem, atp., ale s cikány jakéhokoliv etnika. Tedy lidmi, kteří odmítají být součástí „slušné společnosti“, jejichž přirozenost je nevázaně žít, kočovat a kteří, jsou-li usazení na místě, nejsou takového života schopni. Laskavý čtenář se možná podiví – ale mezi „cikány“ jsou i bílí Češi, a ti jsou nemenším problémem, nežli jejich romští „kolegové“ z tábora cikánů. Znějí tyto termíny divně? Dnes možná ano, ale ještě za první republiky se používaly vcelku běžně a naprosto nerasisticky. Lidi vcelku nezajímalo, jakou barvu kůže mají ti, co jim ukradli slepici, prostě to byli cikáni – a mohli to být i sněhobílí Češi. To, že se dalo rovnítko mezi slovo cikán a Rom, je vůči Romům nesmírně nespravedlivé, asi jako když se v Rakousku objeví nápis „Češi nekrást tady“. Ne každý Rom je totiž cikánem, tak jako ne každý cikán je Romem. Slovo cikán je tak především společným jmenovatelem označujícím určitý způsob chování, který většinové společnosti oprávněně vadí. A je na každém, zda bude či nebude cikánem – s trochou snahy to může změnit. Což je přesně to, co by měl pan Čunek pochopit.

K čemu totiž vede jeho koncepce? K tomu, že na slušné Romy bude stát pohlížet jako na potenciální příživníky a kriminálníky, neslušné Romy s trochou štěstí socializuje, jenže ouha, náhle zbudou neslušní cikánští Češi, o nichž píšu výše. Chovají se prakticky stejně, jako ti kritizovaní romští cikáni, jen jsou bílí. Co udělá pan Čunek s nimi? Má dvě možnosti, buď jejich existenci ignorovat, nebo přijmout nějaké pravidlo socializující i je. Jenže k čemu je potom pravidlo, které se pokouší socializovat jmenovitě Romy? Není lepší takový program vyhlásit (když už) globálně vůči všem občanům, jejichž způsob života se vyznačuje tím či oním?

Nicméně osobně nejsem příznivcem ani takového řešení, protože nevěřím tak docela v jeho funkčnost. Jsem toho názoru, že místo vymýšlení nových postupů bychom se měli poohlédnout po zahraničí, kde podobné problémy vyřešili. Ne jen řešili; kde se jich zbavili. A jeden dobrý příklad by tu byl, a přesto rasistický není – New York Rudyho Giulianiho. Z Bronxu, kam si před několika lety netroufl ani policajt, udělal relativně bezpečnou čtvrť. Newyorským metrem se už dá zase jezdit bez rizika okradení či přepadení i v noci a sociálně nepřizpůsobiví všech barev pleti se začali chovat víceméně slušně. Jak to Giuliani udělal? Nezaváděl ani žádná nová pravidla, jednoduše měřil všem stejným metrem a byl nekompromisní a tvrdý ve věci dodržování stávajících pravidel. Věřím, že totéž by fungovalo i s cikánskými ghetty v České republice. Proč se místní chovají tak, jak se chovají? Proč vybydlují byty, proč nejsou ochotni chodit do škol či pracovat? Proč selhává pozitivní motivace? Protože nemají negativní motivaci. Jsem přesvědčen o tom, že i velká část „slušně žijících“ Čechů žije slušně vyloženě jen na základě negativní motivace. Tedy na základě toho, že vědí, že pokud nebudou splácet to či ono, nebudou pracovat, platit daně, bydlení, energie a podobně, půjdou bydlet tak akorát pod most nebo na hlavní nádraží. Čeští cikáni obé barvy pleti ale vědí, že jim to projde. Romy stát zvýhodňuje a nevyžaduje po nich, aby byli svéprávní (jako kdyby předem počítal s tím, že nejsou) a bílí cikáni se vezou na stejné vlně. Věří – a evidentně správně – že budou-li dělat nepořádek, stát je rád půjde umlčet odpuštěním dluhů či novým bydlením, jenom ať dají pokoj. Většina těchto nepřizpůsobivých žije v obecních bytech – je takový problém, aby obce pronajímaly byty pro sociální bydlení (ať už v nich bydlí kdokoliv) s podmínkou, že je bude dvakrát do týdně kontrolovat pracovník úřadu, zda jsou v pořádku a nejsou ničeny? To se dá snadno zakotvit v nájemní smlouvě. Stejně jako i sankce za neplacení nájemného. Pokud by čeští cikáni obé barvy pleti viděli, že se s nimi stát rozhodně mazlit nebude a bude po nich důsledně vyžadovat dodržování daných pravidel pod pohrůžkou vyhození na ulici (kterou se nebude bát uplatnit), tak si myslím, že by je to motivovalo dostatečně k tomu, aby například využili rekvalifikačních programů a začali se starat sami o sebe. Jednoduše proto, že alternativa k takovému životu by byla téměř k nepřežití – žít jako bezdomovec. Takový postup samozřejmě je tvrdý, ale to je jeho základ – tvrdost, spravedlnost a především úcta k zákonům. Pokud budou nepřizpůsobiví občané vědět, že zákon není papírovým tygrem, budou ho dodržovat. A návrhy pana Čunka budou moct jít do šuplíku, nebo do muzea kuriozit.