INGUŠSKO: Jak je to s tím právem na sebeurčení?

Po ruském vpádu do Gruzie mělo ruské vládnoucí duo plná ústa argumentu, že Kosovo otevřelo možnost uznání Abcházie a Jižní Osetie. Jakkoliv tento argument kulhá na obě nohy kvůli naprosto odlišným podmínkám uznání v obou situacích, kremelští jej patrně hodně rychle zapomněli - jak jinak by šlo kvalifikovat současné dění v Ingušsku, republice patřící k Ruské federaci, v zemi sousedící s Čečenskem i Gruzií.

Do mezinárodního povědomí se Ingušsko v nynější krizi dostalo poprvé do povědomí v souvislosti s vraždou opozičního novináře, majitele serveru ingushetiya.ru Magomeda Jevlojeva, který byl vtažen do auta ruské milice, v něm zavražděn a jehož tělo bylo poté z auta vyhozeno na ulici. Je dobré připomenout, že server ingushetiya.ru patří k těm, které se pozitivně dívají na možnost osamostatnění Ingušska od Ruska.

Nedlouho po Jevlojevově vraždě začal známý ingušský opoziční politik Magomed Chasbijev žádat odtržení od Ruska, nicméně tento krok byl proruským ingušským prezidentem Muratem Zjazikovem vyhodnocen jako podpora terorismu a islamismu. Jedním z odpůrců promoskevské vlády totiž je Gejdar Džemal, předseda Islámského výboru Ruska, který zastupuje radikálně islámské kruhy v Ruské federaci. Třebaže je pouze částí celé opoziční "palety", jeho výroky o nutnosti zavedení některých prvků práva šaríja do ingušské legislativy jsou Moskvou systematicky zneužívány k diskreditaci opozice v Ingušsku jako celku. Moskva tak v současné době, stejně jako na Krymu, hodlá v boji za zachování ruského vlivu použít islamistickou kartu v domnění, že na ni Západ uslyší.

Ingušsko přitom, stejně jako Sin-ťiang či Čečensko patří do skupiny zemí, v nichž je působení islamistů přinejmenším sporné a je spíše zbožným přáním těch, kdo by proti islamismu rádi bojovali, aby bojem zastínili svou chtivost po dominanci v daném území. Dalo by se dokonce říct, že i kdyby tam al-Káida neoperovala, tak si ji tam Číňané nebo Rusové musejí vymyslet - většina tam žijících muslimů jsou muslimové umírnění, tzn. k islámu se hlásí, chodí na obřady do mešit, ale neřídí se doslovným výkladem Koránu či hadís. Jenže v těchto zemích je přítomna i radikálnější menšina, která má často dobrý přístup do médií a její přítomnost (třebaže kromě prohlášení o právu šaríja a podobně nemá žádný reálný dopad) se používá k ospravedlnění útoku na celou místní společnost. Je to něco podobného, jako kdyby někdo citoval Vojtěcha Filipa jak horlí proti kapitalismu na nějakém sjezdu ÚV KSČ(M) a z toho vyvodil, že Česká republika je komunistická země, kterou je nutno obsadit. Hloupost takového uvažování je do očí bijící, ale Moskva jej ráda praktikuje a Západ jí to bohužel často spolkne i s navijákem - bez toho, aby se podíval detilně, kdo je tam ten "good guy" a kdo ten "bad guy".

Problém je, že čím víc si bude Rusko dovolovat na jednotlivé národy ve svém příhraničí (ať už uvnitř nebo vně Ruska) a čím víc se mu to bude dařit, tím ostřejší a agresivnější bude. A vůbec - proč ještě nikdo neuznal jen tak z ničeho nic nezávislost Čečenska či Ingušska? Nejspíš proto, že podobné trucpodniky nikdo nemá zapotřebí. Kromě Kremlu.