REPORTÁŽ: Jedenácté září v Praze

Jedenáctého září se v Praze konal happening, který měl připomenout jednu z bezpochyby nejvýznamnějších tragických událostí současné doby, kterou je nesporně teroristický útok na New York. Akci pořádalo sdružení Mladá pravice, společně s Konzervativní stranou. Protože Nekorektně je jedním z portálů, které akci od počátku podporovaly, nemohli tam jeho zástupci (tedy moje maličkost) chybět.

Akce se konala na pražském Jungmannově náměstí. U pomníku národního buditele se mohlo sejít něco mezi jednou a dvěma stovkami lidí. Že to není mnoho? Ono vlastně není divu. Tradiční nezájem sdělovacích prostředků udělal svoje, navíc žijeme v době, kdy 70 procent obyvatelů ČR si myslí, že za útoky na WTC a Pentagon může vláda Spojených států (podle nedávného průzkumu na Aktualne.cz). Na druhou stranu měla relativně nízká účast (na to, o jak důležité téma šlo) jednu výhodu. Náměstí bylo totiž zcela prosté individuí, které můžeme snadno vídat na manifestacích opačného světonázorového protipólu. Žádní agresivní jedinci si nepřišli zařvat, přítomné dívky působily všechny mile a sympaticky (dredaté anarchohipízačky ve vytahaných svetrech zůstaly ve squatech, nebo kam to vlastně lezou), akce se dokonce obešla bez komunistických a neonacistických provokatérů, jejichž přítomnosti jsem se obával. Zvláště tu druhou skupinu mohly přilákat izraelské a americké vlajky, viditelné na velkou vzdálenost. Zkrátka pieta, jak má být - ovšem nemyslete si, že se na Jungmannově náměstí jen brečelo. Naopak, všechny projevy byly rámované vystoupením židovské hudební skupiny Létající rabín, jejichž skočné melodie ve stylu klezmer přilákaly na akci i hodně náhodných kolemjdoucích. Například skupinku středoškolaček, které až po hudební produkci pochopily, která bije, a zase odešly.

Co bych vytknul? Jednak asi ne úplně připravené řečníky, kteří zhusta své projevy slabikovali z papíru a nepůsobili přitom příliš přesvědčivě. Chápu, že každému nebylo do vínku dáno být schopným rétorem. Mějme však na paměti, že politické subjekty (a Mladá pravice i Konzervativní strana jimi jsou) musí mít ve svém centru charismatické řečníky, kteří jsou schopni strhnout dav. A v tomto směru bohužel za nepřítelem (jak se dá snadno vypozorovat z protiradarových demonstrací) zaostáváme.

Dále je možná škoda, že z politických představitelů vystoupil jen Ivo Strejček, poslanec Evropského parlamentu za ODS. To samozřejmě nedávám za vinu organizátorům, ale na takové akci bych uvítal například někoho ze členů Poslanecké sněmovny. Už proto, že společenské klima je takové, jaké jsem popsal v předchozích odstavcích. Vládnoucí ODS by se měla ústy někoho ze svých čelních představitelů jednoznačně postavit na správnou stranu barikády - i třeba účastí na akci podobného typu. Chce to razantně odsoudit islamismus, který plíživě zaplavuje Evropu, a to musí udělat pomazané hlavy. Nerad bych věřil tomu, že i naše nejsilnější pravicová strana (proč mám chuť přívlastek "pravicová" opentlit velkými uvozovkami...) se chce mlčením svézt na vlně primitivního antiamerikanismu, tak jak to dělá například opoziční ČSSD.

Nejsem rovněž příznivcem až příliš konzervativního, populistického nacionalismu, který na mě vanul z projevu místopředsedy Mladé pravice. Otevření Schengenského prostoru jsem například uvítal a nemyslím si, že pro nás znamená pouze přísun všelijaké chátry a potenciálních teroristů, jak víše zmíněný řečník naznačoval. Nepřejímal bych rétoriku ne nepodobnou Dělnické straně jen proto, že by mohla oslovit pár vystrašených občanů důchodového věku. O výhodách Schengenu pro obyvatele ČR bylo i na našich stránkách ostatně napsáno dost.

Červenou nití, která se táhla projevy všech zúčastněných, bylo samozřejmě vybudování radarové základny v ČR. Proslovu "předního českého neocona" Romana Jocha se dalo těžko něco vytknout (ostatně téměř ta samá slova, včetně analogie s bombardérem, jsem ho slyšel pronést už loni, na první demonstraci "pro radar" na Hradčanském náměstí). Silnou tečkou na závěr bylo pak vystoupení občanského aktivisty Jana Šinágla, který dostal tři minuty mimo program. Neústupný bojovník s americkou vlajkou se rád ukazuje na akcích antiradaristů a komunistů, vždy k velké nevoli všech zúčastněných. Z jedné oslavy komunistického prvního máje ho dokonce násilím vypoklonkovala bolševická ochranka, když na něj ukázal prstem sám bývalý předseda KSČM, soudruh Grebeníček. Přesně jako v dobách minulých. Po jedné manifestaci proti radaru vytloukli Janu Šináglovi "míroví aktivisté" kamenem okno. "Řekl jsem si, že ho nenechám zasklít, dokud u nás nebude stát radar. Ještě není zaskleno, a doufám, že zanedlouho bude!" zakončil svůj projev Šinágl.

Co dodat? Doufat, že v celospolečenském měřítku zvítězí zdravý rozum, nebo raději usínat s nadějí, že ruské tajné služby přestanou financovat jisté subjekty v ČR? Ostatně od jisté doby jsem si nevšiml, že by soudruzi z Ne základnám nějak podstatně vystrkovali růžky. Padly jim totiž dva dost zásadní argumenty. Ten jeden se roztříštil s velkým rámusem po ruském útoku na Gruzii (i přes slova pana prezidenta tahle událost s veřejným míněním v otázce radaru dost zamíchala), ten druhý, racionálnější, padl teprve nedávno, a sice slovy prezidentského kandidáta Baracka Obamy (do kterého "míroví aktivisté" rozhodně vkládali velké naděje), že by v případě svého zvolení protiraketový deštník ve Střední Evropě podpořil. So long, commies!

Video z akce najdete tady - párkrát se tam mihne také moje maličkost.