nekorektně.com

Česká republika směřuje k tomu, že bude pravděpodobně posledním státem z nových členských zemí EU, který zavede společnou evropskou měnu - dojde-li k tomu vůbec. Od našich zákonodárců slyšíme na adresu eura jen velmi mlhavé komentáře ve smyslu "no, možná bude zavedeno v roce 2016, možná v roce 2020, možná později". Fakticky to znamená, že dotazovaný svými odpověďmi pouze mlžil a zakrýval fakt, že téma společné měny jednoduše není na pořadu dne a nikdo o něm nic neví. Současná ekonomická krize s sebou přinesla jeden významný jev - silné oslabení malých evropských měn nejen vůči dolaru, který posiluje zejména kvůli výbušnému akciovému trhu - tedy skutečnosti, že investoři prodávají akcie a kupují dolary - ale i vůči euru. Postihlo to takřka všechny dotyčné měny a to měrou poměrně silnou, bez ohledu například na údaj HDP na hlavu v dané zemi. Postižené tedy bylo jak bohaté Norsko, tak chudé Rumunsko. V případě Norska se norská koruna propadla z hodnoty 7,9 NOK/EUR z 25. srpna na

Samostatný český stát má za sebou devadesát let složité historie. Více než polovinu té doby byli lidé na jeho území z nějakého důvodu nesvobodní a tento fakt je stále znát. Kdo ví, co uvidíme, až uplyne celé století? Naše země není velká, ale je líbezná a relativně vzdálená těm nejničivějším přírodním katastrofám. Bývala i bohatá na mnohé nerostné suroviny, ale co se jejich většina nachází už jen ve sbírkách Národního muzea, zůstává její největší bohatství v lidech. V jejich společnosti, tvůrčích schopnostech, v jejich sepětí s krajinou, s historií. V jejich oddanosti, houževnatosti, nápaditosti a pracovitosti. V jejich schopnosti zemi nejen využívat, ale i milovat a chránit. Jenže právě lidé nejsou v této zemi spokojení. Absolutně vzato – kdo je doopravdy spokojený, že? Potíž je v tom, že přestože z historického hlediska nikdy nebylo Čechům a Moravanům lépe než poslední roky, nespokojenost a frustrace narůstá. Proč? Není velká, ta země, ale je naše, ne? Je? Doopravdy? Ale jistě, máme

V pátek náš deník přinesl první část reportáže o konferenci o budoucnosti NATO, která byla uspořádána v Paláci Pugetów v Krakově. Dnes vychází reportáž z druhé, páteční části konference, na které vystoupil například polský ministr zahraničních věcí Radosław Sikorski . Kromě něj v pátek se svými příspěvky vystoupili Rob de Wijk , ředitel Den Haag Centrum voor Strategische Studies ,  Stanisłaŭ Šuškievič , bývalý předseda Nejvyšší rady Běloruska, tedy předseda vlády z předlukašenkovské doby a Edwin Bakker , ředitel Clingendael Security and Conflict Programme Nizozemského institutu mezinárodních vztahů. Jako první se svým projevem vystoupil Radosław Sikorski. Připomněl důležitost transatlantických vazeb a zároveň upozornil na nebezpečí marginalizace evropské pozice – varoval, že v očích americké zahraniční politiky se Evropa stává „vyhořelou“, bez vlastní dynamiky. Nesouhlasí ovšem s tvrzením, že jsou rozdíly mezi americkým a evropským pohledem na mezinárodní politiku nějakou větší překáž

Nezvratný důkaz o tom, že skutečně žijeme v Kocourkově, mi dnes ráno přinesl tento článek. V něm jsem si přečetl, že radní Českého rozhlasu obvinili rádio Wave, nekomerční to stanici pro mladé, z propagace fašismu! Co se vlastně stalo? Zprvu jsem si myslel, že nějaký věci neznalý pitomec pustil na rádiu Wave, které dříve vysílalo analogově a poslední dobou se (za pozoruhodných okolností, ke kterým se ještě chci vrátit) přesunulo pouze na digitál, čímž se ochudilo o spoustu posluchačů, nevědomky jednu z "radikálních" kapel typu Skrewdriver. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem si výše odkazovaný článek přečetl a zjistil, že se nejedná o žádné nácky, ale o světově proslulou kapelu Primal Scream ze Skotska, jejíž písně dosud bez povšimnutí rotovaly i ve sférách komerčních rádií. Primal Scream se "provinili" tím, že napsali píseň Swastika Eyes, jejíž text můžete najít například tady . Soudný člověk jistě pochopí, že o žádnou propagaci fašismu se nejedná - ačkoliv je

Tento živočišný druh vznikl v Československu na konci 80. let 20. století. Svým zjevem je téměř k nerozeznání od příbuzného druhu Člověka moudrého (Homo sapiens), má však jistá specifika. K jeho základním charakteristikám patří pseudoliberalismus, který je význačný tím, že se v politickém spektru posouvá na obě strany kolem tzv. politického středu. Tento jedinec neuznává pragmatické zásady, ani nemá jednotný politický směr, kterého by se držel. Neopírá se o exaktní vědecké poznatky, ale spíše inklinuje k poznatkům nehmatatelným, tedy humanitním. Těchto jedinců je celá řada a hlavním průsečíkem jejich názorů a postojů je hlásání "pravdy" a "lásky". Prvním svého druhu byl exprezident Československa a následně i České republiky Václav Havel. K jeho následovníkům poté patří tzv. liberální strany, které jsou známé především tím, že jsou téměř nevýznamné, ale mají neúměrně větší politickou moc. Vydrží zpravidla sotva 2 volební období. Od začátku 90. let se jich v Česku vy

Včera a dnes se v Krakově v Paláci Pugetów koná konference NATO s názvem Forum Bezieczeństwa Euro-Atlantyckiego: Europa-NATO-Ameryka – Perspektywy partnerstwa , které jsem se účastnil a o kterou se chci podělit s našimi čtenáři. První část reportáže přináší náš portál dnes, druhou část, informující o průběhu druhého dne konference, vydáme v pondělí. Ve čtvrtek byli hlavními účastníky konference Claudio Bisogniero , zástupce generálního tajemníka NATO, Bogdan Klich , polský ministr obrany, profesor Roman Kuźniar z Varšavské univerzity a Stephen Larrabee , expert na geopolitiku z vlivného amerického think-tanku RAND Corporation. Diskusi moderoval Edgar Buckley, bývalý zástupce generálního tajemníka NATO a osoba zodpovědná za rozšíření NATO z let 1999 a 2004. Téma dnešního diskusního panelu bylo NATO – Globálně činná aliance? Po uvítání Annou Szymańskou-Klich, prezidentkou Institutu strategických studií, který konferenci hostil a Jackem Majcherowskim, prezidentem města Krakova měl jako

Tak, jak se jmenuje titulek tohoto článku, se jmenuje i jedna skupina znechucených Srbů na Facebooku. Říkáte si – jaký má dopad pár rozmrzelých bojovně naladěných srbských mladíků? Po pravdě žádný. Jen se jim podařilo hezky v jedné větě shrnout „logiku“ argumentace mnohých amatérských i profesionálních analytiků situace v Kosovu, kteří si pro samou ideologii neuvědomují, kam že se to poděla logika. Vezměme si to pěkně chronologicky od začátku roku 2008. Kosovo vyhlásilo samostatnost, načež se strhla vlna hysterie zahrnující panslavisty, rusofily, bolševiky i některé naše nacionální konzervativce. Všichni do jednoho se předháněli v paralelách s Mnichovem 1938 a vyhrožovali „dalekosáhlými důsledky jednostranného odtržení se, prolomení precedentu.“ Když už vzpomínali ten Mnichov a ergo první republiku, sluší se říci, že první republika vznikla docela stejně jako Kosovo. Její „mateřský“ stát zahájil válku proti půlce Evropy (v případě Srbů se to omezilo jen na Balkán), načež byl poražen a

Když jsem ještě počátkem tohoto roku dostal pozvánku k nějaké práci na projektu týkajícím se prohlubování vztahů EU, Norska a Islandu, Island i Norsko byly v pozici zemí, které Brusel laskavě žádal, zda by nepřehodnotily své stanovisko k EU a nestaly se její součástí. Včera se situace obrátila – po kolapsu islandského bankovního sektoru islandský ministr zemědělství Einar Kristinn Guðfinnsson, jehož resort byl klíčovým pilířem islandského ne Evropské unii poprvé řekl, že členství Islandu v EU bude v brzké době nutné. Týž den přispěchaly agentury zkoumající veřejné mínění, které zjistily, že něco přes 50% Islanďanů je pro vstup do EU, okolo 30% proti a zbytek váhá. Ještě nedávno byl přitom Island v pozici, kdy naprostá většina obyvatel vstoupit do EU nechtěla. Co Islanďany na té „přebyrokratizované prohnilé bruselské struktuře“, jak by EU nazval nejeden euroskeptik, tolik láká? Především společná měna euro, z níž se v posledních dnech stala islandská neoficiální měna – do ní totiž větš

Francie je jedním z nejsilnějších států EU a zemí, u níž by analýzu zahraniční politiky neměl provádět ani tak politolog, jako spíše ostřílený psychiatr. Chtěl-li by nějak pojmenovat způsob jednání francouzského zamini, hlav státu či resortu obrany za posledních dvě stě let, musel by chtě nechtě operovat s pojmy jako schizofrenie, paranoia, maniodeprese či komplex méněcennosti. U země, která je v technologickém pokroku na světové špičce je takové chování přinejmenším divné. Základní myšlenka Francie je typickým představitelem zemí s univerzalistickým přístupem. Tedy její vidění světa se dá znázornit jako soubor jednotlivých entit o dominanci, přičemž Francie sama se ráda vidí jako v tomto ohledu vedoucí síla. Ačkoliv jsou její technologické možnosti na světové špičce (TGV, Airbus, Arianne, termonukleární zařízení ITER, Eurofighter, vlastní jaderné zbraně apod.), je stálým členem Rady bezpečnosti OSN a členem skupiny G7, inklinuje k tomu mít komplexy méněcennosti - a to poměrně tradičně

V neděli ráno jsme se probudili v oranžovorudé republice s jedním modrým ostrůvkem v podobě hlavního města. Krajské volby skončily výsledkem, který nečekal nikdo, snad ani špičky sociální demokracie. Co že se to vlastně stalo? Paroubkova strategie na ovládnutí krajů pomocí bezmozků mu tentokrát přesně vyšla. O nečekaném úspěchu ČSSD a naopak fatálním neúspěchu ODS by se jistě dala napsat rozsáhlá, několikastránková analýza. Je nicméně nutné podívat se na celou věc nikoliv emotivním, ale střízlivým způsobem. Většina komentátorů v médiích, diskutérů na internetových fórech, ale i někteří členové ODS samotné (zejména se jedná o poražené hejtmany) plamenně obviňují z volebního debaklu vedení strany, zejména pak Mirka Topolánka. Do jisté míry mají samozřejmě pravdu. Určitým dílem si skutečně totiž ODS za svou porážku mohla sama. A nejde jen o kauzu Morava (i když i ta jistě přispěla svým dílem). Již před nějakým časem jsem zde publikoval článek "Stop populismu pravicových hejtmanů"

České dráhy oznámily změnu jízdného, tentokrát takovou, která se nejvíce dotkne těch, kteří pravidelně jezdí. Způsob, jakým si ČD utírají řiť se svými zákazníky je ohavný, každá soukromá firma, která by se takhle chovala, by nejspíš bez tučných dotací od státu rychle zkrachovala. Jaké změny čekají zákazníky tentokrát? Kilometrická banka (KMB), tedy předplacených 2000 km, se potřetí za rok zdražuje na 2000 korun. Ještě před rokem stála 1400 korun. Pokud mě paměť neklame, vídával jsem před tím rokem lidí s kilometrickými bankami opravdu hodně - šlo o úspěšný projekt, který dokonce začaly implementovat i firmy - dávaly svým zaměstnancům právě přenosné KMB na služební cesty. Po posledním zdražení na 1800 korun ji používá už jen málokdo, od prosince nejspíš nikdo. Jak se přepravují ti, kteří KMB zahodili? Většinou autobusem nebo autem. Stálo to ČD za to? Nejspíš ano, protože si kvůli tomu vyřvaly další dotaci a ubylo jim práce (vydávání, odepisování, kontrolování, apod.) Česká mutace evrops

Jak je možné, že občané mají tak selektivní posuzování přečinů jiných podle míry jejich slávy? Proč je veřejností někdo odsouzen a jiný za tutéž věc omilostněn s tím, že "je to přeci taky jen člověk", "taková byla doba" nebo s jakoukoliv jinou podobně duchaplnou poznámkou? Abych byl přesný: proč lidé sami dobrovolně posuzují celebrity za méně za sebe zodpovědné, než jsou oni sami? Scéna první: opilý řidič jede v obci dvojnásobnou rychlostí, než jakou tam má jet. Má nehodu a zabije se. Pokud by to byl některý běžný anonymní řidič, většině lidí by vůbec nevadilo říct, že mu to patří a že je štěstí, že nezabil někoho dalšího. Jak jde o slavnou osobnost (a to i v negativním slova smyslu slavnou), hned se vytáhne to, že o mrtvých jen v dobrém a vždyť to byl otec dvou dětí, které osiřely, atp. K plačkám tohoto druhu se navíc přidají i všichni ti, kteří zemřelému před jeho smrtí nemohli přijít na jméno - tomu říkám vrchol pokrytectví. Scéna druhá: Z archivů totalitní tajné

Ve čtvrtek 16.10. byl ohlášen požár levého křídla Průmyslového paláce na pražském Výstavišti. Jako náhodou má zasažené křídlo pronajaté Jan Kočka, bratr zavražděného Václava Kočky. Při této příležitosti bych poprosil kočičí i jiné klany, aby si vyřizovaly účty pokud možno střelbou bez přítomnosti nevinných lidí a aby při tom neničili kulturní památky. O tom, že má tato část Výstaviště velmi podezřelé vlastníky se vědělo už dlouho. Média o tom psala, kdykoliv dostala příležitost a přitom měl kulturní památku klan v pronájmu ještě dnes. A to se jí stalo osudným. Co z požáru zbude? Ohořelé trosky, které sotva půjdou opravit, leda znovu postavit. Nepochybuji o tom, že ono křídlo někdo znovu postaví, a pravděpodobně i věrně. Je otázkou, kolik mafiánských klanů ještě vlastní jiné památky, protože tyto jsou v podobném ohrožení. Dá se vůbec od lidí, kteří nemají úctu k lidskému životu očekávat úcta ke kulturnímu dědictví? Sotva. Měl jsem Průmyslový palác rád, chodil jsem tam už jako malý a vžd

Deník Rzeczpospolita otiskl jedenáctého října rozhovor s prezidentem Václavem Klausem. Kromě řečí, které opakuje už dlouhé poslední roky, na které už jsme si jakž takž zvykli (Rusko není SSSR a tedy je v pohodě, EU je ztělesnění ďábla na zemi, atp.) přišel Klaus na rovinu s něčím novým - opovržením vůči globálním hráčům a těm, kteří mají takové ambice. Prezident pro polský deník přesně řekl: "Natomiast jeżeli chodzi o globalną pozycję Europy, to ja nie mam ambicji, żeby być aktorem polityki globalnej. Żaden zwykły obywatel Polski czy Czech nie ma takich ambicji. Takie pragnienia mają natomiast politycy w instytucjach europejskich, którzy chcieliby kolegować się z prezydentem Stanów Zjednoczonych czy Chin." - tedy česky - "Na druhou stranu co se týče globální pozice Evropy, nemám ambice stát se aktérem globální politiky. Žádný normální občan Polska nebo České republky takové ambice nemá. Takové touhy ale mají politici v evropských institucích, kteří by se chtěli kamarádi

Historici z Ústavu pro studium totalitních režimů přišli se zajímavým obviněním - Milan Kundera měl udat amerického agenta českého původu, pilota Miroslava Dvořáčka, který se vrátil po emigraci do ČSR aby bojoval s bolševiky. Člověk jistě hodný úcty. Jaký byl výsledek udání? Miroslav Dvořáček byl odsouzen za zběhnutí, vyzvědačství a velezradu k nepodmíněnému trestu 22 let těžkého žaláře. V komunistické praxi to znamenalo koncentrační tábor Vojna u Příbrami. Odseděl si celkem 14 let, po roce 1968 emigroval do Kanady, kde dosud žije. Zejména pro světovou veřejnost se jedná o pořádný šok. Kundera je pojem - je to světově nejznámější současný český autor, třebaže se k České republice nehlásí. Počítalo se s ním jako s kandidátem na Nobelovu cenu za literaturu - otázka je, zda ji dostane, pokud se toto podezření potvrdí. Je totiž důležité podtrhnout, že Günter Grass, na kterého vyšlo najevo že sloužil u SS, s takovým coming outem přišel zcela sám. Zatímco na Kunderu to museli najít historici

Určitým evergreenem všech demokratických společností v nichž může probíhat veřejná diskuse, je otázka potratů. Mají být legální? Pokud ano, za jakých podmínek? Stejně jako sama diskuse je evergreenem i skutečnost, že křesťanské kruhy budou pravděpodobně proti a liberálové všech zabarvení pravděpodobně pro. K čemu ale spějí oba přístupy? Je pro-life opravdu pro-life? Předně chci říci, že nepovažuji potrat za věc ani úžasnou, ani dobrou. Je to věc v jistých situacích užitečná, nejlepší ze špatných možností a člověk by se měl chovat tak, aby toto dilema pokud možno řešit nemusel. Tedy používat antikoncepci, dávat si zkrátka pozor. Jenže se může stát, že antikoncepce selže, dojde ke znásilnění či cokoliv jiného a dítě je počato. V otázce základní etiky musím dát za pravdu spíše křesťanským kruhům ač sám křesťanem nejsem, tedy plod není tělem ženy (má jinou DNA, základní to identifikátor individuality), takže to není totéž, jako nechat si vyříznout slepé střevo (jak se mnoho zejména mladých

Jiří Paroubek křtí svou knihu a po skončení ceremoniálu jeden ozbrojený mafián jen tak mírnyx tírnyx zastřelí druhého mafiána. Ano, ptáme se všichni zcela správně. Kde to žijem? O případu zastřeleného Václava Kočky, o jehož charakteru a profilu si já rozhodně nečiním iluze, už bylo napsáno mnoho. Nerad bych se tedy opakoval. Stačí jen pár postřehů. Pár hodin po incidentu, který by snad měl slušivé místo v televizní gansterce z prostředí sicilské mafie, ale nikde jinde, svolal předseda ČSSD Jiří Paroubek tiskovou konferenci, na které: -tvrdil, že pan Bohumír Ďuričko nikdy nebyl jeho přítelem. Z přehršle zdrojů ovšem můžeme nalézt citáty, které říkají něco zcela opačného. Lze rovněž předpokládat, že kdyby Ďuričko skutečně nebyl Paroubkovým přítelem, těžko by si ho opoziční předák na křest své knihy v drahém hotelu vůbec pozval. - řekl, že Kočkova vražda nemá nic společného s programem sociální demokracie Jen tím, že tohle vůbec řekl (soudný člověk by přece nic takového nikdy nepředpoklád

Říká se, že o mrtvých jen v dobrém. Na tom by nebylo v zásadě nic špatného, pokud bychom to tvrzení zbavili jisté generalizace – tedy „o většině mrtvých jen v dobrém”. Toto pravidlo totiž bylo vytvořeno proto, aby nebyli zemřelí pomlouváni za různé – většinou drobné – prohřešky či křivdy, protože se nemohou bránit. Ovšem na světě nejsou jen tací. Co si počít v případě vrahů, násilníků, podvodníků, diktátorů či jiných tyranů? Jsou všechny jejich zlé skutky jakoby mávnutím proutkem anulovány? Myslím, že nejsou, nicméně problém většiny společnosti je ten, že má selektivní paměť. Zatímco Hitlerovi či Stalinovi jejich hříchy neodpáře nic a nikdo, byť by byli oba sebevíc mrtví, u jiných to tak jasné není. A neříkám to jen kvůli Jörgu Haiderovi – toho se to týká jen okrajově. Mnohem lepší příklad takové podivné piety byla hysterie po smrti Karla Svobody, kdy se především média vžila do role profesionálních plaček a zároveň mravokárců, kteří jakoby se zhostili pomyslného hesla „kdo nepláče s n

V noci na dnešek ve svém VW Phaeton zemřel rakouský populista, předseda BZÖ Jörg Haider. I když je to tvrzení krajně nekorektní (ale od čeho se náš server jmenuje Nekorektně, že), musím říct, že líto mi ho není. A to hned z několika důvodů. Předně, odhlédnuvše od politické stránky věci, aby Haider tímto způsobem zlikvidoval VW Phaeton musel jet minimálně okolo 100-110 km/h. To všechno prosím v obci, kde je limit 50 km/h. Když někdo, kdo je schopný jet v obci stovkou, agresivně předjíždí (podle svědecké výpovědi ženy, která posléze zastavila u jeho mrtvoly) a přitom zabije pouze sebe a nikoho dalšího, je to dobrá zpráva. Ano, tím chci říct, že stát se to komukoliv podobně jedoucímu bez ohledu na další okolnosti, smutek držet opravdu nebudu. To za prvé. Za druhé, Jörg Haider je politik, který dovedl Rakousko v roce 1999 do mezinárodní izolace kvůli své rétorice zejména vůči tehdejším kandidátským státům, které měly vstoupit do EU. Nemyslím si, že je vhodné ho označovat za pravicového p

Občané Spojených států Amerických si myslí, že Barack Obama je terorista. Nevěříte? Tak se podívejte na toto video. Asi bych měl říct, že nejsem úplně přítelem hlasitého poukazování na "stupiditu" občanů USA pomocí podobných "vědomostních kvízů". Mám totiž dojem, že blbost je rozložena rovnoměrně po světě a podobných výsledků by se jistě dalo dosáhnout i u nás. Ostatně našel by se u nás člověk, který by dokázal z hlavy vyjmenovat všechny americké státy a jejich hlavní města? Každopádně experiment, který provedla partička srandistů a jejíž výsledek vidíte na výše odkazovaném videu, nám krásně ilustruje PROČ má Barack Obama velkou šanci na volební vítězství. Většina lidí si z nabízených možností "který Iráčan je největší terorista" vybrala jeho, právě proto, že jeho jméno je všem dostatečně známé. Je poměrně katastrofickým scénářem, že průměrný obyvatel USA bude volit Obamu NE proto, že by sympatizoval s jeho konkrétními legislativními činy, ale jen a jen