GLOSA: Spáleniště v Kočkově
Ve čtvrtek 16.10. byl ohlášen požár levého křídla Průmyslového paláce na pražském Výstavišti. Jako náhodou má zasažené křídlo pronajaté Jan Kočka, bratr zavražděného Václava Kočky. Při této příležitosti bych poprosil kočičí i jiné klany, aby si vyřizovaly účty pokud možno střelbou bez přítomnosti nevinných lidí a aby při tom neničili kulturní památky.
O tom, že má tato část Výstaviště velmi podezřelé vlastníky se vědělo už dlouho. Média o tom psala, kdykoliv dostala příležitost a přitom měl kulturní památku klan v pronájmu ještě dnes. A to se jí stalo osudným. Co z požáru zbude? Ohořelé trosky, které sotva půjdou opravit, leda znovu postavit. Nepochybuji o tom, že ono křídlo někdo znovu postaví, a pravděpodobně i věrně. Je otázkou, kolik mafiánských klanů ještě vlastní jiné památky, protože tyto jsou v podobném ohrožení. Dá se vůbec od lidí, kteří nemají úctu k lidskému životu očekávat úcta ke kulturnímu dědictví? Sotva.
Měl jsem Průmyslový palác rád, chodil jsem tam už jako malý a vždy se mi líbil. Je to stavba z doby, kdy lidé věřili v technický pokrok, bezmezný společenský vzrůst a bezmeznou bezpečnost. V roce 1891 lidé předpovíali dvacátému století pokrok, překonání takových "zastaralých" jevů jako závist, nenávist či zločin. Byli přesvědčeni o tom, že technický pokrok pro všechny zločiny jednou provždy sebere důvod - když budou všichni žít v pokroku, budou mít důvod k zločinu? Bohužel lidi jsou lidi a jako takové je musíme brát. Pokrok pouze dal nový rozměr lidské duši, která je nesmírně individuální - naštěstí. Individuální lidské duše jsou schopny paláce stavět i pálit. Staří Seveřané věřili, že svět je zařízen tak, že se vždy střídá období růstu, prosperity a klidu s obdobím naprostého rozvratu, chaosu a ničení. Zatímco každé další období růstu bylo mocnější, než to předchozí, o to ničivější bylo každé období chaosu proti tomu předešlému. Dnešní lidé bohužel věří v nekonečnost - když je jim zle, nemají naději na změnu. Když je jim dobře, neuvědomují si rizika. Stavitelé Průmyslového paláce se dost pravděpodobně domnívali, že bude stát na věky a přesto shořel. To hrozí celému Západu - kdo by myslel na to, že mohou přijít finanční i bezpečnostní krize?
O tom, že má tato část Výstaviště velmi podezřelé vlastníky se vědělo už dlouho. Média o tom psala, kdykoliv dostala příležitost a přitom měl kulturní památku klan v pronájmu ještě dnes. A to se jí stalo osudným. Co z požáru zbude? Ohořelé trosky, které sotva půjdou opravit, leda znovu postavit. Nepochybuji o tom, že ono křídlo někdo znovu postaví, a pravděpodobně i věrně. Je otázkou, kolik mafiánských klanů ještě vlastní jiné památky, protože tyto jsou v podobném ohrožení. Dá se vůbec od lidí, kteří nemají úctu k lidskému životu očekávat úcta ke kulturnímu dědictví? Sotva.
Měl jsem Průmyslový palác rád, chodil jsem tam už jako malý a vždy se mi líbil. Je to stavba z doby, kdy lidé věřili v technický pokrok, bezmezný společenský vzrůst a bezmeznou bezpečnost. V roce 1891 lidé předpovíali dvacátému století pokrok, překonání takových "zastaralých" jevů jako závist, nenávist či zločin. Byli přesvědčeni o tom, že technický pokrok pro všechny zločiny jednou provždy sebere důvod - když budou všichni žít v pokroku, budou mít důvod k zločinu? Bohužel lidi jsou lidi a jako takové je musíme brát. Pokrok pouze dal nový rozměr lidské duši, která je nesmírně individuální - naštěstí. Individuální lidské duše jsou schopny paláce stavět i pálit. Staří Seveřané věřili, že svět je zařízen tak, že se vždy střídá období růstu, prosperity a klidu s obdobím naprostého rozvratu, chaosu a ničení. Zatímco každé další období růstu bylo mocnější, než to předchozí, o to ničivější bylo každé období chaosu proti tomu předešlému. Dnešní lidé bohužel věří v nekonečnost - když je jim zle, nemají naději na změnu. Když je jim dobře, neuvědomují si rizika. Stavitelé Průmyslového paláce se dost pravděpodobně domnívali, že bude stát na věky a přesto shořel. To hrozí celému Západu - kdo by myslel na to, že mohou přijít finanční i bezpečnostní krize?
Komentáře