GLOSA: Spáleniště v Kočkově

O tom, že má tato část Výstaviště velmi podezřelé vlastníky se vědělo už dlouho. Média o tom psala, kdykoliv dostala příležitost a přitom měl kulturní památku klan v pronájmu ještě dnes. A to se jí stalo osudným. Co z požáru zbude? Ohořelé trosky, které sotva půjdou opravit, leda znovu postavit. Nepochybuji o tom, že ono křídlo někdo znovu postaví, a pravděpodobně i věrně. Je otázkou, kolik mafiánských klanů ještě vlastní jiné památky, protože tyto jsou v podobném ohrožení. Dá se vůbec od lidí, kteří nemají úctu k lidskému životu očekávat úcta ke kulturnímu dědictví? Sotva.
Měl jsem Průmyslový palác rád, chodil jsem tam už jako malý a vždy se mi líbil. Je to stavba z doby, kdy lidé věřili v technický pokrok, bezmezný společenský vzrůst a bezmeznou bezpečnost. V roce 1891 lidé předpovíali dvacátému století pokrok, překonání takových "zastaralých" jevů jako závist, nenávist či zločin. Byli přesvědčeni o tom, že technický pokrok pro všechny zločiny jednou provždy sebere důvod - když budou všichni žít v pokroku, budou mít důvod k zločinu? Bohužel lidi jsou lidi a jako takové je musíme brát. Pokrok pouze dal nový rozměr lidské duši, která je nesmírně individuální - naštěstí. Individuální lidské duše jsou schopny paláce stavět i pálit. Staří Seveřané věřili, že svět je zařízen tak, že se vždy střídá období růstu, prosperity a klidu s obdobím naprostého rozvratu, chaosu a ničení. Zatímco každé další období růstu bylo mocnější, než to předchozí, o to ničivější bylo každé období chaosu proti tomu předešlému. Dnešní lidé bohužel věří v nekonečnost - když je jim zle, nemají naději na změnu. Když je jim dobře, neuvědomují si rizika. Stavitelé Průmyslového paláce se dost pravděpodobně domnívali, že bude stát na věky a přesto shořel. To hrozí celému Západu - kdo by myslel na to, že mohou přijít finanční i bezpečnostní krize?
Komentáře