ISLAND: Nový člen EU na obzoru?

Když jsem ještě počátkem tohoto roku dostal pozvánku k nějaké práci na projektu týkajícím se prohlubování vztahů EU, Norska a Islandu, Island i Norsko byly v pozici zemí, které Brusel laskavě žádal, zda by nepřehodnotily své stanovisko k EU a nestaly se její součástí.

Včera se situace obrátila – po kolapsu islandského bankovního sektoru islandský ministr zemědělství Einar Kristinn Guðfinnsson, jehož resort byl klíčovým pilířem islandského ne Evropské unii poprvé řekl, že členství Islandu v EU bude v brzké době nutné. Týž den přispěchaly agentury zkoumající veřejné mínění, které zjistily, že něco přes 50% Islanďanů je pro vstup do EU, okolo 30% proti a zbytek váhá. Ještě nedávno byl přitom Island v pozici, kdy naprostá většina obyvatel vstoupit do EU nechtěla. Co Islanďany na té „přebyrokratizované prohnilé bruselské struktuře“, jak by EU nazval nejeden euroskeptik, tolik láká? Především společná měna euro, z níž se v posledních dnech stala islandská neoficiální měna – do ní totiž většina Islanďanů převádí své úspory.

Jaký byl přitom hlavní důvod islandského dosavadního ne Evropské unii? Šlo především o rybolov. Rybářská oblast FAO27 rozkládající se mezi západním Norskem, Islandem a Grónskem je totiž hodnocena jako nejlepší oblast rybolovu na světě – jde totiž o místo, kde se potkává teplý golfský proud se studenými vodami severního Atlantiku, respektive až Severního ledového oceánu – taková místa ryby zpravidla masově přitahují. Navíc jde o vody téměř nepoznamenané průmyslovým znečištěním, tím jsou téměř unikátní – konkurovat jim může pouze úzký pás Tichého oceánu poblíž Japonska, kde si však právo k rybolovu Země vycházejícího slunce bedlivě střeží. To způsobuje, že ryby zde lovené nejsou ani tak běžnou potravou, jako spíš luxusním zbožím, o něž je ve světě poptávka právě jako po luxusním zboží. Losos (laks) či bílá treska (torsk) z této oblasti jsou totiž většinou k dispozici za 4x-5x vyšší ceny než z jiných oblastí a lidé z celého světa jsou ochotni pro výjimečnou chuť těchto ryb takové ceny platit. Členství v Evropské unii by znamenalo otevření této lokality i společnostem mimo úzké společenství Norska, Islandu, Grónska a Færøer, které sice spolu s Grónskem patří Dánsku, takže Dánsko zde může lovit ryby také, nicméně není součástí Evropské unie, takže skrze Dánsko se k rybolovu stejně žádná jiná země EU v této lokalitě nedostane. Ze stejného důvodu odmítlo členství v EU Norsko, nejdříve v referendu o vstupu do Evropských společenství a poté v referendu o vstupu do Evropské unie. Otázkou je, zda je finanční krize na Islandu natolik hluboká, aby byli Islanďané ochotni podíl na tomto faktickém monopolním sdružení zpřístupnit dalším sedmadvaceti zemím.

Island nicméně není jedinou zemí oblasti, která pokukuje ve stínu finanční krize po vstupu do EU – stejné debaty probíhají i v Norsku, pouze nejsou v rovině „chceme co nejdříve“, ale „možná by nebylo špatné kdyby“. Za poslední měsíc finanční krize totiž norská koruna ztratila proti euru značnou část své hodnoty, což spolu s dlouhodobými nevýhodami nečlenství v EU (například nemožnost mluvit do tvorby předpisů, které musí Norsko tak jako tak dodržovat, neboť jeho výrobce pouze norský trh nespasí) tvoří zajímavý tlak zejména na norské občany, jejichž přibližně 55-60% dosud vstup do EU odmítalo. Pád banky Kaupþing totiž poznamenal i norské klienty, mnoha Norům zmizely úspory. Navíc včera přišlo internetové vydání zpravodajství norské televize NRK se zprávou, že největší norská banka DnB NOR prodala státní obligace ve výši 2,3 mld. NOK (cca 6 mld. CZK), což vyvolává dohady o situaci v této bance. Dlouhodobá obava Norů z Ruska v kombinaci se zprávou o islandské nutnosti okamžité půjčky v Moskvě ve výši dvou státních rozpočtů rovněž působí své. Je tohle ten impuls, na který čekali eurooptimističtí Norové k přehodnocení výsledku referenda z roku 1993?

Tak či tak momentální případ krize ve Skandinávii velmi dobře ilustruje potřebu velké a silné měny jako je euro i pro tak bohaté země, jako jsou Norsko a Island, stejně jako potřebu členství v Evropské unii. Dovedete si například představit, jak by v současné krizi obstála Česká republika, pokud by v roce 2004 do EU nevstoupila?