ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Dozvěny a ozvěny víkendových voleb

V neděli ráno jsme se probudili v oranžovorudé republice s jedním modrým ostrůvkem v podobě hlavního města. Krajské volby skončily výsledkem, který nečekal nikdo, snad ani špičky sociální demokracie. Co že se to vlastně stalo? Paroubkova strategie na ovládnutí krajů pomocí bezmozků mu tentokrát přesně vyšla.

O nečekaném úspěchu ČSSD a naopak fatálním neúspěchu ODS by se jistě dala napsat rozsáhlá, několikastránková analýza. Je nicméně nutné podívat se na celou věc nikoliv emotivním, ale střízlivým způsobem. Většina komentátorů v médiích, diskutérů na internetových fórech, ale i někteří členové ODS samotné (zejména se jedná o poražené hejtmany) plamenně obviňují z volebního debaklu vedení strany, zejména pak Mirka Topolánka.

Do jisté míry mají samozřejmě pravdu. Určitým dílem si skutečně totiž ODS za svou porážku mohla sama. A nejde jen o kauzu Morava (i když i ta jistě přispěla svým dílem). Již před nějakým časem jsem zde publikoval článek "Stop populismu pravicových hejtmanů". V něm jsem popsal, že někteří regionální představitelé se, zjevně pod tlakem veřejnosti, médií a opozice, začali polehoučku distancovat od některých "radikálních" kroků koaliční vlády. Mluvím samozřejmě o poplatcích ve zdravotnictví. Ostatně i sám poražený středočeský hejtman Petr Bendl provedl podle mého uvážení velmi nerozumný krok, když začal blábolit něco ve smyslu "volíte mě, nikoliv Julínka s Topolánkem". Tím si ovšem sám podřízl větev. Je zcela nepředstavitelné, že by něco podobného kdy vyřkl David Rath. ODS vstoupila do krajských voleb jako nejednotná strana, rozhádaná žabomyšími spory. V regionální politice to samozřejmě je věc podružná. Ale volič tyto signály vnímá.

Prohru ODS je taky částečně možno chápat jako "daň z vládnutí". Připomeňme si, že před čtyřmi lety skončily krajské volby v podstatě stejně, jen výsledek byl zrcadlově obrácený. Zatímco ale vlády ČSSD nedělaly nic a jen zadlužovaly zemi, ODS se pustila do "nepopulárních" reforem. A jsme u kamene úrazu. Osobně si totiž myslím, že současná vláda je sice poměrně akceschopná (byť nad existencí Džamily Stehlíkové, Jiřího Čunka apod. ve Strakově akademii skřípu zuby), nicméně naprosto nezvládá komunikaci s veřejností.

Zkrátka a dobře, ODS nedokázala vysvětlit poměrně elementární a jednoduché věci. Jako například že třicetikorunový poplatek ve zdravotnictví JE potřeba a PROČ je potřeba. Že skutečně potřebujeme reformu veřejných financí. Že za zdražení rohlíků může ve skutečnosti něco úplně jiného, než politika koaliční vlády. Že americká radarová základna nás nesežehne na popel a američtí vojáci NEBUDOU v Brdech znásilňovat místní obyvatelky.

Topolánek a jeho hoši se tak nechali převálcovat buldozerem populismu nejhrubšího zrna - Jiřím Paroubkem. Ten zcela rezignoval na krajská témata (zjevně proto, že nebylo na čem stavět - vsadím se, že ti, kdo do volebních uren házeli lístky s kandidátem sociální demokracie, sotva znali jeho jméno) a prohlásil tyto volby za "referendum o Topolánkově vládě". Optimisté si nad takovou strategií klepali na čelo. ODS, místo aby odpověděla na ránu ranou, si usmyslela vést kampaň v duchu fair play, tedy pouze s regionální tematikou.

Jenže voliči takhle nepřemýšlí. Agresivní styl sociálních demokratů bez témat a bez argumentů slavil úspěch, což je pro obyvatele této země, vidícího věci v širších souvislostech, velmi smutná zpráva. Sociálním demokratům vyhrál volby třicetikorunový poplatek u lékaře - částka, kterou by každý volič snadno ušetřil, odpustil-li by si jednou za půl roku v hospodě nějaké to pivo. Právě z něj se nakonec stalo nejsilnější, rozhodující téma. Je o to smutnější, že občané spolkli Paroubkovu a spol. i takový do nebe volající nesmysl o převedení poplatků pod krajské správy - a nespočítali si, že pokud se tak opravdu stane, zaplatí ve výsledku i třikrát víc. Nedosti na tom, že ve většině krajů se samozřejmě žádné rušení poplatků konat nebude. Byla to pouze populistická návnada na voliče, která zafungovala.

Paroubek si již teď mne ruce, jak bude sestavovat krajská zastupitelstva s komunisty. Z hlediska obyvatele hlavního města by se chtělo zvolat: Užijte si to. Jenže ono je třeba vidět věci v celku. Nepříjemné zjištění je, že nebezpečný technokrat s diktátorskými sklony nejenže vyhrál své první volby, ale ještě k tomu s nečekaným, triumfálním úspěchem. Jeho pozice ve straně je nyní neotřesitelná a z jeho vzkazu občanům, že volit v druhém kole někoho jiného než kandidáta ČSSD je stupidita, jde čirá hrůza. Navíc budou-li se v krajích podílet komunisté na vládě, je to jen krůček k jejich přizvání je do Strakovky v příštích volbách. Záleží samozřejmě na tom, jak moc se levice znemožní.

Senátní volby dopadají alespoň v Praze pro pravicového voliče celkem úspěšně - potěšující zprávou je například to, že na Praze 1 vypadl Michael Kocáb (ten má zpívat a nikoliv spát v Senátu) a psychopat Martin Mejstřík. Stále ještě však není rozhodnuto. Do druhého kola senátních voleb ještě pár dní zbývá a nezbývá než doufat, že se někteří z nás úspěchu ČSSD nezaleknou.

Volat po odstoupení vlády a premiéra by bylo každopádně velmi krátkozraké. Něco takového se ostatně nestalo ani po krajských volbách v roce 2004 - pád tehdejšího premiéra přišel za jiných okolností. Čeká nás vyslovení (ne)důvěry vládě, jež bude také jistě zajímavé, dále pak volební kongres ODS. Je dost možné, že převáží osobní ambice a zákulisní hrátky. Proto doufám, že zákonodárci (i ve světle prohraných voleb) dostanou rozum a nepoženou nás do náruče komunistů. Tohle bych rád vzkázal i těm "pravicově zaměřeným občanům", kteří mají z neúspěchu nenáviděného Topolánka škodolibou radost.