AMERIKA: Volby pořád rasistické?

Vítězství senátora Baracka Obamy bylo v médiích opakovaně prezentováno jako překonání amerického rasismu – a to kolikrát i před jeho zvolením. Ostatně už proto neměl senátor McCain velkou šanci na zvolení, třebaže jeho osobní kvality a zkušenosti jsou podle mého názoru mnohem větší. Ostatně jak mohl McCain vyhrát, když silná mediální kampaň masírovala americké občany už minimálně půl roku, že tyto volby budou referendem o překonání „rasového útlaku“?

Podle veřejně přístupných statistik dosáhl Obama v rámci černošských komunit vítězství 95%. Třebaže tito voliči dlouhodobě preferují spíše demokraty než republikány, nikdy nebyl počet hlasů pro demokratického kandidáta tak vysoký. Ostatně některá americká média, například CNN, prezentovala tento jev jako úspěch a jako zářný příklad toho, jak afroameričtí spoluobčané dosáhli svých cílů. Je mi líto, ale pořád mi to zavání rasismem. Zkuste si představit to mediální haló, kdyby 95% bílé populace volilo Johna McCaina. To by bylo řevu o rasismu a netoleranci bílých Američanů vůči černým! Rasismus z principu své definice pojmy černý/bílý/žlutý/červený/puntíkatý nezná. Definice rasismu nám pouze říká to, že rasistou je ten, kdo posuzuje jiné lidi primárně podle jejich rasové příslušnosti. Pokud tedy Obama dostával hlasy pouze na základě toho, že má tmavou pleť – a to i mezi mnoha bílými, kteří šli ukázat sobě samým, jak jsou moderní a pokrokoví – mají tyto hlasy rasistickou příchuť.

Volba Baracka Obamy z tohoto úhlu byla rasistická i kvůli dalšímu aspektu – Obama totiž není Afroameričanem, pouze má tmavou pleť. Nemá žádné předky mezi těmi, kdo jsou nazýváni Afroameričany, jeho otec byl Afričan tmavé pleti a matka bílá Američanka. Všechny problémy které trápí černošské komunity v USA ho tak úplně minuly, stejně jako fakt, že coby člověk po otci keňského muslimského původu v příbuzenstvu žádné otroky dovezené násilím do USA mít nemůže. Naopak, patří-li jeho otec ke keňské muslimské komunitě, je dost možné, že někteří z jeho předků byli Arabové – a tedy dost možná otrokáři, kteří své černošské sousedy Američanům prodávali. Samozřejmě, že nikdo nemůže za své rodiče a tuto zásadu naprosto ctím, ale když někdo chce dělat z Obamova původu zásluhu a dělá z něj navzdory známým faktům Afroameričana, už z principu nemůže mít pravdu, i kdyby jeho předkové k otrokářům nepatřili. Ostatně právě těch 5% Afroameričanů si to poměrně hlasitě uvědomovalo a pokud vím, tak mezi nimi byli tací, kteří tento postoj hlasitě prezentovali – ale evidentně ne dostatečně hlasitě. Kdyby tedy snaha podpořit Obamu za jeho původ měla mít kořeny ve společenském zařazení (tzn. někdo z amerických černošských komunit prezidentem), bylo by to také svým způsobem rasistické, ale už by se to dalo chápat jako tendence volit někoho z nižší sociální sféry na prezidenta, čímž by se z otázky stala otázka společenská místo otázky rasové. Ale u Obamy to, co rozhodlo o mediální kampani podporující „historickou volbu černého kandidáta“, bylo čistě a jen to, že má pleť o několik stupňů tmavší, než typický White Anglo-Saxon Protestant. A to ať se na mě laskavý čtenář nezlobí, ale to je rasismus.

Jaké to může mít precedenty do budoucna? Předně v zemi, kde volba prezidenta je do značné míry pojímána jako „nabídka produktu“, který je náležitě propagován reklamou, PR články či komunitami nadšenců (nic proti tomu, volby jsou založeny na tomtéž i v ČR, jen s tím rozdílem, že tam to nikdo nepřizná), se snaží mediální poradci prezidentských kandidátů přijít na to, co by mohlo zajistit vítězství. Pokud viděli, že jsou lidé ochotni se rozhodovat byť pro druhou stranu než obvykle, ale pořád podle rasového klíče, není důvod, proč by v tom nepokračovali. Umím si dost dobře představit, že od těchto voleb si ani demokraté, ani republikáni netroufnou postavit kandidáta, který by byl bílým heterosexuálním protestantským mužem už jen proto, že 1) „černoch“ se lépe prodává voličům, kteří chtějí být viděni jako nerasisté a pokrokoví lidé, 2) se tím budou bránit sami obviněním z rasismu (a otázkám typu „proč nepřekročíte svůj stín a nejste schopni postavit jiného, než bílého kandidáta). Do amerických prezidentských voleb se nám tak dostal efekt známý už například z mnoha amerických univerzit, kdy bez ohledu na váš původ, máte-li bílou pleť a nejste náhodou žena nebo homosexuál, musíte se snažit mnohem více, než tito vaši kolegové, abyste uspěli – a navíc neustále zdůrazňovat, jak jste proti rasismu a útlaku, kterého se určitě dopouštěli vaši předkové na jiných.

Tohle všechno bohužel znamená, že Amerika je stále rasistická, protože rasa hraje svoji roli, třebaže jinou než tomu bylo v minulosti. Rasistickou přestane být tehdy, když bude opravdu jedno, jaké rasy kandidát bude a o rasové příslušnosti nepadne ani jedna zmínka v ani jednom médiu. Zkrátka se bude volební boj popisovat jako boj mezi kandidátem XY a kandidátem YZ, budou se poměřovat jejich politické, morální a další postoje, třeba i ta mediální přitažlivost a „herectví“, ale ne rasa. Ani k výhodě, ani k nevýhodě kandidáta. Tehdy budeme o překonání rasismu moct mluvit. Do té doby ne.