Předně je třeba říct, že jsem nikdy nepatřil mezi fanoušky Pirátů. Hlavním důvodem mé nedůvěry k nim byla jejich laciná a populistická jízda na vlně tzv. „protikorupční revoluce“ a jejich nebezpečně naivní představa, že stačí vyměnit stávající prohnilé politiky za ty poctivé, a vše bude zalito sluncem. Tuto myšlenku totiž považuji za nesmírně hrozivou, a její toxicita se dle mého názoru trestuhodně podceňuje. Moje averze se časem stala čistě zaujatou a subjektivní, jelikož jsem jim vždy záviděl, že na rozdíl od Svobodných měli úspěch, a že byli až nekriticky kladně příjímání mediálním mainstreamem. Nutno podotknout, že v roce založení těchto dvou stran (2009) rozhodně nebyl mediální trh tak fragmentovaný jako dnes, sociální sítě neměly žádný vliv, a opravdu záleželo na tom, kdo sedí v neděli u Václava Moravce a kdo je pozván do debaty na ČT. Piráti byly spolu s TOP 09 jedinými nově vzniklými subjekty, kterým média okamžitě nepřiřkla nálepku „populistická“ ne...
Komentáře