nekorektně.com

O klimatických změnách už většina lidí žijících v západní civilizaci něco slyšela. Většinou ve spojitosti se slovy "katastrofa", "velké náklady", "nutnost zamezit". Není přitom vůbec jasné, zda je způsobuje člověk - a tedy mohl-li by je zastavit. Klimatické změny jednoduše jsou, nejsou to první ani poslední na této planetě a v zásadě nejsou ze své podstaty ani dobré ani špatné - největší problém je, že nevíme, jaké vůbec konkrétně budou. Zkrátka začínají a člověk by se měl umět přizpůsobit. Předpokládejme, že součástí klimatických změn bude oteplení o několik stupňů Celsia v horizontu 50 let tak, jak jsme informováni z médií. Pokud vstupujeme do teplejšího období, pro nás Evropany z toho plynou pozitiva i negativa, přičemž pozitiv je pravděpodobně o něco víc - nakolik to můžeme jistě říct. Opačný proces, náhlé ochlazení klimatu z tak teplého, jak ještě dosud nemáme na chladnější, než máme dnes, totiž proběhlo na počátku 17. století a způsobilo doslova huma

Každý z nás má něco, co je mu drahé a z čeho by nechtěl, aby si někdo jiný dělal legraci. Přesto se čas od času najde vtipálek, jemuž doslova není nic svaté a urazí nás. V poslední době se rozmohla móda karikovat cokoliv, v důsledku čehož slýcháme cosi o "nepřístojném urážení". Je to ale opravdu špatné? MF Dnes oslovila kreslíře z celé Evropy, aby otestovali český smysl pro sebekritický humor - coby reakci na výstavu Entropa Davida Černého v Bruselu. Výsledek se dostavil - někteří, soudě podle komentářů, si jej chválí a smějí se mu, jiní se cítí být uraženi. V dnešní politicky korektní společnosti se ovšem slovo "urážka" bere kdoví proč a priori negativně; mluví se o tom, jak právo na svobodu slova je často zneužíváno coby právo urážet někoho. Pročež se vždy najdou tací, kteří by cenzurovali, zakazovali a trestali jakékoliv urážení. V principu takový postoj vypadá bohulibě, jenže jeho pozitivní přínos se vytrácí, jakmile si položíme otázku: kde je hranice mezi uráže

Redakce Nekorektně.com děkuje presidentu Bushovi za jeho osm let strávených v Bílém domě, přeje mu spokojenou, šťastnou a zaslouženou penzi. Věříme, že jednou historie ocení i nemálo jeho pozitivních činů, například jeho výraznou pomoc v řešení afrických konfliktů , kde hrál klíčovou roli v usmiřování etnických Arabů a jiných nearabských národů v oblasti Sahelu. Ano, třebaže George W. Bush dělal chyby (o nichž jsme psali), dělal chyby jako každý člověk. George W. Bush byl jedním z mála světových státníků, kteří dokázali rozlišovat dobro a zlo, kteří nemysleli postmoderně v kategoriích "vlastně mají všichni pravdu". Ano, takové chování má v sobě riziko, že se dotyčný netrefí a dobro a zlo určí špatně. Přesto je takové jednání mnohem čestnější, mnohem otevřenější a mnohem více hodné muže, nežli jednání typu "se všemi zadobře". Ještě jednou tedy děkujeme a přejeme panu Georgi Walkerovi Bushovi mnoho štěstí v životě.

Měl jsem poměrně zajímavou debatu s některými mými americkými spolužáky na téma studium PhD ve Spojených státech. Dozvěděl jsem se mnoho zajímavých informací, které mě pro věc nadchly, leč rovněž jednu, z níž mě mrazí. Na rovinu mi bylo řečeno, že jestli nechci mít problémy, mám jít na univerzitu, která bude "conservative". Jinak se může snadno stát, že budu pro své názory, budu-li je prezentovat, vyloučen ze studia. Moje první reakce samozřejmě byla, že to není možné, že První dodatek americké ústavy něco takového zakazuje, protože jednoznačně mluví o tom, že každý má právo na naprostou svobodu slova; ostatně i náš server je umístěn ve Spojených státech, kam jsme jej dali v domnění, že bude v bezpečí přede všemi cenzory světa. Leč mýlil jsem se - na soukromé univerzity se První dodatek nevztahuje, protože soukromé univerzity samozřejmě nikomu nebudou bránit říkat své názory na veřejnosti, nýbrž ve svých zdech, kde je takové opatření zcela soukromé rozhodnutí majitele školy.

Podle dnešní zprávy jordánské televize al-Arabíja daroval saúdský král Abdulláh bin Abdul Azíz ze saúdského rozpočtu miliardu dolarů (cca 20 miliard CZK) na obnovu Gazy, nastartování nutných reforem a zlepšení životní situace obyvatelstva. Bude zajímavé sledovat, jak s penězi Hamás, který v Gaze vládne, naloží. Zároveň s tímto oznámením vyzval král Abdulláh vůdce Egypta, Kataru, Kuvajtu a Sýrie k ustanovení schůzky na úrovni představitelů zemí, která by se měla zabývat situací v Gaze s pohledu pomoci vylepšení tamní humanitární situace. Zároveň vyzval vládce těchto zemí k darování 500 milionů dolarů (cca 10 miliard CZK) samosprávné vládě pásma Gazy za účelu zvládnutí logistických problémů spojených s obnovou země. Pomoc je to věru štědrá, uvážíme-li, že v Gaze žije 1,4 milionu obyvatel a výrobní a mzdové náklady v oblasti jsou mnohem nižší, nežli v České republice, kde by 20 miliard korun znamenalo velmi výraznou pomoc například v oblasti rozvoje infrastruktury. Kupříkladu dvacet kilom

Aniž bych chtěl vypadat jako starý konzervativec, který nadává na to, jak "dřív bylo líp a teď to stojí jen za starou bačkoru", musím bohužel poslední dobou říct, že míra agresivity mezi lidmi v české společnosti, která tam je dnes, před několika lety byla rozhodně menší. Tím, že žiji v zahraničí, nejsou mé zkušenosti s českou společností zdeformované "efektem postupným vařením žáby", jako kdybych v ČR dlouhodobě pobýval; lépe rozeznám, co se změnilo od doby, kdy jsem byl v zemi naposledy. Bohužel musím říci, že mě jedna věc na české společnosti trápí víc, než stoupající preference ČSSD a KSČM, a sice agresivita, s jakou spolu lidé jednají. Čím dál víc rozporů se mění v boje na život a na smrt, je čím dál běžnější svého oponenta k smrti nenávidět a nevidět možnost usmíření či tolerance jiného názoru. Netýká se to jen politiky (pravice vs. levice), ale i takových věcí jako konfliktů mezi "slušnými" a "neslušnými" řidiči, či jen osobními konflikty

V roce 1947 OSN řekla, že by bylo fajn, kdyby vznikl stát pro Židy a Palestince, tedy Izrael a Palestina. Stát pro Židy v té oblasti už byl slíben za první světové (to je ta Balfourova deklarace) (ale taky byly návrhy, že by se jim dalo třeba území někdy v Ugandě apod. - by mě zajímalo, jestli by i tak dneska byly kecy o tom, že v Ugandě nemají židi co dělat ), Hitler je chtěl původně odstěhovat na Madagaskar (opět otázka, jak bychom se k tomu stavěli dneska a soucítili s chudáčkama z Madagaskaru, že jim tam ti zlí Židé vlezli). No a Židi na to řekli "tak jo" a vzniknul Izrael. Arabáši ale řekli "tak to teda prr" a na Izrael zaútočili. A dostali na prdel. Je zvláštní, že bývá, že když někdo válku vyhraje, tak má z toho zisky, třeba i územní, a nikdo neřekne ani bú o tom, že je to z nějakýho obecnýho morálního hlediska straaašně nespravedlivý a fuj a musí dojít k nápravě (jako poraženýmu to leckdy vadí a chystá odvetu, že jo, sjednocování Německa, přetahování o Alsa

Toto ráno jsem měl opravdu problém vstřebat zprávu, že včera náhle zemřel architekt Jan Kaplický, jen několik hodin poté, co se mu narodilo dítě. Potom jsem se podíval na internetové zpravodajství, abych se ujistil, že to opravdu není fáma a co se tomu chlapíkovi, který se ve svých jednasedmdesáti zdál být na vrcholu sil, vlastně stalo. A zjistil jsem, že všechno jede ve starých kolejích. Už dlouho jsme zvyklí, že za všechny špatné zprávy v této zemi může Václav Klaus. Když spousta lidí po revoluci uvěřila podvodníkům a svěřila jim peníze, mohl za to Václav Klaus. Když vyhrála v roce 1998 volby sociální demokracie, mohl za to Václav Klaus. Když vyšinutý mladík a vandal Zdeněk Adamec, který za své inspirační zdroje uváděl sektu Vesmírní lidé, nezvládl své psychózy a upálil se před Národním muzeem, mohl za to Václav Klaus . Když Jan Švejnar prohrál prezidentskou volbu, mohl za to Václav Klaus (a v tomto případě ještě komunisté). Včera zemřel Jan Kaplický a dnes nám zpěvák Pavel Bobek mez

Lůza valící se ulicemi, rozbíjení výkladních skříní židovských (nebo domněle židovských) obchodů, malování židovských hvězd na jiné, coby vyjádření odporu a nesouhlasu. Davy křičící "smrt Židům", koordinované hnutí vysvětlující na základě vykonstruovaných obvinění, jak jsou Židé špatní a původci všeho zla. Každý, kdo kdy slyšel co se dělo mezi lety 1933 a 1945 o tom ví. V roce 1945 jsme se jako společnost Západu rozhodli vzdát jednou provždy totalitarismu, zejména toho nacistického. Aby to, co začalo v ulicích německých měst a skončilo v osvětimských plynových komorách, se nemuselo znovu opakovat. Pravidelný čtenář našeho serveru si jistě pamatuje, jak jsme psali o spektakulárním a fanatickém honění tzv. "pravicových radikálů", tedy o okázalých akcích proti setkáním dvaceti skinů, kteří byli víc hloupí, než nebezpeční. Přesně tato činnost vedla k tomu, že jsme si nechali do společnosti nalézt antisemitismus a nacismus doslova zadními vrátky. Většina lidí to však boh

...hlavně že máme správné názory. Jakmile se jedná o "Velkého Satana", dovedou se dvě zdánlivě nesmiřitelné skupiny spojit pro svoji věc. V našem věčně černobílém mediálním světě (nebo chcete-li, diskurzu) máme dva oblíbené protiklady: Na jedné straně "pravicové" extremisty, tedy neonacisty, na straně druhé "levicové" radikály, tedy anarchisty. Tyto dvě skupiny (převážně) mladých lidí jsou prý vůči sobě něco jako oheň a voda - navzájem se k smrti nesnáší, co chvíli se někde pomlátí a na oficiálních webových stránkách, které jsou si až podezřele podobné, si vyhrožují fyzickou likvidací a tak všelijak podobně. Jaká je však realita? Tu nádherně ilustruje tento článek, respektive jedna citace v něm. ""To je snad jedno, jestli jsme anarchisté nebo náckové, hlavně, že máme správné názory," cituje ČTK "černě oděného radikála", který přišel se svými soudruhy, nebo snad kamarády, tak nějak po svém vyjádřit nesouhlas s proizraelskou demonst

Na včerejšek, 8. ledna, byla svolána před budovu Stortingu demonstrace na podporu Izraele. Demonstrace byla pokojná, mluvila na ní předsedkyně Fremskrittspartiet Siv Jensen, nic překvapivého. Mimochodem Palestinci sami měli taková shromáždění od začátku konfliktu už tři. Problém začal, když Palestinci na proizraelskou demonstraci začali útočit. Co se stalo: Palestinci, kteří mají v Norsku status azylantů, svolali protidemonstraci na nedaleké Eidsvolls plass, kde měli pokojně demonstrovat proti proizraelské demonstraci. Jenže vzápětí ukázali, jak to s tou svobodou slova vlastně myslí - když opustili jakoukoliv mírumilovnost a pustili se do násilí. Začali mezi proizraelské demonstranty a proti policii házet zápalné lahve a pouštět silvestrovské rakety. Zbili a zapálili staršího člověka jen proto, že si dovolil nést izraelskou vlajku. Jenže tím to zdaleka nekončilo - pak si ještě udělali "výlet" po Karl Johans gate (ulice v Oslo ekvivalentní pražským Příkopům) a začali demolovat

Válka není nikdy dobrá, ovšem může být nutným zlem, ba dokonce život zachraňujícím zlem. Že je to protimluv? I když by se to mohlo našim pacifistickým spoluobčanům tak zdát, není tomu tak. Jde totiž principiálně o to, jaká je to válka, je nanejvýš nutné brát zřetel na to kdo a proč si začal a na čí straně je spravedlnost postavená na základních morálních principech. Ta největší zbytečná válka, která se kdy odehrála, byla zároveň také jednou z nejkrutějších. Mluvím o první světové válce. Třebaže dnešní česká historiografie se často mylně dívá na první světovou válku očima té druhé, tedy že šlo o jakýsi boj za svobodu proti Ústředním mocnostem, realita je taková, že stejné máslo na hlavě měly bloky oba. V rámci nich někdo víc, někdo méně, ale rozhodně nelze vykládat vítězství Dohody jako vítězství "pravdy a lásky", jak se to často představuje. První světová válka vypukla prakticky jen kvůli přetlaku v mezinárodních vztazích; srbský terorista Gavrilo Princip pak prakticky jen šk

O tom, že mě velice rozčiluje moderní mediální stereotyp a klišovitý termín "pravicový extremismus", jsem už (nejen) na tyto stránky napsal spoustu slov a dlouho jsem si myslel, že už není třeba psát další. V poslední době jsem si ovšem přečetl několik článků a díky tomu musím, snad už naposledy, reagovat. Velice mě totiž překvapil tento článek z Lidových novin, napsaný redakčním "historikem" Petrem Zídkem. V kostce: Lidovky objevily, že nový mluvčí KSČM Josef Tomáš figuroval na počátku devadesátých let v antisemitském týdeníku Politika, který se proslavil zejména jakýmsi seznamem Židů v české kultuře a politice. Holému faktu, že si zkrátka komunisté instalovali coby hlásnou troubu dalšího zločince, by se nejspíš nikdo nedivil - jednomu se chce říct, aspoň mezi tu pakáž dobře zapadne. Překvapuje mě však skutečnost, že nepochybně vzdělaný muž, jako je pan Zídek, tolik šermuje s oním klišé "extrémně pravicový", "pravicový extremismus" a podobně. V