SPOLEČNOST: Tak dlouho jsme hledali neonacismus, až přišel nacismus

Lůza valící se ulicemi, rozbíjení výkladních skříní židovských (nebo domněle židovských) obchodů, malování židovských hvězd na jiné, coby vyjádření odporu a nesouhlasu. Davy křičící "smrt Židům", koordinované hnutí vysvětlující na základě vykonstruovaných obvinění, jak jsou Židé špatní a původci všeho zla. Každý, kdo kdy slyšel co se dělo mezi lety 1933 a 1945 o tom ví.

V roce 1945 jsme se jako společnost Západu rozhodli vzdát jednou provždy totalitarismu, zejména toho nacistického. Aby to, co začalo v ulicích německých měst a skončilo v osvětimských plynových komorách, se nemuselo znovu opakovat. Pravidelný čtenář našeho serveru si jistě pamatuje, jak jsme psali o spektakulárním a fanatickém honění tzv. "pravicových radikálů", tedy o okázalých akcích proti setkáním dvaceti skinů, kteří byli víc hloupí, než nebezpeční. Přesně tato činnost vedla k tomu, že jsme si nechali do společnosti nalézt antisemitismus a nacismus doslova zadními vrátky. Většina lidí to však bohužel nevidí - ignoruje zprávy o tom, kterak byla ve Francii zapálena další synagoga, kterak na Trafalgar Square kdosi vyzývá k vyvražďování Židů, kterak jsou kavárny Starbucks "zdobeny" židovskými hvězdami na oknech. Média o tom přitom informují, proč je to potom každému jedno?

Většina z nás má bohužel stále zafixovanou komunistickou propagandu, která tvrdila, že každý nacista (po bolševicku fašista) je Němec a každý Němec je nacista (kromě těch hodných z NDR, co stříleli za války do vzduchu). Nemáme ve zvyku nacismus hledat mimo území Německa, ignorujeme fakt, že Německo si za posledních šedesát let nasypalo včetně mladých generací tolik popela na hlavu, kolik snad žádný jiný stát v historii ani pro mnohem menší zvěrstva. Nacismus totiž vyrůstá jinde - a nebezpečně obkličuje nejen Evropu, ale vlastně i euroatlantickou civilizaci, jejíž kulturní hodnoty Stát Izrael sdílí. Čím se svým specifickým postojem v rámci Ruské federace liší Gazprom od Krupp Essen v roce 1935? Čím se liší fanatický antisemitismus arabský od fanatického antisemitismu německého ze 30. let? Znamená víc židovská hvězda nasprejovaná fanatickým davem na Starbucks v Káhiře, nebo židovská hvězda namalovaná fanatickým davem na Friedrichstraße v Berlíně v roce 1938? Ani jedno není horší než to druhé, jediný rozdíl je ten, že si, stejně jako naši předkové, odmítáme připustit, že mezi námi klíčí opravdové zlo, které skutečně chce zabíjet a skutečně nenávidí. Místo toho se necháváme uchlácholit slovíčkařením dnešních antisemitů, že nejsou antisemity, nýbrž antisionisty. Jakoby v tom byl reálně nějaký podstatný rozdíl.

Jediná naděje je snad v tom, že Židy přestalo se založením Státu Izrael bavit trpět antisemitismem primitivnějších spoluobčanů, a že se tentokrát budou Židé bránit a nedají své životy svým vrahům zadarmo. Je jen ostuda, že jsou na svou obranu (znovu) téměř sami.