ZE ZIVOTA KOCOURKOVA: Nezáleží na tom, jestli jsme náckové či anarchisté...

Autor: -

...hlavně že máme správné názory.

Jakmile se jedná o "Velkého Satana", dovedou se dvě zdánlivě nesmiřitelné skupiny spojit pro svoji věc.

V našem věčně černobílém mediálním světě (nebo chcete-li, diskurzu) máme dva oblíbené protiklady: Na jedné straně "pravicové" extremisty, tedy neonacisty, na straně druhé "levicové" radikály, tedy anarchisty. Tyto dvě skupiny (převážně) mladých lidí jsou prý vůči sobě něco jako oheň a voda - navzájem se k smrti nesnáší, co chvíli se někde pomlátí a na oficiálních webových stránkách, které jsou si až podezřele podobné, si vyhrožují fyzickou likvidací a tak všelijak podobně.

Jaká je však realita? Tu nádherně ilustruje tento článek, respektive jedna citace v něm. ""To je snad jedno, jestli jsme anarchisté nebo náckové, hlavně, že máme správné názory," cituje ČTK "černě oděného radikála", který přišel se svými soudruhy, nebo snad kamarády, tak nějak po svém vyjádřit nesouhlas s proizraelskou demonstrací v Praze.

Ono je to totiž opravdu jedno. Jakmile jde o USA, Izrael, americký radar, kapitalismus a vůbec společnost, kde se neměří každému podle jeho potřeb ale schopností, tak už se nehraje na to, na které straně pomyslné barikády ten či onen chlapec v black-blocku v téhle stupidní hře na vojáky vlastně stojí. Občas se kočkují, ale pro své "dobro" jsou schopni stát srdnatě ruku v ruce a házet kameny na společného nepřítele. O kterém vlastně nic pořádně nevědí, ale vždyť je to jedno, hlavně že je na koho ty kameny házet... a za týden se zase možná popereme spolu, ať můžeme tu agresi a frustraci, nahromaděnou z celotýdenního nicnedělání, nějak ventilovat.

Zajímavé nicméně je, že při loňské Křišťálové noci, která byla oficiálně nácky prezentovaná jako "pochod proti válečné agresi Izraele", stáli anarchisté po boku Židů. Dnes zřejmě ti samí "pacifisté", vyzbrojeni palestinskou vlajkou, házejí šutry po izraelské ambasádě. Loni jim samozřejmě o žádné Židy nešlo. Chtěli se, stejně jako neonacisté, jen poprat a zviditelnit, navíc s citelnou podporou médií, společnosti a politické reprezentace v zádech. Dnes zase mají potřebu protestovat, případně vysklít pár výloh a převrátit něco aut. Že jim v tom sekundují jejich nesmiřitelné protějšky? Vždyť to říkám, jakmile jde o Velkého Satana...

Komentáře

Anonymní píše…
Souhlasim, a je taky zcela jasny, ze se tyhle dve krajne levicovy skupiny navzajem nutne potrebujou. Co by ty mladicci a spindiry (anarchistky) nebo prasnice (nackyne) delali, kdyby jedna zanikla? Asi by se dost nudili...
12. ledna 2009 v 12:01
Jaroslav "Cobra" Kraif píše…
Moment, anarchisti přeci nejsou levice. To je ta skutečná pravice...
13. ledna 2009 v 9:01
Anonymní píše…
Jaroslav : :))))
13. ledna 2009 v 9:43
template píše…
Jaroslave, jak se to vezme. Ve své orientaci na "individualismus" jsou samozřejmě mnohem pravicovější než neonacisté, kteří chtějí levicovou diktaturu supersilného státu. Mnoho anarchistů však jsou už z principu komunisty.
To, že je to z devadesáti procent jen jedna banda zmatených a frustrovaných magorů, je věc druhá :-)
13. ledna 2009 v 11:38
Anonymní píše…
Anarchismus je z vetsi casti levicovym hnutim a z mensi jde o pravici. V CR prezentuje pravicovy anarchismus napriklad Liberalni institut. Jednoduchym rozpoznavacim znamenim je mira podpory volneho trhu. Soukrome veznice, soukrome bezpecnostni sluzby misto policie, stat fungujici jako firma podbizejici se zakaznikovi to je pravicovy anarchismus.

poznamka: pravicovi anarchiste obvykle nerozbijeji vylohy a nepodpaluji auta, ale nosi na krku vazanku, casto se snazi neplatit dane a nechodi k volbam.
13. ledna 2009 v 13:10
Jaroslav "Cobra" Kraif píše…
Aha, a já si vždycky myslel, že anarchie jako ideologie je pravicový extrém (neexistence státu a pravidel, naprostá volnost jednotlivce), kdežto komunismus (fašismus, nacismus) je levicový extrém (stát vlastní všechno a poskytuje to jednotlivci).
13. ledna 2009 v 14:21
template píše…
Petře, u Libinstu to tedy bude spíš ten skutečný "pravicový extremismus" :-)
jaroslave, s Vámi v tomhle souhlasím.
13. ledna 2009 v 15:14
Finrod Felagund píše…
Jde o to, že ti anarchisté, kteří si říkají anarchisté a rozbíjejí ty výlohy, nejsou anarchisty v pravém slova smyslu. Oni totiž nebojují za svržení státu a "přirozený stav", ale za svržení státu a dosazení se na jeho místo. Tedy chtějí být těmi "osvícenými, kteří budou ukazovat světlo ostatním". Sami jsou často velice kolektivističtí, v podstatě to je asi něco jako "organizovaný ateismus", který vlastně není žádným ateismem.
13. ledna 2009 v 16:57
Finrod Felagund píše…
Jinak s těmi pravicovými extremisty jako s libinstem naprosto souhlasím.
13. ledna 2009 v 16:57
pan kopferkingl píše…
K vaší diskuzi o pravicovosti a levicovosti anarchismu: oni existují vlastně 3 směry anarchismu, navzájem velmi odlišné až protichůdné - individualismus, mutualismus a komunismus. Individualismus má asi nejblíž k tomu "pravicovému anarchismu" a i já se k němu víceméně kloním. Mutualismus je něco mezi a komusnismus (neplést se socialismem, jak ho známe), je to co vyznává většina tzv. mladých idealistů od Zelených po Áčka, co rozbíjej výlohy a dělají bordel na Czechtekku.
13. ledna 2009 v 18:20
Jaroslav "Cobra" Kraif píše…
Včera jsem o tom pak ještě přemýšlel a dostal jsem se k podobným závěrům. Ale stejně děkuju za osvětlení :-)
14. ledna 2009 v 8:40
Anonymní píše…
Hlavně zalézt Izraeli hluboko do prdele a zlikvidovat ty ošklivý a krutý Palestince:)
8. února 2009 v 23:10
Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Obhajoba Pirátů: Proč byla digitalizace předem odsouzena k nezdaru aneb mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky

Autor: wasill -
Obrázek
Předně je třeba říct, že jsem nikdy nepatřil mezi fanoušky Pirátů. Hlavním důvodem mé nedůvěry k nim byla jejich laciná a populistická jízda na vlně tzv. „protikorupční revoluce“ a jejich nebezpečně naivní představa, že stačí vyměnit stávající prohnilé politiky za ty poctivé, a vše bude zalito sluncem. Tuto myšlenku totiž považuji za nesmírně hrozivou, a její toxicita se dle mého názoru trestuhodně podceňuje. Moje averze se časem stala čistě zaujatou a subjektivní, jelikož jsem jim vždy záviděl, že na rozdíl od Svobodných měli úspěch, a že byli až nekriticky kladně příjímání mediálním mainstreamem. Nutno podotknout, že v roce založení těchto dvou stran (2009) rozhodně nebyl mediální trh tak fragmentovaný jako dnes, sociální sítě neměly žádný vliv, a opravdu záleželo na tom, kdo sedí v neděli u Václava Moravce a kdo je pozván do debaty na ČT. Piráti byly spolu s TOP 09 jedinými   nově vzniklými subjekty, kterým média okamžitě nepřiřkla nálepku „populistická“ ne...
Další informace

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Hnědí, rudí, všechno jedna pakáž

Autor: -
Obrázek
To je mi ale paradox, říkal jsem si minulý týden, když jsem četl, kterak náckové z Národního odporu vesele hajlovali na akci, kterou pořádali naši mladí ultralevičáci z hnutí Ne základnám. Tedy ne že bych si už dlouho nevšímal styčných bodů, kterých mezi sebou tyto dvě na první pohled zcela odlišné skupinky mladých frustrovaných bezmozků mají. Ne že bych dlouho neupozorňoval na skutečnost, že to jen politicky korektní média blábolivě označují neonacisty za ultrapravici, když je to ve skutečnosti ultralevice jak vyšitá, jen opticky na jiném "konci" levého spektra. Ostatně za vše hovoří i historický kontext z období druhé světové války. Ale stejně jsem se nad tím podivoval. Samozřejmě, takzvaní neonacisté odmítají americký radar stejně jako takzvaní antifašisté, přesto jsem se té doposud neobvyklé symbióze divil. Jasno mi ale udělal tento rozhovor , kde mluvčí českých protiradarových extremistů Jan Májíček gratuluje příznivci teroristů Hizballáh za masakrování Izraele. Že by to...
Další informace

SPOLEČNOST: Stojíme na prahu. Čeho?

Autor: -
Obrázek
Možná si to ještě málokdo stačil uvědomit či přiznat, ale právě my stojíme na prahu či úsvitu nových poměrů ve společnosti. Ovšem buďme v klidu, netýká se to nás, ale až našich dětí. Novými poměry ve společnosti myslím přiklonění se s některé z nám již historicky známých situací. Přiznejme si to otevřeně – je to buď nová forma demokracie, anebo nacismus. Těžko si někdo z nás mohl nevšimnout, že určité etnikum získává ve společnosti stále větší vliv – v každém městě již vlastní několik obchůdků či spíše již obchodů. Před deseti lety věc zcela nevídaná. Příslušníci tohoto etnika se úspěšně integrují do společnosti a nyní již jejich děti chodí do našich škol. A tam mezi studenty patří k nejlepším. Ale jsou prostě jiní. Co to pro nás znamená? Za 10 až 20 let, když vývoj půjde podobným směrem jako doposud, toto etnikum bude získávat ve společnosti stále větší význam – rodiče budou získávat větší a větší ekonomickou sílu, jejich děti budou získávat prestižnější zaměstnání a výz...
Další informace