nekorektně.com

Česká koruna zažívá silné kurzové otřesy, diskuse zda zavést či nezavést euro se vedou od centrální banky přes vládu, exportéry a importéry až po akademické prostředí zabývající se ekonomií, přičemž zaznívají nejrůznější argumenty a zdaleka není jasné, kdo debatu "vyhrává". Přesto se mi zdá, že jedna rovina problému není vůbec zmiňována, a sice důvod naprosto neakademický, iracionální, leč v rovině byznysu zcela reálný. Rozpad bývalého "východního bloku" znamenal pro západní společnosti a světové finanční i politické hráče velmi zajímavou výzvu. Do té doby značně izolovaná společnost "východu" najednou byla otevřena, ale sama si často neuvědomovala jednu významnou skutečnost - že o ní málokdo něco ví. Bohužel až dodnes přežívá diskurs nastolený už v době studené války, a sice vnímání tzv. "východní Evropy" jako jednoho homogenního bloku. Po nějaké době (osobně bych to datoval na konec 90. let) středoevropským zemím došlo, jaký je na ně pohled zve

Napíší-li zpravidla politicky korektní média, že někde něco demolovali "mladíci", či že za plánováním nějakých útoků stojí "radikálové", velká část Evropanů od Portugalska po Finsko a od Islandu po Kypr ví, kolik uhodilo. Řeč je o tzv. "nepřizpůsobivých imigrantech". Co je ale základně charakterizuje? Často se naráží na to, že jsou v Evropě problémy s muslimy. Ano, naprostá většina těch, s nimiž v Evropě problémy jsou (rozumějme: problémy s veřejným pořádkem a soužitím s většinou), jsou muslimové. Ovšem lze z toho implikovat, že co muslim, to potenciální problémový člověk? Odpověděl bych - není to pravda. To, že jsou v Evropě problémy s muslimy je očividné, nicméně islám je podle mého názoru pouze katalyzátorem problémů, nikoliv původem. Je pouze historickou shodou okolností, že na většině území, na kterých je islám dominantním náboženstvím, žijí civilizačně velmi zaostalé národy. Ty ovšem žijí i jinde - a je spravedlivé říci, že i s imigranty odtud mohou

Historie 20. století je jako vybuchlý granát, jehož střepiny se nepříjemně zabodly do našich citlivých míst. Nový seriál serveru Nekorektně.com bude takové střepiny odhalovat a dávat do zajímavých souvislostí. Záběry na Hitlerovo úspěšné tažení Rakouskem po tzv. anschlußu v roce 1938 jsou veřejnosti zpravidla dosti známé. Bývají často považovány za důkaz, že velkoněmecká teorie, jakož i nacismus, měly v meziválečném Rakousku své pevné kořeny. Co se však u našich jižních sousedů před tím, než došlo k anexi Rakouska do Říše, dělo? Rakouská republika, která vznikla jako zbytek po rozpadlém Rakousku-Uhersku přibližně v týchž hranicích, jak je známe dnes, měla jeden velmi zásadní problém - jak ospravedlnit svou existenci. Čím je Rakousko tak výlučné, že nebylo jen dalším německým státem? Etnicky po odtržení území nově patřícím Československu, Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Království SHS ( Kraljevstvo Srba, Hrvata i Slovenaca ) či Itálii zůstalo takřka čistě německy mluvící (nepočítme-li slov

Finanční krize hýbe Ruskem a spolu s pádem burz i ruské měny se otřásá v základech důvěra ruských občanů v systém. Dlouho byli běžní Rusové ochotni měnit svou náchylnost k Putinovu režimu, k "řízené demokracii" výměnou za rostoucí životní úroveň, nicméně s turbulencemi v ruské ekonomice tento růst bere za své. V Rusku sílí hlasy opozice - bylo by nanejvýš na místě podívat se, o koho jde. Západní média jako "ruskou opozici" označují především demokratickou opozici, stranu "Jednotná občanská fronta" šachového velmistra Garriho Kasparova. Kasparov je známý tím, že jeho strana je v Rusku všemožně šikanována a vládnoucí trio Putin-Medveděv-Lavrov dělá vše pro to, aby Kasparovovi nedovolila "přerůst" určitou mez. Přesto ovšem nedůvěra běžných Rusů k demokratickému hnutí není příliš silná, neboť se podařilo Putinovi zakořenit myšlenku, že "demokracie = chaos". A to ne ledajaký chaos - většina dnes žijících Rusů si pamatuje na rozklad ruského s

Česká historiografie je trpí dlouhodobě (posledních 90-150 let, podle toho, jak to bereme) jedním závažným problémem. Nesepisuje a neodhaluje historii, ale neustále posuzuje, kdo má a kdo nemá právo se v Historii českých zemí objevit. V lepším případě posuzují samozvaní intelektuálové, v horším případě lumpenproletariát. Tomuto přístupu padlo za oběť mnoho Čechů, kteří byli hrdiny své doby a na které se úspěšně zapomnělo. Připomeňme si tedy některé z nich. Největší obětí této čítankové čistky je pravděpodobně maršál hrabě Jan Radecký z Radče. Jeden z největších vojevůdců v Evropě, navíc Čech, který byl živoucím důkazem, že rakouská monarchie nebyla žádným žalářem národů - jak by se jinak mohl Čech dostat do nejvyšší vojenské funkce? Připomeňme, že vedle Radeckého byli dalšími dvěma maršály hrabě Windischgrätz a chorvatský bán Jelačić - který byl obdobným důkazem o nežalářním charakteru monarchie, tentokráte v chorvatském podání. Za největšího českého vojevůdce je tak zcela neprávem v