EKONOMIKA: Fenomén CEE a euro
Česká koruna zažívá silné kurzové otřesy, diskuse zda zavést či nezavést euro se vedou od centrální banky přes vládu, exportéry a importéry až po akademické prostředí zabývající se ekonomií, přičemž zaznívají nejrůznější argumenty a zdaleka není jasné, kdo debatu "vyhrává". Přesto se mi zdá, že jedna rovina problému není vůbec zmiňována, a sice důvod naprosto neakademický, iracionální, leč v rovině byznysu zcela reálný.
Rozpad bývalého "východního bloku" znamenal pro západní společnosti a světové finanční i politické hráče velmi zajímavou výzvu. Do té doby značně izolovaná společnost "východu" najednou byla otevřena, ale sama si často neuvědomovala jednu významnou skutečnost - že o ní málokdo něco ví. Bohužel až dodnes přežívá diskurs nastolený už v době studené války, a sice vnímání tzv. "východní Evropy" jako jednoho homogenního bloku. Po nějaké době (osobně bych to datoval na konec 90. let) středoevropským zemím došlo, jaký je na ně pohled zvenčí a začaly razit aktivněji argument, že existuje střední Evropa oddělená od té východní, že střední Evropa má jiné vlastnosti, klady i problémy, než Evropa východní - leč bohužel jediné, co se stalo bylo, že se narodil termín CEE - Central and Eastern Europe, který se stal více slovem politicky korektním, než něco řešícím.
Západní společnosti totiž přijaly prosazování slůvka "Central" jako příklad dalšího politicky korektního označení, pročež prosadily ve sféře byznysu termín CEE, který fakticky znamená naprosto totéž, co bývalý termín Eastern Europe (jeho definice jak je zažitá se nijak nezměnila), jen se tam to C přidává "aby se Češi, Poláci, Slováci a Maďaři nerozčilovali". Bohužel trvalo nějakou dobu, než to středoevropským vládám došlo (a nejsem si ještě zcela jist, zda jim to došlo úplně, byť dnešní prohlášení guvernérů centrálních bank Polska, ČR a Maďarska tomu nasvědčuje), takže dokonce nějakou dobu samy s termínem CEE operovaly, třebaže používání tohoto termínu těmto zemím škodilo.
Škodlivost označení Central and Eastern Europe, přesněji řečeno jeho obchodní praxe, můžeme vidět v dnešních dnech, kdy se středoevropské měny pohybují jako na houpačce a kdy navzdory skutečnosti, že středoevropské trhy jednoznačně nasyceny nejsou (a proto důvodů pro finanční krizi není zdaleka tolik, jako jinde), indexy burz velmi ostře padají. Investoři totiž navzdory skutečnosti, že jim jde o peníze, se nerozhodují příliš racionálně - jsou to prakticky "obyčejní lidé z masa a kostí" se svými chybami, mezi které patří právě například nízká informovanost o tom, jaká je středoevropská realita. Globální investoři nevidí rozdíl mezi Českou republikou a Ukrajinou - jakkoliv to může mnoho Čechů štvát, tak to zkrátka je a důsledky jsou zřejmé. Když ukrajinská a lotyšská ekonomika skončily v obrovských finančních problémech, krize důvěry v jejich systém zasáhla i středoevropské země, třebaže tyto s tím nic společného nemají. Obchodování s měnami i akciemi je totiž závislé do velké míry na očekáváních či obavách - zkrátka na iracionálních emocích. Řešením do jisté, nepříliš velké míry může být důsledná propagace a zahlcování informacemi o ČR, Polsku, Slovensku a Maďarsku ve všech významných finančních novinách, aby skutečně platilo "otevřu Financial Times - jsou tam Češi, otevřu Economist - jsou tam Češi, bojím se otevřít rybí konzervu", jak bych parafrázoval onen starý vtip s všudypřítomným Leninem. Jenže je nutné si uvědomit, že to samo o sobě nepomůže.
Skutečnost, že jsme házeni do jednoho pytle se špatně fungujícími východoevropskými státy nezmění žádné informování, vůči tomu jsou lidé až překvapivě imunní - pomůže pouze jedna věc, a sice eliminovat jim na minimum prostředí, v rámci kterého se mohou destruktivně realizovat. Jedním z důležitých kroků je právě zavedení eura, které nás přeřadí ze skupiny, kde jsme spolu s Ukrajinou, Běloruskem či dokonce i Kazachstánem do eurozóny - tehdy si i ten nejzabedněnější investor všimne, že je mezi námi a Východem jistý rozdíl. Dalším takovým krokem by mohlo - a mělo - být například založení centrální středoevropské burzy (po zavedení eura v ČR, Polsku a Maďarsku by to neměl být problém), což by opět poukázalo na svébytnost tohoto regionu. Ať tak či tak, tyto aspekty jsou jasným důkazem, že ekonomickou stabilitu může přinést jedině integrace, nikoliv izolacionismus, jak se mnoho ekonomů i politiků naivně domnívá. Izolacionistickou cestou se dostaneme totiž přesně tam, kde je teď Ukrajina.
Rozpad bývalého "východního bloku" znamenal pro západní společnosti a světové finanční i politické hráče velmi zajímavou výzvu. Do té doby značně izolovaná společnost "východu" najednou byla otevřena, ale sama si často neuvědomovala jednu významnou skutečnost - že o ní málokdo něco ví. Bohužel až dodnes přežívá diskurs nastolený už v době studené války, a sice vnímání tzv. "východní Evropy" jako jednoho homogenního bloku. Po nějaké době (osobně bych to datoval na konec 90. let) středoevropským zemím došlo, jaký je na ně pohled zvenčí a začaly razit aktivněji argument, že existuje střední Evropa oddělená od té východní, že střední Evropa má jiné vlastnosti, klady i problémy, než Evropa východní - leč bohužel jediné, co se stalo bylo, že se narodil termín CEE - Central and Eastern Europe, který se stal více slovem politicky korektním, než něco řešícím.
Západní společnosti totiž přijaly prosazování slůvka "Central" jako příklad dalšího politicky korektního označení, pročež prosadily ve sféře byznysu termín CEE, který fakticky znamená naprosto totéž, co bývalý termín Eastern Europe (jeho definice jak je zažitá se nijak nezměnila), jen se tam to C přidává "aby se Češi, Poláci, Slováci a Maďaři nerozčilovali". Bohužel trvalo nějakou dobu, než to středoevropským vládám došlo (a nejsem si ještě zcela jist, zda jim to došlo úplně, byť dnešní prohlášení guvernérů centrálních bank Polska, ČR a Maďarska tomu nasvědčuje), takže dokonce nějakou dobu samy s termínem CEE operovaly, třebaže používání tohoto termínu těmto zemím škodilo.
Škodlivost označení Central and Eastern Europe, přesněji řečeno jeho obchodní praxe, můžeme vidět v dnešních dnech, kdy se středoevropské měny pohybují jako na houpačce a kdy navzdory skutečnosti, že středoevropské trhy jednoznačně nasyceny nejsou (a proto důvodů pro finanční krizi není zdaleka tolik, jako jinde), indexy burz velmi ostře padají. Investoři totiž navzdory skutečnosti, že jim jde o peníze, se nerozhodují příliš racionálně - jsou to prakticky "obyčejní lidé z masa a kostí" se svými chybami, mezi které patří právě například nízká informovanost o tom, jaká je středoevropská realita. Globální investoři nevidí rozdíl mezi Českou republikou a Ukrajinou - jakkoliv to může mnoho Čechů štvát, tak to zkrátka je a důsledky jsou zřejmé. Když ukrajinská a lotyšská ekonomika skončily v obrovských finančních problémech, krize důvěry v jejich systém zasáhla i středoevropské země, třebaže tyto s tím nic společného nemají. Obchodování s měnami i akciemi je totiž závislé do velké míry na očekáváních či obavách - zkrátka na iracionálních emocích. Řešením do jisté, nepříliš velké míry může být důsledná propagace a zahlcování informacemi o ČR, Polsku, Slovensku a Maďarsku ve všech významných finančních novinách, aby skutečně platilo "otevřu Financial Times - jsou tam Češi, otevřu Economist - jsou tam Češi, bojím se otevřít rybí konzervu", jak bych parafrázoval onen starý vtip s všudypřítomným Leninem. Jenže je nutné si uvědomit, že to samo o sobě nepomůže.
Skutečnost, že jsme házeni do jednoho pytle se špatně fungujícími východoevropskými státy nezmění žádné informování, vůči tomu jsou lidé až překvapivě imunní - pomůže pouze jedna věc, a sice eliminovat jim na minimum prostředí, v rámci kterého se mohou destruktivně realizovat. Jedním z důležitých kroků je právě zavedení eura, které nás přeřadí ze skupiny, kde jsme spolu s Ukrajinou, Běloruskem či dokonce i Kazachstánem do eurozóny - tehdy si i ten nejzabedněnější investor všimne, že je mezi námi a Východem jistý rozdíl. Dalším takovým krokem by mohlo - a mělo - být například založení centrální středoevropské burzy (po zavedení eura v ČR, Polsku a Maďarsku by to neměl být problém), což by opět poukázalo na svébytnost tohoto regionu. Ať tak či tak, tyto aspekty jsou jasným důkazem, že ekonomickou stabilitu může přinést jedině integrace, nikoliv izolacionismus, jak se mnoho ekonomů i politiků naivně domnívá. Izolacionistickou cestou se dostaneme totiž přesně tam, kde je teď Ukrajina.
Komentáře
CEE není nekorektní jako spíš pravdivým odrazem postojů a informovanosti veřejnosti ve "staré" Evropě. Myslím, že změna tohoto klišé nenastane bez průchodu ekonomik bolestivou krizí, která zařídí nové rozdělení vnímání "bohatých" a "chudých" nebo dokud nenastane výměna generací.
Na druhou stranu lze označení východní a západní používat ve vztahu k určitému systému hodnot, jaký ta která společnost přijala za svůj. Neodsuzuji ani nevyvyšuji jeden nad druhý (východní a západní), ale pravda je, že kupříkladu Poláky nutno hodnotově považovat jasně za východní národ. Nemají rádi Rusy, ale to je jen pro to, že jim vadí, že místo Moskvy není centrem "Východu" Varšava :-)
Zároveň ilustruje skutečnost, že Euro rozhodně není lékem na hospodářské neduhy, pozice slovenských občanů jako konzumentů se po zavedení Eura zhoršila, těží z toho jiný stát mimo eurozonu, a totiž ČR a její slovesnké pohraničí. Pozice slovenskžch exportérů se také nezlepšila.
to Ondrej: Polsko jednoznacne patri do Evropy zapadni,neni to dano jen geograficky, ale hlavne absolutni prevahou katolicismu v teto zemi, z toho duvodu nejde nacpat Polaky hodnotove do Evropy vychodni.