SPOLEČNOST: Abstraktní identifikace nebezpečí

Historie takových případů zná mnoho. Padne tyranie, okupace či jiná forma nedobrého období a hledají se příčiny - a způsoby, které by měly opakování takové epizody odvrátit. Leč ono se to kolikrát nedaří a nedaří, neboť se ošklivé epizody opakují znovu. Čím to? Ti, kteří se do podobných analýz pouštějí, totiž často neumějí odolat líbivému svodu: označit za příčinu problémů konkrétního činitele, nikoliv abstraktní princip.

Coby západní společnost si v současné době (soudě podle přístupů k totalitním hnutím a ideologiím) zaděláváme opravdu na nejlepší cestu k nějaké katastrofě. Obecně, až na různá extremistická hnutí, platí přesvědčení, že ani komunismus, ani nacismus zpět nechceme. Snažíme se nacházet způsoby, jak nástupu podobných ideologií zamezit, jenže tyto jsou jako bájná saň - kde usekneme jednu hlavu, narostou dvě další. Proč tomu tak je? Podléháme totiž jednomu zásadnímu omylu, který je sice přirozený, ale protože jsme rodu homo sapiens sapiens, tedy člověk rozumný, měli bychom umět odložit pudy a podívat se na věc kriticky.

Chyba, které se například při pokusu o eliminaci nacismu dopouštíme spočívá v tom, že nesmyslně buzerujeme příslušníky etnických skupin případně přehnaně chráníme příslušníky jiných etnických skupin, podle vzoru "pořádků" Třetí říše. Tedy jsme extrémně podezřívaví vůči dnešním Němcům (proč například němčina není jednacím jazykem EU, když německy mluvící občané EU mají největší podíl?) a všemu, co má podobu běžné národní hrdosti ve vztahu k Německu - a na druhou stranu prosazujeme velmi pokryteckou servilnost vůči Židům a Romům, kteří byli oběťmi nacistů. Proč pokrytecky? Protože velká část z nás občanů začne na Židy i Romy nadávat jen jak mají pocit, že se nikdo nekouká - a například publikuji-li článek zastávající se Židů ne proto, že to jsou Židé, ale proto, že jsou v právu, sesype se na mě sprška nadávek. Kam takový přístup vede? Má to více rovin dopadů. V té první dojde k tomu, že mladé Němce, kteří zcela oprávněně nemají proč se cítit méněcenní za to, co udělali jejich prarodiče, povede náš přístup k frustraci, která je pak učiní náchylnějšími k agresivitě. Není to ovšem jejich "německost", která k tomu vede, ale to, že se s nimi nejedná fér. Ve druhé rovině je důsledek takový, že bude-li se na straně zažitých "obětí" schylovat k nacistickým praktikám, neodhalíme to včas, protože nebudeme umět pochopit, že se nacistické myšlení rozmáhá.

Podobné je to například u analyzování příčin komunistického režimu. Současná doba v České republice se bohužel až příliš mnoha ukazateli podobá době mezi lety 1946-1948 (nenarážím na institucionální uspořádání, ale na nálady ve společnosti), nehledě na to, že prezident Klaus se vidí ve zločinci Benešovi, jehož si bere za vzor - jakož i nehledě na skutečnost, že i my máme takového dnešního Gottwalda, který stejně jako ten pravý soudruh Klement z roku 1946 slibuje všechno všem, jistoty a prosperitu pro každého. A o kterém nepochybuji, že by byl schopen uspořádat si svůj únorový puč, kdyby k tomu dostal příležitost a kdyby nazrály okolnosti. Ne, nemůžeme říkat, že nám komunistické nebezpečí nehrozí, poněvadž KSČM je zatím relativně slabá. Je třeba sledovat abstraktní model, algoritmus, který říká "komunismus či nacismus nastává, když jsou splněny podmínky XYZ, společnost slyší na argumenty ABC, apod."

Analyzujeme-li minulá selhání, je dobré si uvědomit několik zdrcujících pravd: 1) nejsme lepší než jsme byli dřív, 2) nejsme o nic lepší, než jiné národy ve schopnostech odolat lákadlům totalitních hnutí. Totalitní myšlenky, jakož i procesy, totiž stojí na jedné velmi základní premise - v každém člověku, ve mně, ve vás, v nás všech, existují určité náchylnosti k akceptování jistých myšlenek, které popisují zejména slova jako "stádo", "jednotnost", "šikana těch, kdo nejdou s námi". Totalitní hnutí zpravidla mají velmi dobře vypracovanou strategii, jak apelovat na tyhle nejprimitivnější stránky lidské osobnosti a prostřednictvím jejich stejnosti u všech lidí vytvořit unifikovanou společnost otroků zrůdnému režimu. Člověk v takovém případě funguje jako mnohokrát zkopírovaný počítačový program, pracující na jednoduchém principu: IF a=... AND b=... AND c=... THEN ... Myslíme si o sobě příliš mnoho, pokud toto popíráme - a neschopnost si tuto věc připustit vede právě k tomu, že neumíme odhalit splnění všech vstupních předpokladů pro běh programu. Jenže my nejsme celou osobností počítačové programy a tak bychom měli mít schopnost poznávat sebe sama a zamyslet se nad pudovostí vlastního jednání - a potlačit ji. Měli bychom se nad tím hluboce zamyslet dřív, než se v české společnosti předpoklady pro spuštění viru jménem totalita naplní. Už je jich přítomných víc, než by bylo příjemné.