nekorektně.com

Demokracie jako systém je vynálezem antického Řecka, nicméně na obdobném principu fungovaly i severské tingy či pozdější římská republika. Kdy ovšem přišel úpadek parlamentarismu a pluralistického myšlení v Evropě? S příchodem a masovým rozšířením křesťanství. Křesťanství přišlo do Evropy s myšlenkami vskutku revolučními. Především zavedlo v právu a mezilidských vztazích hru s nulovým součtem (zero-sum game), tedy je-li A, není B a čím více A, tím méně B. Starší filosofie odvozené od pohanských tradic znaly pluralitu - tedy možnou koexistenci A a B, aniž by se tyto dva prvky navzájem vylučovaly. V křesťanství je ovšem hra s nulovým součtem velmi pevně zakořeněna - co je dobré nemůže být zlé, hříchy se "mažou" dobrými skutky a naopak veškeré dobré skutky přijdou vniveč, upadne-li člověk do hříchu. Tento způsob myšlení přinesl revoluci do pojímání zákona - zatímco do té doby platil princip, na němž je například i v současné době postavena česká legislativa, tedy co není výslovn

Téměř každý zná čínský symbol Jin-Jang a téměř každý slyšel něco o jeho symbolice. Harmonie dvou principů, které se doplňují a zároveň obsahují trochu toho druhého. Ideál, který by měl být ztělesněním funkčnosti světa. Jak daleko máme do tohoto ideálu? S politováním musím konstatovat, že minimálně v západním světě se situace za posledních čtyřicet let zhoršila. Před masivním rozvojem feministického hnutí byla situace taková, že role byly společností zpravidla dané, a pokud někdo chtěl vystoupit ze své role, musel se přizpůsobit nezvyklému světu opačného pohlaví (zpravidla však muži ženám). Přesto pokud člověk žil tak, jak se od něj očekávalo, měl ve svém "království" možnost žít podle svých hodnot, které mu byly přirozené - nikdo nenutil ženy si mezi sebou dělat hierarchii ani muže pracovat kolektivně "kooperačně". Po druhé světové válce se však situace dramaticky změnila, neboť vzhledem k masivnímu počtu padlých mužů i ženy musely nastoupit do práce a tak vcelku př

Finalistka Miss USA a podle slov porotců horká favoritka soutěže Carrie Prejeanová nakonec v celonárodní soutěži krásy nezvítězila proto, že projevila svůj (v této době politicky nekorektní) názor. Info k případu si můžete přečíst třeba zde . Americký Kocourkov mě tedy zase jednou dostal v plné síle a věřím, že nejen mě. Otázku, která stála Miss Kalifornie korunku, položil jeden z porotců - "profi homosexuál" Mario Armando Lavandeira, ve světě amerického bulváru známý jako Perez Hilton . Zněla: "Vermont právě jako čtvrtý stát USA legalizoval sňatky osob stejného pohlaví. Myslíte, že by ho měly následovat ostatní státy?" Odpověď slečny Prejeanové prý homosexuála, který se živí internetovým bulvárem, prý doslova uzemnila. Její přesná citace zní takto: "No, myslím že je skvělé, že si Američané mohou vybrat. Žijeme v zemi, kde si můžete vzít osobu stejného pohlaví, či opačného. Víte, v mé zemi a v mé rodině... já si myslím, že manželství by mělo být mezi mužem a ž

Neznámý pachatel zaútočil v severomoravském Vítkově na dům, v němž přebývali Romové jeho zapálením. Tragédie se okamžitě chytila média a vůbec každý, kdo se cítí být povinován k "romské otázce" něco říct - a najít viníky a oběti. Spravedlnost sama mezitím, hledíc na celospolečenskou hádku v jejímž středu zůstali lidé, kteří přišli o střechu nad hlavou, jen zakroutila nevěřícně hlavou a vypla svůj mobilní telefon s přesvědčením, že se bez ní stejně všichni obejdou. Po pravdě řečeno se dámě s šátkem na očích ani nedivím - když je bita z obou stran. Jak ze strany obětí útoku se zastávajících z titulu jejich romství, tak ze strany těch, kteří tvrdí v různé podobě frázi o tom, že "si to ti cikáni zasloužili". Proč tak tvrdý odsudek? Média, která straní lidskoprávním organizacím a romským iniciativám už od začátku, aniž by cokoliv věděla, píší o rasistickém útoku a spřádají teorie o tom, jak jsou tím určitě vinni neonacisté. Ne, že by to nebylo pravděpodobné - a je možné,

Předvolební kampaně právě začínají a Česko zaplavily billboardy. Jednoho z nich, oranžově zvedeného, jste si nemohli nevšimnout. Je na něm Jiří Paroubek a slogan "Evropa nebo Česko, kašlu na to všecko". Kampaň "ČSSD proti vám" je z dílny ODS a jeden můj známý, volič to modrých ptáků, se už nechal slyšet, že díky tomu v příštích volbách ODS volit pravděpodobně nebude - zajídá se mu konfrontační styl, který byl do té doby doménou sociálních demokratů. Jenže, milý příteli, nic není tak jednoduché. V mé představě ideálního světa by bylo všechno jinak; osobně bych si přál, kdyby politické strany vedly jen volební kampaně věcné a na úrovni. Jaká je však realita? viděli jsme v posledních volbách do krajů a Senátu, jak "věcná" kampaň, o kterou se pokusila ODS, dopadla a co vlastně slavilo úspěch. Billboard, o kterém jsem mluvil na začátku, se mi osobně nelíbí ani trochu, slogan zoufale postrádá jakýkoliv vtip a byl-li bych nerozhodným voličem, rozhodně by mě takto

Na konci roku 2007 vypršela desetiletá smlouva jménem "Partnership and Cooperation Agreement", tedy česky Dohoda o partnerství a spolupráci mezi EU a Ruskem. Ve vzduchu visí jednání o smlouvě nové, ovšem toto bylo pozastaveno po ruské agresi v Gruzii, jakož i po jeho - vysokou cenou ropy podpořeným - chvástáním v létě roku 2008 ve věci "sfér vlivu" ve střední Evropě. Jednání ovšem ztěžuje skutečnost, že Rusko tahá za delší provaz. Především středoevropské země jsou v tomto jednání v krajně nevýhodné pozici - smlouva musí projít, ovšem tak, aby nepoškodila zájmy regionu být součástí západního světa, neboť pokud se tak nestane, nastane mnohem horší alternativa. Pro Rusko je totiž pořád výhodnější - minimálně ze strategického hlediska - smlouvu nepodepisovat. Jistě, nová Dohoda o partnerství a spolupráci by Rusům mohla v evropském působišti značně usnadnit život; z ekonomického hlediska se jedná o jednoznačné pozitivum, a to pro obě strany. Vezmeme-li v úvahu ruský ko

Trvale udržitelný rozvoj je jedním z pojmů, kterými často rádi šermují různí environmentalističtí aktivisté. Způsob, jakým tak činí, jej ovšem znechucuje velké části lidí - kteří se nezamýšlejí nad tím, co pojem znamená, nýbrž si ho rovnou ztotožňují s akcemi poloanarchistických revolucionářských fanatiků. Přitom kdo ze čtenářů kdy viděl například rakouský, norský či švýcarský venkov, trvale udržitelný rozvoj v praxi viděl. Společnost po nějaké době svého vývoje přichází na to, že stojí za to si připlatit (v tomto smyslu daňově) za to, že jejich okolí nebude pouze splňovat hygienické normy, ale že se někdo bude starat o to, aby ono okolí bylo krásné , a to se zárukou, že to tak vydrží i do budoucna. Nenechme se mýlit - úhlednost a krása rakouského venkova nespočívá pouze v píli tamních obyvatel na svých vlastních pozemcích, nýbrž zároveň i v nemalých investicích obcí či spolkových zemí, které se financují z daní obyvatel. Pro důkaz o platnosti tohoto jevu se nemusí jezdit daleko - stač

Desetitisíce lidí čekaly od páté hodiny ranní na Hradčanském náměstí, aby mohly osobně spatřit novodobého Mesiáše, amerického prezidenta Baracka Obamu, a nechat si požehnat od Jeho svátosti. Zbytek nás s trpkým úsměvem na tváři sledoval ono mediální haló, které se rozvířilo před, při a po jeho slavnostním příletu. Snad bych i nad masáží, která by si nic nezadala s propagandou v nějakém supertotalitním režimu, mávl rukou - vím ostatně svoje. Při čtení tzv. seriózních deníků, které takřka hystericky sledovaly každé Obamovo upšouknutí a některé si už vážně vymýšlely úplné bláznoviny, jsem jen vzpomínal na červen 2007, kdy do Česka zavítal jeho předchůdce, George W. Bush. Disproporce mezi tehdejším a dnešním přístupem novinářů je obrovská - tehdy jsme se dočítali pouze o tom, jak všem lidem na světě prezident USA strašně vadí. Přivítat ho tehdy přijelo cca dvacet nadšenců, kteří byli médii a) ignorováni, b) označeni za exoty. Střízlivým okem hleděno, mezi Bushem státníkem a Obamou státníke

V ulicích Kišiněva to vřelo. V posledních moldavských parlamentních volbách totiž ať už legálně či ilegálně zvítězila místní komunistická strana, což se pochopitelně mnohým, zejména mladým lidem nelíbí. Vyjádřili to najevo masivními demonstracemi, během kterých obsadili a vyplenili parlament a házeli kamení na policisty. První, co by mohlo trknout zkušeného pozorovatele násilných demonstrací je především cíl, proti němuž jsou násilnosti namířeny. Třebaže protikomunistická motivace je podle mého mínění naprosto v pořádku a zaslouží si rozhodně jiné posuzování, nežli motivace řeckých komunistů demolujících Athény koncem minulého roku, tento argument nemusí při diskusi s komunistickými zastánci obstát - proto jej pomiňme. To, co ovšem odlišuje násilnosti v Kišiněvě od násilností v Athénách či v Londýně během summitu představitelů skupiny G20 je skutečnost, že moldavští demonstranti útočí výhradně na objekty představující státní moc, zatímco "levicoví aktivisté" zpravidla demoluj

Od roku 2010 by mělo dojít k novele trestního zákona, podle níž se subjektem českého práva stává občan České republiky či osoba bez českého státního občanství s trvalým pobytem na území České republiky nejen uvnitř hranic státu, ale i za nimi. Naše redakce byla upozorněna v diskusním příspěvku k vyjádření ohledně tzv. „náhubkového zákona“, tedy zákona č. 52/2009 Sb. na skutečnost, že od roku 2010 nám nepomůže umístění našeho redakčního serveru ve Spojených státech amerických, neboť s ohledem na skutečnost, že my redaktoři jsme občany České republiky, se stane cokoliv, co po tomto datu napíšeme napadnutelným z pozice českého práva, třebaže dokonce já své články píšu vně České republiky, tedy články, které máte možnost číst, se z území mimo ČR kde vzniknou dostávají na americký server – tedy nic, co by podle vší logiky mělo mít cokoliv do činění s Českou republikou, natož s jejím právem. Takto vypadá konkrétní znění novely TZ, § 18: Podle zákona České republiky se posuzuje i trestnost či

Když mi jedna osoba inklinující k feminismu ukazovala graf, na němž byl znázorněn podíl mužů a žen v jednotlivých vrstvách řízení (manažerské pozice, střední úroveň, lidé bez podřízených) s tím, abych jí okomentoval ony údaje, řekl jsem jí s kamennou tváří, že to poukazuje na diskriminaci mužů, neboť počet mužů v poslední skupině je mnohem větší, než počet žen. Ona osoba zůstala stát s otevřenou pusou a vykoktala ze sebe akorát "no... to také... no... ale hlavně..." - chtěla mi otlouct o hlavu údajnou diskriminaci žen kvůli tomu, že jejich podíl v manažerských pozicích je menší. Samozřejmě, že graf nepoukazoval na diskriminaci nikoho, ale jsou lidé, kteří diskriminaci a "offence" vidí všude. Dalším velmi výmluvným příkladem je skvělý izraelský kreslený sitcom Ahmed & Salim . Je tak dobrý, že už byl v několika arabských zemích zakázán a multikulturalisté celého světa stačili vyjádřit své znechucení nad "tolik očividnou protiarabskou xenofobií". Pro ty,

Kdo by to byl řekl, že taková osoba ctící konzistenci názorů jako je Václav Klaus na stará kolena takhle obrátí a udělá takový názorový veletoč? Z pozice člověka, který i na tomto serveru podporoval Klause v prezidentských volbách se nestačím divit a sypu si na hlavu celé kýbly popela. Kam se poděl Klaus - libertarián? Kam se poděl Klaus - antikomunista? Proč jsou "klausovci" v SSO schopní prohlásit, že Paroubek není nebezpečný a otočit tak o 180°, jen proto, že se s ním spolčil Klaus? Ti hloupější z českých internetových diskutérů, kteří stále ještě nestačili zaznamenat Klausův obrat dodnes jako kolovrátek vyčítají ODS, že mobilizovala v roce 2002 proti levici. "Doleva, nebo s Klausem", znělo tehdejší volební heslo, nad nímž se skvěla karikatura ustaraného občana nakreslená Vladimírem Jiránkem - a kde je mu dnes, v roce 2009, konec? Tento týden se Klaus nechal slyšet, že podporuje národně myslícího a sociálně cítícího Ivana Gašparoviče, jehož některé perly můžete n

Vážení čtenáři, 1. 4. 2009 vstoupil v České republice v platnost zákon č. 52/2009 Sb. , který omezuje nejen v případě médií, ale i v případě diskusních příspěvků možnost jednoznačně bez souhlasu identifikovat oběť trestného činu, a to u všech osob mladších 18 let a u těch osob starších 18 let, které jsou obětí některého z následujících trestných činů: kuplířství nebo šíření pornografie nebo některý z trestných činů proti životu a zdraví, svobodě a lidské důstojnosti nebo proti rodině a mládeži . S ohledem na vyjádření pana JUDr. Martina Soukupa ze serveru PravoOnline.cz, podle něhož se jurisdikce posuzuje podle země, v níž je server umístěn, tímto informujeme čtenáře, že na náš server, umístěný ve Spojených státech amerických se zákon č. 52/2009 Sb. nevztahuje s jedinou výjimkou - pokud by došlo k trestnému činu pomluvy vůči osobě žijící v České republice, pokud by tato osoba prokázala, že pomluva na ni měla vliv i na českém území. V souladu s tímto zákonem budeme nadále zachovávat sv

Dnešní článek filosofa Miloslava Bednáře na Neviditelném Psu mě přiměl k napsání této drobné úvahy - neboť již delší dobu rozmýšlím o tom, proč mám v poslední době z jisté části českého politického spektra, která sama sebe vidí coby pravici, pocit takový, jaký mívám z antiglobalizačních šílenců demonstrujících za "spravedlivější svět" dlažebními kostkami a molotovy. Dánský statistik a matematik Bjørn Lomborg, známý svou knihou The Skeptical Environmentalist , postavil svou knihu coby soubor důkazů vyvracejících Litanii. Tak označil vcelku konzistentní a velmi populární lkaní nad tím, jak je "lesů málo, vody málo, plno znečištění" a vůbec jak spějeme k velkému zániku a jak bychom se měli kát a navrátit se k "pravým hodnotám". Bjørnu Lomborgovi za tento počin patří velká část mého uznání, proto bych se rád inspiroval jeho dílem a podíval se na zoubek české národní (pseudo)historické Litanii, kterou tolik všemožných veřejných osob v české kotlince pělo, že b