EVROPA: Moldavsko zachvátily protikomunistické protesty

V ulicích Kišiněva to vřelo. V posledních moldavských parlamentních volbách totiž ať už legálně či ilegálně zvítězila místní komunistická strana, což se pochopitelně mnohým, zejména mladým lidem nelíbí. Vyjádřili to najevo masivními demonstracemi, během kterých obsadili a vyplenili parlament a házeli kamení na policisty.

První, co by mohlo trknout zkušeného pozorovatele násilných demonstrací je především cíl, proti němuž jsou násilnosti namířeny. Třebaže protikomunistická motivace je podle mého mínění naprosto v pořádku a zaslouží si rozhodně jiné posuzování, nežli motivace řeckých komunistů demolujících Athény koncem minulého roku, tento argument nemusí při diskusi s komunistickými zastánci obstát - proto jej pomiňme. To, co ovšem odlišuje násilnosti v Kišiněvě od násilností v Athénách či v Londýně během summitu představitelů skupiny G20 je skutečnost, že moldavští demonstranti útočí výhradně na objekty představující státní moc, zatímco "levicoví aktivisté" zpravidla demolují soukromý majetek. Rozdíl je zde značný - jde-li o útok proti institucím státu, který je nedemokratický (třebaže má zcela evidentní podporu části obyvatelstva - ale nezapomeňme, že upřímně z celého srdce mnozí podporovali i Adolfa Hitlera a nálepku demokrata mu rozhodně kvůli tomu dávat nebudeme), je z hodnotového hlediska takový útok oprávněný, neboť je namířen proti moci, která utlačuje - navíc útok poměrně odvážný, protože stát má možnost se bránit násilím. Když pubertální vagabundi v londýnských či athénských ulicích demolují soukromý majetek, jde o prachsprostý terorismus - o násilí na civilistech, kteří se rozběsněnému davu bránit nedokáží.

Co jsou politické ambice moldavských demonstrantů? Chtějí především likvidaci vlastního, komunisty zřízeného a komunisty spravovaného státu. Cítí se ne jako Moldavané, ale jako Rumuni, s nimiž sdílí etnicitu i historii. Rumunská státnost vznikla spojením historických území Valašsko a Moldávie, přičemž oba tyto regiony byly obývány etnicky rumunským obyvatelstvem. Moldávie ovšem je historická oblast, která byla v minulosti politicky rozdělena - její část mezi řekami Prut a Dněstr se nazývala Besarábie a patřila nejprve Osmanské říši a později Rusku, od něhož se osamostatnila v roce 1918, načež se integrovala do Rumunska. Zbylé oblasti Moldávie jsou Bukovina (dříve patřila Rakousku-Uhersku, dnes je rozdělená mezi Rumunsko a Ukrajinu), Budžak (dnes rozdělena mezi Moldavsko, Rumunsko a Ukrajinu) a Podněstří (dnes neformálně samostatné, formálně součást Moldavska - část historického Podněstří coby části historické Moldávie v současné době vlastní Ukrajina). Z Besarábie, části Budžaku a většiny Podněstří tak byla vytvořena Moldavská SSR coby integrální součást SSSR, jež se ve svých svazových hranicích osamostatnila a vytvořila státní celek prakticky bez historické kontinuity. Z tohoto pohledu je požadavek na přičlenění Moldavska (přinejmenším v praktických hranicích, tedy bez Podněstří) více než oprávněný - co se Podněstří týče, tamní režim je promoskevský, de facto je hlídán ruskou armádou a Putin s Medvěděvem jeho prostřednictvím drží v šachu jak Moldavsko, tak Ukrajinu - nehledě na fakt, že v době SSSR byli z oblasti etničtí Rumuni vyháněni a nahrazováni Rusy a Ukrajinci. Je tedy evidentní, že Podněstří na integraci s Rumunskem nebude mít velký zájem - a opačně nejspíše také ne, neboť Podněsterská republika je známá jako jeden z největších světových supermarketů s ilegálními zbraněmi a jako jedna z "černých děr" na mapě světa.

Co je ovšem velmi zajímavé je reakce Moskvy (jakož i jejích komunistických pohůnků v Kišiněvě), podle níž se chystá v Moldavsku další "barevená revoluce", jak Rusové posměšně nazývají pokusy o zbavení se ruského vlivu mezi členskými státy SNS či zeměmi se silným ruským vlivem (Ukrajina, Gruzie, Bělorusko - neúspěšně, Tádžikistán, Srbsko). Samozřejmě že prokremelská média tvrdí jako vždy, že se jedná o komplot CIA, Evropské unie a kdekoho dalšího ze Západu. Je opravdu pozoruhodné, jak Moskva nedokáže pochopit nebo přiznat, že se někdo jejího vlivu chce zbavit docela z vlastního rozhodnutí a nemusí být naváděn ani placen CIA. Tento názor je hojně rozšířen ostatně i mezi běžnými Rusy - řeknete-li jim, že nestojíte o jejich "ochranitelskou ruku", začnou vás podezírat, že jste kdo ví kým placeni, případně litovat, že jste museli přijít o rozum, když chcete od tak milého státu, jakým je Rusko, být co nejdál. Tohle je ostatně hlavní argument moldavských demonstrantů - obávají se, že komunistická vláda bude bořit vazby na Západ a začne stavět vazby na Moskvu.

Jistě, můžeme říci, že pokud největší část voličů v zemi chce komunistický režim - a třebaže mohlo dojít k manipulaci, reálné silné podpoře komunistické straně v Moldavsku docela i věřím - je na místě vyřknout hodnotový soud: i kdyby se většina lidí zbláznila a chtěla totalitní režim, menšina, která proti tomu protestuje, hájí zájmy především liberální společnosti, která je komunismu morálně nadřazena - a to klidně i nedemokratickými prostředky. Zatímco ve státě, kde jsou demokratické instituce, ale většina lidí prosazuje autoritativní vládu, která se zcela legitimně dostane k moci, se pro lidi režim nepodporující žít nedá, ve státě liberálním, třebaže nedemokratickém, se žít dá vcelku dobře i jeho odpůrcům. To, zač tedy má smysl bojovat je liberální uspořádání země - a to přesně kišiněvští demonstranti dělají. Měli bychom moldavské události sledovat velmi pečlivě, protože troufám si tvrdit, že v České republice by absolutní většina občanů (tj. přes 50%) klidně nějakou vládu "pevné ruky" chtěla, ať už komunistickou, nacionalistickou nebo pod ruskou kuratelou. Protože v zájmu zachování liberálních hodnot a liberální společnosti mohou jít i demokratické prostředky stranou.

Foto: BBC