SPOLEČNOST: Diskriminační paranoia

Když mi jedna osoba inklinující k feminismu ukazovala graf, na němž byl znázorněn podíl mužů a žen v jednotlivých vrstvách řízení (manažerské pozice, střední úroveň, lidé bez podřízených) s tím, abych jí okomentoval ony údaje, řekl jsem jí s kamennou tváří, že to poukazuje na diskriminaci mužů, neboť počet mužů v poslední skupině je mnohem větší, než počet žen. Ona osoba zůstala stát s otevřenou pusou a vykoktala ze sebe akorát "no... to také... no... ale hlavně..." - chtěla mi otlouct o hlavu údajnou diskriminaci žen kvůli tomu, že jejich podíl v manažerských pozicích je menší. Samozřejmě, že graf nepoukazoval na diskriminaci nikoho, ale jsou lidé, kteří diskriminaci a "offence" vidí všude.

Dalším velmi výmluvným příkladem je skvělý izraelský kreslený sitcom Ahmed & Salim. Je tak dobrý, že už byl v několika arabských zemích zakázán a multikulturalisté celého světa stačili vyjádřit své znechucení nad "tolik očividnou protiarabskou xenofobií". Pro ty, kteří seriál neznají - krátké díly představují dva mladé arabské chlapce, Ahmeda a Salima, jejichž otec, zarytý islamista a terorista po nich požaduje, aby jej následovali, bojovali proti Židům a Američanům či spáchali sebevražedný atentát. Ahmed a Salim ale každý takový otcův pokus svou "teroristickou neschopností" pokazí, protože nechtějí být teroristy - zajímají je počítačové hry, YouTube, Facebook, chtějí chodit s izraelskými slečnami a svěřovat se se svými trablemi americkým kamarádům. Nabízí se tedy otázka - je seriál opravdu protiarabský? Osobně soudím, že není, naopak - snaží se přeci ukázat, že ne všichni Arabové jsou teroristé a že jsou Arabové, kteří chtějí žít tak jako my, na Západě. Seriál je ovšem tvrdě protiteroristický a proti terorismu a politickému islamismu bojuje tím, že jej zesměšňuje, aniž by si bral jakékoliv servítky. Co tedy vládám arabských států i multikulturalistům vadí? Protiteroristické zaměření? Poukazování na to, že mladí Arabové se také zajímají o holky, YouTube, Facebook, Sims a Xbox a terorismus jim pranic neříká? Ahmed a Salim skvěle testují, oč arabským vládám i multikulturalistům vlastně jde. Dostali totiž skvělou příležitost ukázat, že stojí proti terorismu a fanatismu a přitom fandí těm Arabům, kteří terorismus odmítají. Oni to ale neudělali - a místo toho začali plácat hlouposti o xenofobii. Xenofobii vůči komu, teroristům? Ti si ji ale přeci zaslouží, nebo se snad mýlím?

Dostali jsme se do situace, kdy mnoha z nás byl do hlavy implementován algoritmus, který "spolehlivě" vyhodnocuje, kdy došlo k "diskriminaci" či "xenofobii" a ztrácíme schopnost nad věcmi logicky uvažovat. Mnozí z nás mají nutkavou potřebu být "opatrnější" jakmile jde o Romy, Araby, homosexuály, feministky či černochy - abychom je náhodou nediskriminovali či vůči nim neprojevili něco, co by se dalo vyhodnotit jako xenofobie. Říká se - a je to pravda, podle mého mínění - že ty nejlepší a nejšťavnatější židovské vtipy vymýšlejí a baví se nimi Židé sami. To je jeden z důvodů, proč židovskou civilizaci a kulturu obdivuji - jen málokdo se umí podobným způsobem zasmát sám sobě. Pod tlakem různých politických korektností tuto schopnost pomalu, ale jistě ztrácíme i my, Evropané. Máme v hlavě červnou kontrolku, která jakoby nás nutila odsuzovat něco, co onen algoritmus vyhodnotí jako diskriminační - byť by to nebyla diskriminace ani zdaleka, jak ukazuje právě seriál Ahmed & Salim.

Celé to souvisí s tím, že často neumíme jednu veledůležitou věc - uvažovat o světě, jaký doopravdy je, a ne jaký ho chceme mít. V našem světě je normální, že si někdo udělá legraci z Araba a nebere to jako útok na všechny Araby, stejně jako je normální, že různí lidé jsou různě chytří, bohatí, vzdělaní, šťastní či slavní. Pokoušet se je postavit do latě nefunguje, minimálně ne bez masivního prolití krve nevinných lidí. Co by ale tohle bylo za ideální společnost? Multikulturalisté a hlasatelé politické korektnosti mají často plná ústa tolerance. Nejsou ovšem ani zbla tolerantní vůči těm, kteří jejich pohled na toleranci nesdílejí, neboť sami jsou idealisty a chtějí nastolit svůj řád, v němž by všichni mysleli jako oni. Na druhé straně se o totéž pokoušejí různí náboženští či konzervativní militanti - i oni jsou idealisty, kteří by chtěli, aby všichni mysleli, jako oni. To, co naše společnost potřebuje není ani přemýšlení o boji s větrnými mlýny xenofobie, ani tlačení tradic těm, kteří o ně nestojí. Potřebujeme podle mého soudu malý stát, který bude dohlížet na to, jak jsou dodržovány základní principy, který bude zločince jednající proti nim tvrdě trestat, mezi sebou navzájem princip laissez-faire a umění se smát. Sobě i ostatním.