ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Yes we can...what?

Desetitisíce lidí čekaly od páté hodiny ranní na Hradčanském náměstí, aby mohly osobně spatřit novodobého Mesiáše, amerického prezidenta Baracka Obamu, a nechat si požehnat od Jeho svátosti. Zbytek nás s trpkým úsměvem na tváři sledoval ono mediální haló, které se rozvířilo před, při a po jeho slavnostním příletu.

Snad bych i nad masáží, která by si nic nezadala s propagandou v nějakém supertotalitním režimu, mávl rukou - vím ostatně svoje. Při čtení tzv. seriózních deníků, které takřka hystericky sledovaly každé Obamovo upšouknutí a některé si už vážně vymýšlely úplné bláznoviny, jsem jen vzpomínal na červen 2007, kdy do Česka zavítal jeho předchůdce, George W. Bush. Disproporce mezi tehdejším a dnešním přístupem novinářů je obrovská - tehdy jsme se dočítali pouze o tom, jak všem lidem na světě prezident USA strašně vadí. Přivítat ho tehdy přijelo cca dvacet nadšenců, kteří byli médii a) ignorováni, b) označeni za exoty.

Střízlivým okem hleděno, mezi Bushem státníkem a Obamou státníkem nebude příliš velký rozdíl, což doufejme bezezbytku pochopí až budoucí historici. Na příkladu těchto dvou prezidentů se však ukazuje, jakou moc mají média. Těm se podařilo vnutit celému světu, že exprezidenta USA je třeba nenávidět (aniž by někdo pořádně věděl proč), kdežto současného rezidenta Bílého domu je třeba milovat a uctívat. Položil si někdo otázku - proč? Je to jen kvůli odlišné barvě pleti? V takovém případě jsou nejen Američané, ale i my národem rasistů. Nikoho v té souvislosti pak nenapadne, že kdyby byl George W. Bush takový Satan, jak o něm píší nejen konspirační teoretikové, jistě by mu bývalo nedělalo problémy si podporu médií nějak zajistit. Bylo by to rozhodně jednodušší, než shodit Dvojčata a následně to hodit na mírumilovné islámské soudruhy...

Dvojího metru si nicméně může nevšimnout jen slepý ignorant čili ignoramus. Kde byli čilí sběratelé "bushismů" (z nichž některé z nich mohl způsobit špatný překlad či interpretace) když Barack Obama zaperlil "jak se to řekne rakousky?" Kde byli všemožní jízliví komentátoři, když se americký prezident ztrapnil v BBC (a dokázal, že o hospodářské krizi, o které tak rád hovoří, neví ve skutečnosti zhola nic) tak, že to bylo srovnatelné s epochálním výbuchem Kačky JauJau před televizními kamerami (ale o té jsme aspoň už delší dobu věděli, že její mozková kapacita je taková, jaká je)?

Obamův projev na Hradčanském náměstí byl potom snůškou nicneříkajících klišé a frází, kterým české ovečky bouřlivě aplaudovaly. "Chci svět bez jaderných zbraní," řekl například Obama, což jeden můj známý komentoval slovy, že je to "něco jako kdyby řekl, že chce mít dva penisy. Obojí je asi tak stejně pravděpodobné, že se stane". Zatímco kteréhokoliv jiného státníka (opět mě napadá například Bush, nebo třeba Klaus) by za tak vágní projev média strhala, Obama je však pod jejich zvláštní ochranou. Jak to, že jsem v médiích nezaznamenal jediné kritické slovo? I "seriózní" komentátoři zaujali podobný postoj jako slečna Lucie Jánská v časopise Instinkt, z jejíhož sloupku bylo evidentní, že jí projev Baracka Obamy přivodil několik patrně dosud neprožitých orgasmů.

Jsem dalek věřit na jakási sionistická spiknutí, která nám určitě budou předhazovat "národovecké" skupiny. Spíše bych uvěřil na existenci jevu, který popsala socioložka Noelle-Neumannová a který se nazývá "spirála mlčení". Většinové názorové klima je zkrátka takové, že Barack Obama je strašně cool. Kdo by si dovolil napsat a veřejně říci něco jiného, bude svým způsobem vyobcován, jeho názor bude k posměchu (dnes už se zaplaťpámbu za odlišné názory nezavírá, byť levicoví pomatenci tvrdí něco jiného a křičí hesla jako je Guantanámo) a tak často takový "minoritní" názor nebývá ani vysloven. Připomíná mi to české mediální klima za prezidentování Václava Havla, za jehož funkčního období jsem si nepřečetl v českých médiích byť jen špetku kritického názoru, protože se to... nehodilo? Nesmělo? Zatímco dnes je kurs nastaven přesně opačně - netvrdím, že v některých případech neoprávněně.

Barack Obama jistě není loutkou v rukou Židů, zednářů, templářů, iluminátů... je však reklamním panákem, kterého bezezbytku stvořila média. V podstatě je srovnatelný s jakoukoliv libovolnou "celebritou", v jejichž společnosti se hlavně v amerických médiích mimochodem také objevuje. Zapadá tak dokonale do představy vůdce postmoderního světa. Také o jeho zvolení rozhodla média a nikoliv voliči. Některá z nich už opatrně přiznávají, že v prezidentské kampani nehráli s respondenty férovou hru, co se týče přístupu k oběma kandidátům. Výmluvy typu "v roce 1963 by si nemohl Barack Obama ani dojít na veřejný záchod, blablabla," které svorně papouškují i česká média, jsou neskutečně únavné - navíc operují se syndromem "white guilt", který já opravdu necítím, proč bych taky měl? O Obamovi by se tak mělo psát nikoliv jako o prvním prezidentovi s odlišnou barvou pleti ale spíše jako o prvním "virtuálním" prezidentovi, což ostatně jeho projev v Praze naznačil, ne-li dokázal.

Netvrdím samozřejmě a priori, že Barack Obama bude špatným prezidentem Spojených států. Toto hodnocení není na mě, nýbrž, jak jsem už předeslal, na budoucích historicích. Pro nás budiž pozitivem, že český primitivní antiamerikanismus po zvolení Mesiáše, který celému světu slíbil modré z nebe aniž by naznačil, kde ho vezmeme, přece jen trochu ochladne. Druhým potěšujícím faktem může být ten, že všichni Američané se opít umělohmotným rohlíkem přece jen nenechali - ostatně viz toto video.