ROZHOVOR: Sklon mladých k radikalismu je smutný

Čistě náhodou jsem narazil na tuto reportáž, kde mladý student gymnázia Daniel Vodňanský popisuje, kterak se svými přáteli způsobil menší rozruch na prvomájovém mítinku KSČM. Narušování extremistických shromáždění patří sice mezi naše oblíbené činnosti, jak se můžete dočíst například tady, ale tuto sešlost jsme vypustili ze zřetele - nikdo z nás si nechtěl kazit první květnový den bolševickou svoločí. Přesto mě však při následném čtení napadalo mnoho otázek, které většinou souvisely s postojem mladé generace k relativně nedávným letům komunistické nesvobody. Zaslal jsem tedy Danieli Vodňanskému několik otázek. Zde jsou odpovědi člověka narozeného půl roku po "Sametové revoluci".

S jakým cílem jste se Vy a Vaši přátelé vydali na komunistický mítink? Dosáhli jste toho cíle?
Cílem naší akce zprvu vůbec nebylo zviditelnit se jedním roztažením transparentu. Tak jako již u loňské akce Sklizeň, která se vzhledem k pouhým několika účastníkům bez této záležitosti obešla, šlo i tentokrát zejména o následnou anketu s účastníky, kterou bylo tentokrát možné doplnit i o dotazy na námi vytvořený rozruch. Z tohoto pohledu tedy pokládám akci za úspěšnou, neboť tohoto cíle bylo dosaženo. Videa z rozhovorů budou v dohledné době umístěna mým kolegou na náš web mladezprotikomunismu.cz. Veškerý mediální ohlas včetně mnou publikovaného článku je v podstatě pouze neplánovaný vedlejší účinek.

Myslíte si, že akce tohoto typu mají vůbec smysl?
Ano. Ač jsme žádné větší zviditelnění původně neplánovali, s odstupem jeho smysl nacházím. Jedná se zejména o jakési "vyvažování váhy" v pohledu veřejnosti na extremismus. Zatímco neonacisté bývají zpravidla prezentováni jako skuteční a nejhorší extremisté, na setkání na Výstavišti bylo nahlíženo jako na nevinné babičky a dědečky, kteří v podstatě nevědí, co říkají.
Kdo by šel dělat anketu s námi s tímto náhledem na ně, byl by rychle vyveden z omylu. My, kteří jsme tento náhled neměli, jsme byli přesto odpovědmi mnohých účastníků naprosto šokováni. Ti lidé jsou plni nenávisti a do očí vám chladnokrevně schválí vše od vraždy Milady Horákové až po zvěrstva páchaná Stalinem. A zejména na tomto mítinku se kromě senilních staříků, kteří jsou již doopravdy "mimo" schází také nejtvrdší jádro bývalých totalitních funkcionářů.
Snad tedy naše akce plně ukáže svůj smysl po zveřejnění rozhovorů, které ukáží, jak uvažuje člověk, který je schopen obhajovat ryze zločinný systém, který si je roven nejen s nacismem.

Ptám se z části proto, že dnes mají lidé, včetně médií a některých politiků, tendenci potenciálního nebezpečí ze strany komunistů relativizovat. Říkají, že dnes už "strašit komunismem" nemá smysl. Jaký je Váš názor?
Ano, "strašení komunismem" je velice oblíbené slovní spojení. Kupodivu ho mají v oblibě zejména politici, kteří si s komunisty v mnohém rozumí. Jsem toho názoru, že na všechny formy extremismu bude třeba vždy upozorňovat jako na nebezpečí, zároveň ovšem extremismus v demokratické společnosti nikdy "nevyhubíme", neboť je její přirozenou součástí. Zvítězíme nad ním v okamžiku, kdy společnost pochopí, že naprosto každá extremistická teorie (nebudu vyjmenovávat) vede prakticky ke stejnému cíli a je stejně nebezpečná. Prvním krokem k tomu je podle mne patřičná úprava zákonů, které dodnes v podstatě dělí extremismus na horší a lepší.

Pocházíte z generace, která už komunistickou totalitu v ČR nezažila. Jakým způsobem jste si sehnal informace o té době a jak jste vlastně dostal k současnému "světonázoru"?
Možná právě proto, že můj život začal přibližně půl roku po revoluci, dnes mohu mnohé události zhodnocovat zcela nestranně a vyslechnout si argumenty příznivců i odpůrců. Leccos z toho se dozvídám přímo v rodině, od rodičů, kteří v totalitním systému vyrostli, od prarodičů, kteří zažili ta nejhorší léta, mnozí byli režimem okrádáni a pronásledováni, až po mou prababičku, která si velmi dobře pamatuje vše již od první světové války (narozena 1910).
Můj názor se tedy formuje již od útlého dětství plného zájmu o politiku. Tím jsem postupně dospěl k základním pilířům svých názorů. Snad nejvíce zla ve společnosti páchá zejména lidský sklon řešit jeden extrém extrémem opačným, tedy v podstatě jakýkoli radikalismus ve všech oblastech.

Jak byste zhodnotil práci současného školství, co se týče informování o komunistické době? Mohlo by to být lepší, nebo horší?
Bohužel jsem se ve škole o komunistické době učil naposledy velmi stručně v páté třídě. V kvartě i oktávě na gymnáziu již výuka, jak je v českém školství nepěkným zvykem, skončila uprostřed druhé světové války. Zato jsme měli velmi pěkně probraný pravěk.
Přesto si myslím, že studenti o zločinných systémech informováni bývají, převážně při studiích společenských věd. Z ideologického hlediska je podle mne výuka mnohem podstatnější než pouhé chronologické biflování dějin. A základ spočívá zejména ve vysvětlení studentům, že mají posvátné právo vyjadřovat svůj názor a že nejdůležitější je v demokracii názorová pluralita. Za sebe musím říci, že toto formou diskuse se studenty zvládli kantoři Gymnázia Nad Štolou výborně.

Mohl byste posoudit, zda je současná generace orientovaná spíš doprava, nebo spíš doleva?
Kdybych měl brát náhled na současnou mládež z hlediska gymnázia v Praze, musel bych dojít k závěru, že drtivá většina mladých studentů je orientována pravicově (ve smyslu směrem ODS, pravo-levé vidění je samo o sobě spekulativní). Z vyprávění svých přátel z jiných koutů republiky či jiných druhů škol vím, že to tak není.
Smutný a zároveň dobře známý je ovšem spíše sklon mladých lidí k radikalismu. Ač se tyto skony spolu s věkem doufejme že ustálí, musím přiznat, že bývám velmi často svými přáteli zklamáván a příliš tuto snahu za každou cenu se vymezit nedokážu pochopit.

Existuje okřídlené rčení, že "kdo nebyl v mládí levičák, nemá srdce, kdo nebyl v dospělosti pravičák, nemá rozum". Zde v redakci jsme toto rčení odsoudili jako (alespoň z poloviny) nesmysl. Jak to vidíte Vy?
Opět se dostáváme k diskusi o tom, co je to vlastně pravice a levice. Pokud se pravicí myslí volný trh, svoboda jednotlivce a důraz na občany jakožto jednotlivé individuality, pak jsem pravičákem. Pokud se pravicí myslí "směr k fašismu" a levicí "směr ke komunismu", pak jsem absolutně středový.
Toto rčení možná vystihovalo situaci v devatenáctém století, kdy byl v módě obraz mladého vyvrhele na okraji společnosti, který spolu s věkem dochází k rozumu. Bojím se, že dnes je tento proces často opačný. Přesto považuji toto tvrzení v dnešní době za irelevantní. K vyvážené demokratické společnosti mne vede jak mozek, tak i srdce.

Přesto se však někdy zdá, že pro současnou mladou generaci jsou atraktivnější "ideje", které představuje levicové vidění světa. Mnoho mladých tíhne k anarchismu, antiglobalismu, antiamerikanismu. Jak to vidíte ve svém okolí a proč jsou tyto postoje pro mladé lidi atraktivní?
Nechci zde jakkoli zpochybňovat zdravý rozum mnoha mladých lidí, což jsem naznačil již v předchozí otázce. Jde o jejich častý sklon podléhat davu a snaha někam patřit, která na počátku obvykle naučí mladého člověka kouřit a ke které jsem měl vždy velmi silný odpor. Je to jednoduché. Stojíte v davu a všichni máchají rukou směrem k jednomu řečníkovi, který pronáší cosi, co snad částečně může dávat logiku. Sláva, konečně můžete někam patřit, pojďte si zakřičet jedním hlasem s nimi. A konečně jste jedním z nich.
Bohužel je angažovanost v těchto hnutích nepřímo úměrná zdravému rozumu. Nezáleží na tom, zda jsou pravicové nebo levicové, jak jsem již prohlásil, z tohoto hlediska je to zcela jedno. Tito lidé pokřikují a perou se z podobných důvodů jako fanoušci dvou fotbalových týmů.

Pod rouškou těchto zdánlivě "sympatických" idejí se může skrývat ideologické vymývání mozků. Například si nelze nevšimnout, že takzvané demonstrace proti americkému radaru, kterým hojně aplauduje veřejnost i média, jsou ve skutečnosti mítinky levicových extremistů. Zdá se, že to nikomu nevadí. Vnímáte to jako nebezpečí?
Ano, slepota ohledně skutečného cíle těchto aktivit mne vpravdě fascinuje. Nebudu zde rozebírat americký protiraketový systém, k tomu jsem se již mnohokrát vyjádřil a zřejmě to stále nestačilo. Každopádně se zde jen potvrzuje ono splývání extrémismu v jedno jediné zlo - (ultra)levice se ohání oblíbenou "vůlí lidu", kterou představuje pár stovek respondentů té či oné agentury, navíc masírovaných otázkami typu "Vy si vážně přejete, aby se zde, po našem českém území, procházelo cizí vojsko?", víceméně je i radar jakýmsi narušením multikulturalismu a sestřelení případné rakety z islámských zemí by bylo označeno jako rasismus. Ultrapravice pak otevřeně stojí na straně teroristů. Jak tento odpor vysvětluje například hnutí Greenpeace jsem dodnes pořádně nepochopil, ale když zde mají všichni extremisté jeden společný cíl, tak co by se i tito nepřidali.

Sám píšete ve své reportáži, že mnoho mladých komunistů na prvomájovém mítinku nebylo. My jsme se už při práci v terénu s mnohými komsomolci však setkali. Co vůbec vede mladé lidi, kteří třeba sami komunistické období nezažili, k tomu, aby obhajovali či preferovali totalitní ideologii, která má na svědomí mnoho lidských životů?
Jak jsem již uvedl v osmé otázce, hlavní roli zde podle mě hraje "strhnutí davem" spojené se snahou někam patřit, což u mladých komunistů platí dvojnásob. Mnohdy jde přitom o děti zcela slušných a inteligentních rodičů; mezi mladými byla ovšem, co se týče komunismu, delší dobu jakási "díra v trhu" a bylo jen otázkou času, než se nějací najdou, neboť uvidí skutečně unikátní příležitost se zviditelnit něčím novým a originálním.
Jde do jisté míry a fenomén doby - vše, co může být hlásáno, někým je hlásáno a vzhledem k poměru počtu mladých komunistů k celkové české populaci zde skutečně jde stále spíše o "pár bláznů". Mnohem větší zájem je mezi mladými o jiná radikální hnutí, která shledávám oproti mladým komunistům nesrovnatelně nebezpečnějšími, i když často bojují prakticky za stejnou věc.

Jak je to mezi mladými se sociálními vazbami a začleněním se do kolektivu? Má větší šanci stát se "vyvržencem" pravičák, nebo levičák?
Jednoznačně závisí zejména na prostředí, na mém gymnáziu je za vyvržence spíše těch několik levicově orientovaných studentů v téměř čistě pravicovém kolektivu.
Pokud ovšem vezmeme mládež jako celek, paradoxně je největším vyvrhelem ten, kdo se proti ničemu nevymezuje a proti ničemu neprotestuje - zkrátka nepatří do žádné ze všelijakých skupin. Sám bych byl pravděpodobně prototypem takového člověka, kdybych byl studentem jiné školy s (promiňte mi to označení) "méně inteligentním" kolektivem - tedy tam, kde by neexistovala vzájemná volná diskuse a liberální prostředí.
Shrňme si to takto - v dnešní době, zejména mezi mladými lidmi, nelze nebýt svým způsobem vyvrženec, ať již máte image rebela či slušňáka.

Poznámka na závěr: Rozhovor probíhal prostřednictvím e-mailu, mezi oběma stranami tedy došlo k menšímu nedorozumění, a sice ohledně dělení na pravici a levici. Redakce Nekorektně zastává názor, který už mnohokrát dala ve svých příspěvcích najevo, že označovat neonacisty za "pravici" či "ultrapravici" je holý nesmysl. Nacionální socialismus, ke kterému se hlásí například exponenti Dělnické strany, považujeme za čistě ultralevicový směr.