VÝROČÍ: Konec druhé světové války

Nadešel osmý květen, den 64. výročí konce druhé světové války. Už šedesát čtyři let se při této příležitosti kdekdo snaží zjistit, co k tak strašnému masakru vedlo. A jako obvykle - až na pokaždé několik rozumných hlasů - se skončí u pomyslného setkání všech němcožroutů Evropy, kteří se začnou poplácávat po zádech jací jsou dobří a civilizovaní proti těm hrozným Němcům, kteří mají válčení "v genech". Tato teorie je sice velmi populární i mezi čelnými politiky, dokonce i mezi těmi, kteří jinak projevují zdravý rozum (jako baronka M. Thatcher), ale je, vážení přátelé, naprosto mylná.

Teorii o tom, že Němci jsou v jádru militaristické bestie, vytvořila francouzská propaganda během první světové války pro pozvednutí bojového ducha vlastní armády. Bohužel se kvůli vítězství Dohody zapomnělo na to, že v míře militantnosti si byly Ústřední mocnosti i Dohoda naprosto rovny, obě uskupení byly připraveny k válce a to, že Rakousko-Uhersko zaútočilo na Srbsko v důsledku atentátu na následníka trůnu arcivévody Franze Ferdinanda d'Este, na tom nemohlo nic změnit - už nebyla otázka toho jestli bude válka, ale kdy a čím - a z čí strany - začne. Pokoření, kterého se Německu, Rakousku a Maďarsku dostalo po roce 1918 tak naprosto neodpovídalo míře zavinění konfliktu a nelze se divit, že Němci nebyli spokojeni s Výmarskou republikou a tím, co si během jejího tvoření Francie dovolovala (vojenské operace v demilitarizovaném Porýní, přemrštěné reparace, aniž by dokázala Německo porazit, atd). Nástup nacismu, zrůdného totalitarismu, tak začal ne proto, že by Němci byli v jádru bestiemi, ale dílem kvůli francouzským drzým nárokům, dílem kvůli finanční krizi a dílem kvůli opojení socialismem, které Hitler rozdával. Nebuďme naivní - k moci ho nedostal antisemitismus, ten přišel s drtivou silou až později, ale to, že slíbil lidem "narovnání hřbetu po Versailles" a především sociální jistoty. Němci tak propadli totalitarismu za třicet stříbrných - nepřipomíná to takhle něco?

Druhá světová válka bylo největší vraždění v historii světa, které ovšem nezapříčinilo samo Německo. Často se zapomíná na to, že druhou světovou válku započalo nacistické Německo spolu se Sovětským svazem - společným útokem na Polsko v roce 1939. Fakt, že v roce 1941 Hitler zaútočil na SSSR nic neznamená - Stalin měl plány na dobývání Evropy úplně stejné, jen počítal s tím, že bude připraven o nějaký ten rok později. Mimochodem stejně jako Hitler ve třicátých letech, počítal s ofenzívou proti celé Evropě a zotročením celé Evropy už Lenin ve dvacátých letech - přesně to byl účel drtivého úderu na Polsko, který Poláci odrazili během tzv. cudu nad Wisłą v roce 1920. Skutečnost, že byl jeden z těchto totalitarismů poražen za přispění toho druhého ještě neznamená, že se jejich zrůdnost liší - pouze Hitlera ve střední Evropě nahradil Stalin - přesně z tohoto důvodu se v Polsku neslaví osmý květen, protože Poláci považují za skutečný konec druhé světové války až ukončení sovětské okupace Polska v roce 1990.

Obecně bych řekl, že prohlašovat cosi o bestiálních národech je velmi zcestné a demagogické. Soukromě bych podotkl, že národy se podle tohoto kritéria dělí do dvou skupin - do těch, které se jako bestie chovaly a těch, které k tomu ještě nedostaly příležitost. Touha po krvi, davovém šílenství, pogromech na menšiny a "spravedlivým pomstám" na nevinných lidech je v člověku velmi hluboce zakořeněna a není velký problém ji aktivovat - a to kdekoliv. Druhou světovou válku, kterou rozpoutala nacisticko-fašistická Osa (Německo, Japonsko, Itálie) s komunistickým Sovětským svazem, nepřežilo 50 milionů lidí, z toho vinou Německa bylo přibližně 12,5 milionů vyhlazeno, vinou Sovětského svazu během války byly vyhlazeny cca 2 miliony mezi lety 1939-1945 (dalších cca 15 milionů lidí bylo vinou SSSR vyhlazeno před rokem 1939 a po roce 1945). Zbytek obětí tvořili vojáci na všech frontách. Pokud podle těch nejnižších publikovaných odhadů bylo po válce během pogromů zavražděno na dvacet tisíc sudetských Němců v ČSR, připadá na tehdejší počet obyvatel 0,002 zavražděného. Pokud vezmeme v úvahu pravděpodobnější údaje, které se pohybují kolem 80 tisíc, šlo by o 0,008 zavražděného na obyvatele ČSR. Poválečné pogromy proti německojazyčným obyvatelům (mezi nimiž byli i z vyhlazovacích táborů navrátivší se německojazyční Židé) trvaly v Československu přibližně jeden rok. Vzhledem k tomu, že největší počet zavražděných nacistickým režimem byli buď Židé (6 mil.), Poláci (2 mil.), sovětští zajatci (2,5 mil.), političtí vězňové z Říše (1,25 mil.) a další (cca 800 tisíc) tedy šlo o území Říše a Generálního Gouvernmentu, připadá na toto území vinou Třetí říše 0,15 zavražděného na obyvatele a vzhledem k trvání vyhlazovací politiky (podzim 1938 - jaro 1945) šlo tedy o průměrně 0,023 zavražděného na jednoho obyvatele Říše a Generálního gouvernmentu ročně.

Co touto hrůznou statistikou chci ukázat? To, že za prvé nelze porovnávat absolutní čísla (země jsou různě velké) a to, že dostane-li kterýkoliv národ možnost fanaticky vraždit, udělá to. V rámci evropských národů mají v moderní historii máslo na hlavě téměř všichni; nějakého masového vraždění se nedopustili pouze Islanďané, Faeřané, grónští Inuité, Laponci, Švýcaři a národy malých států typu Andorry či Monaka - protože neměli příležitost. Tím, že na to poukazuji rozhodně nechci umenšit vinu Německa - každá vražda je vraždou a z její zodpovědnosti se nelze vyvinit, ať už vraždil Němec, Čech, Rus či Ital. Chci poukázat na dvě věci: první bych vyjádřil biblickým citátem "Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?" (Lk 6,41-42), druhou důsledným varováním - tak dlouho, dokud nepřijdeme na to, že bestie číhá v nás všech, bude nám opakování hrůz druhé světové války hrozit.