Z ČESKÉ KOTLINKY: Antinormalizace
Francii studentské bouře roku 1968 poznamenaly velmi hluboce - a určily vývoj země na dalších několik desetiletí. V ulicích Paříže se přesně rozhořel oheň, který může být dobrý sluha, ale zlý pán; v případě Francie oheň-dobrý sluha v podobě nutnosti radikální generační změny se rozhořel ve zlého marxistického pána. Proces sám o sobě špatně nezačal, ovšem brzy se ho chopila politická ideologie, která zemi spíše uškodila, než pomohla. Poslední dny nám ukazují, že stojíme na prahu podobných událostí i my - jen v našem případě by mohly dopadnout lépe.Důvod, pro který si radikální mládež ve Francii zvolila socialismus jako svou platformu je jasný - generace jejich rodičů byla generace Charlese de Gaulla, vyznávající vypjatý francouzský nacionalismus, zbytečná a přepjatá hesla typu vetování vstupu Spojeného království do Evropských společenství jen proto, že se Francii "zachtělo ukázat, kdo je tu pánem" či upjaté odmítání jakýchkoliv společensky-liberálních myšlenek. Bohužel, mládež se rozhodla zatočit se vším, co gaullismus představoval, tedy i s antikomunismem a kapitalismem (byť kapitalismus v podání Charlese de Gaulla byl nesmírně rigidní).
V jednom ze svých článků jsem psal o tom, kterak pracují generační obměny a o které generace jde, mluvíme-li o významných českých milnících. Mnozí, kteří hodnotí českou politiku, dělají jednu chybu, pokud vidí v jeho špatné funkčnosti jako příčinu důchodce - neuvědomují si totiž, co je ta generace zač. Současný důchodce, kterému je 80 let, se narodil v roce 1929, tedy za první republiky. V dětství byl formován podle toho v jaké rodině žil - když žil mezi voliči KSČ, četl Wolkera a pak se dal nadšeně naverbovat ke Gottwaldovi - jenže to byla nanejvýš svého času třetina populace. Dvě třetiny těchto lidí tak tvoří ti, kteří z komunistického zázemí nepocházejí. Tito lidé "brali rozum" okolo zlomového roku 1948, kdy se jedni setkali s druhými - tehdejší mladí komunisté a jejich mladí odpůrci - na něž se dodnes zapomíná. Doba nástupu komunismu byla značně polarizovaná; tehdy něco jako "šedá zóna" neexistovalo. Buď jsi byl komunista, nebo jsi byl proti nim - a komunisté to věděli; proto ten teror. Proto mnozí dnešní důchodci, a troufnu si říct že většina minimálně z těch starších, Paroubka ani Filipa volit nebude.
Kde je kámen úrazu? Většině těch, kteří jsou opravdu ve společnosti vlivní, a to nejen ve vrcholové, ale i v krajské či komunální politice - stejně jako těch, kteří jen ve svém okolí "něco znamenají", je okolo padesáti. Podívejme se na profil takového průměrného statistického člověka - narodil se v roce 1959, rozum bral v roce 1979, kariéru zakládal s tím, že normalizace potrvá nejspíš věčně a podle toho svůj život často formoval. Nejeden vstoupil z vypočítavosti do KSČ, aniž by tomu vůbec věřil a žil podle hesla "co je doma, to se počítá", respektive "kdo nekrade, okrádá rodinu". Jistěže byly výjimky, ale tohle byla atmosféra normalizace a nemohla se na těchto lidech nepodepsat. Navíc jejich rodiče často patřili mezi "snílky" roku osmašedesátého a antirodičovský komplex velí: vymezit se. V čem tedy spočívalo ono vymezení? V popření jakýchkoliv ideálů a v žití podle hesla malá domů, což je přesně to, co nabízí svým voličům Paroubkova ČSSD.
Tito lidé teď jsou na vrcholu své osobní moci. Nejen politické, ale i pokud jde o neformální moc na své bezprostřední okolí. Nicméně stárnou a na jejich místo se tlačí generace naprosto odlišná. Taková, která brala rozum během sametové revoluce, respektive po ní - a která vyrostla na ideálech otevřenosti, touze po tom stát se Západem, Evropou, generace kritická k chybám pokolení svých rodičů a která umí sebevědomě říct: tohle je náš svět, naše budoucnost a vy, třebaže jste početnější, nám nemáte právo naši budoucnost brát, protože teď jde o hodně. Tihle lidé jsou založením většinou liberálního, mají své vlastní "pravolevé" spektrum, kde na jedné straně jsou různí zelení a jiní snílkové a na druhé straně ekonomičtí libertariáni - nicméně oběma skupinám jde o totéž: otevřít zemi, integrovat ji co nejvíc, zahodit zbytečnou zátěž nacionalistického zápecnictví, tedy toho, co jim servíruje z jedné strany Paroubek a z druhé strany Klaus. Což je ostatně přesně důvod, pro nějž bych se vůbec nedivil, kdyby nějaké to vajíčko přistálo i na panu presidentovi.
Mladí Češi mají jasno - vidí ohrožení své budoucnosti a není jim to lhostejné. Jsou schopni se sami bez jakýchkoliv institucí dobře zorganizovat a vyrazit na zteč. Ano, jsou protidemokratičtí, neboť neuvažují způsobem "co chce většina je správně", protože známe mnoho případů, kdy se většina krutě mýlila. Uvažují na základě hodnot, tedy toho, co normalizační generace zahodila, potupila, a říkají: my nejsme neutrální, my nechceme být falešně objektivní. My chceme liberální řád a vy, strejcové bez hodnot, nám ho nemáte právo brát. Je nám jedno, že je vás víc, ale my jsme silnější - náš čas teprve přijde, kdežto váš pomíjí.
Komentáře
A nevím, kde bereš jistotu ohledně toho, co mladí lidé chtějí. Strůjci vajíčkové kanonády jsou parchanti zbohatlíků a konzumní šašci, v tom žádná idea, kromě destruktivního "NENENE oranžové" není. Já zase naopak kolem sebe vidím tolik mladých lidí, kteří "takypravici" nepodporují a podporovat nechtějí, otáčejí se k socdem (nutno dodat, že především díky praktikám "takypravice"), nebo (což je pikantní) hodlají volit DS, bď z nenávisti k systému, nebo proto, že "nemají rádi cikány").
Tak třeba já osobně jsem mladý, cestuji po světě, hluboko do kapsy nemám, ale po vašem liberálním řádu netoužím a hodlám udělat všechno pro to, aby "takypravice" odešla z voleb spráskána. Takže myslím, že generalizovat v případě "mladých lidí" vůbec není na místě :-)
A De Gaulle byl borec. Právě pro svůj konzervativní patriotismus a model "ukotveného" ,nepříliš spekulativního kapitalismu. Možná jediný vrcholný francouzský státník, který za něco stál.
A ta lůza z osmašedesátého prosazovala stejné hodnoty, které vyznávají vaši zelení spojenci.
Vydávat porušování zákonů za společensky přínosné a vyzývat k nedodržování litery zákona je levičáctví jako vyšité. Z toho se vykecat nedá
Draža: Od toho je právě důležitý malý stát, který se nebude do ničeho plést, aby jako zákony vydal ty základní zákony (na způsob nemá se krást, vraždit nebo jinak poškozovat druhé) - které by vymáhal velmi, velmi přísně a bez milosti a zbytek by mu měl být putna. A to není levičáctví, to je libertariánství. Zelení nejsou naši spojenci, pouze si nedělám iluze o tom, že může někdy společnost být výlučně pravicová - vždy bude pluralistická a vždy v ní budou lidé, kteří budou založení doprava jakož i doleva. Tak aspoň stojím o to, aby ta levice byla slušná, a to jsou Zelení nesrovnatelně slušnější než ČSSD a KSČM dohromady. A ad De Gaulle - kdyby se stáhl z Alžíru a Indočíny hned, tak by 1) ještě na tom mohl vydělat, protože by to bylo skvělé PR pro Francii, nikdo by nemohl říct, že je koloniální utlačovatel - a bývalé kolonie by tak byly otevřenější k byznysu, 2) nepadlo by tolik Francouzů, kteří nakonec padli tak jako tak a ještě ztratili onu ekonomickou výhodu z bodu 1. Jenže chtít po de Gaullovi, aby myslel peněženkou místo testosteronem bylo bohužel nemožné.
Jde mi ale o něco jiného. Tady prostě nelze odvozovat legitimitu systému z toho, že subjektivní pocit je nejvyšším mravním krédem. Od toho máme volby, které jsou odrazem názoru společnosti a zvolí-li si ta socialistickou vládu, tak tu prostě bude. Pokud socialistická vláda nebude brát ohled na liberální menšinu, tak se samozřejmě chová nedemokraticky, ale liberální menšina nemá právo tento systém, postavený na legitimním základě, zpochybňovat. To je totalitní pojetí.
To je přece nepřípustné, protože onoho ducha si může každý vyložit po svém
Navíc udržování veřejného pořádku by mělo patřit mezi ony základní povinnosti vykonavatelů práva. V tom nevidím nic socialistického, ani buzeračního. Házení čehokoliv po komkoliv nepovažuju za normální
Duch těžko může vládnout a univerzálné smysl neexistuje.
Tedy kromě jednoho mě známého exempláře, který chce eurofederaci kvůli toize po moci vyvolané nějakou podoivnou knihou se státy typu Orwellovské Eurasie atp. (nechápu, jak může člověk, studující jaderku dobrovolně chtít Orwellovský stát, ale budiž)