ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Snaživec, Tatrman, Člověk bez talentu

"A ještě jednu vlastnost měl.
Že byl splachovací.
Jedněmi dveřmi ho vykážou -
hned druhými se vrací!"

Znáte tyto verše? Pocházejí ze skladby Snaživec z druhého alba skupiny, která si tehdy říkala Výběr. Autorem textu je současný ministr pro národnostní menšiny a lidská práva Michael Kocáb.
Chce se mi zvolat: Jak trefné!

Pád vlády v průběhu českého předsednictví Evropské unie jsem rozhodně nevítal. Přesto se mi už nesčetněkrát potvrdila pravdivost hesla, že všechno zlé je k něčemu dobré. Na pádu Topolánkova kabinetu jsem si našel pozitivum jediné: Že se z křesla virtuálního ministerstva, o jehož zbytečnosti netřeba ani vteřinu pochybovat, bude pakovat Michael Kocáb. Muž, který tam byl pár dní a pokaždé, když o jeho každém upšouknutí referovala média, jsem měl příslovečnou chuť hrabat prstíčkem po Džamile Stehlíkové.

Velmi dobře si pamatuji tahanice, které doprovázely vznik Fischerova kabinetu, jemuž se v určitých kruzích už teď přezdívá Mostecká uhelná vláda. Všichni zúčastnění tehdy jasně deklarovali, že mezi ministry nebude NIKDO, kdo seděl ve vládě minulé - že je to zkrátka nemožné a kdesi cosi.
Tímhle způsobem jsme museli překousnout, že svá místa úředníkům přenechají i někteří velice schopní ministři. To by se dalo říct o Karlu Schwarzenbergovi či Miroslavu Kalouskovi - ačkoliv bych měl k oběma jisté výhrady, oba se v čele svého resortu osvědčili, o tom není pochyb. No ale dobrá, řeklo se jasně, žádný ministr z předchozí vlády.

Čelist mi však spadla až na zem, když jsem poprvé viděl, že je vlastně všechno úplně jinak. Že ono nejzbytečnější ministerstvo, které vzniklo jen a jen v rámci trojkoaličních počtů a jehož efektivita byla a je totálně nulová či alespoň neviditelná, nejenže v další vládě bohužel zůstane, ale v jeho čele setrvá Michael Kocáb. Člověk, který sám v předvečer svého uvedení do křesla řekl, že jeho kvalifikace na řízení resortu je jeho známost s exprezidentem Havlem. Nepochybně byl upřímný. Ostatně i v jeho záhadném setrvání v čele ministerstva vidím - nemohu si pomoci - zákulisní hrátky, ve kterých byl tento ješitný pletichář zdatným přeborníkem.

Proč se nakonec upustilo od původní premisy, to vlastně nikdo pořádně nevysvětlil. Slyšeli jsme blábolení exministra Bursíka o "největším, nenahraditelném odborníkovi", aniž by toto bylo doloženo nějakým konkrétním skutkem. Co vlastně Kocáb ve svém úřadu udělal? Kromě toho, že opakovaně odmítl vyzkoušet si bydlení mezi nepřizpůsobivými občany, které mu bylo radnicí několikrát nabídnuto, přičemž jeho výmluvy byly vskutku z té nenápaditější kategorie? Jediný nápad, který jsem zaznamenal, bylo jakési vytvoření "protiextremistické komise". Co by asi taková komise vyřešila? Každý normální člověk ví, že problém je přece úplně jinde. Politické elity (ve snaze nepřiznat své vlastní trestuhodné selhání) chtějí pouze řešit následek a nikoliv příčinu a zlomeninu prstu léčit amputací končetiny.

Nemám nic proti Kocábovi jako hudebníkovi. Ostatně, na Pražském výběru a později Výběru jsem vyrůstal. Jsem ovšem už dlouho toho názoru, že hudebník má především dělat muziku. Ve cpaní se do politiky, na kterou Kocáb často při koncertech své obnovené kapely dštil síru (což si coby účastník asi dvou koncertů v roce 2004 velmi dobře pamatuji) prokázal obdivuhodnou mrštnost. Úvodní citát jsem vskutku nezvolil náhodou - voliči Kocába vypískali v posledních senátních volbách. Jasně mu tak dali najevo, kde je vlastně jeho místo. On se však vrátil druhými dveřmi rovnou na ministerstvo, na kterém za velmi záhadných okolností zůstal dodnes.

Chápu, že hlavní motivace bude velmi přízemní. Stačí citovat další Kocábův verš, tentokrát z prvního alba Pražského výběru:

"Prachy jenom prachy nečekají/jen po nich sáhneš/a už tě mají."

A na závěr, ve snaze dokončit, co jsem započal, se opět vrátím ke Snaživci.

"Ten si to krásně zavařil/Nikdo ho neměl rád/Kdyby se tolik nesnažil/Akorát."