nekorektně.com

Spisovatel Michal Viewegh musí v těchto dnech propagovat nový film podle jeho románové předlohy, a tak se činí, seč může. Nedávno se pokusil zviditelnit, asi jako už po stopadesáté, prostřednictvím českého prezidenta. Při té příležitosti učinil server Nekorektně zajímavé zjištění; že Michal Viewegh, který je nejúspěšnějším autorem na poli české literatury, je nejspíš negramotný. Jak je to možné? Kdyby Václav Klaus neexistoval, musel by si ho Michal Viewegh pravděpodobně vymyslet. Znalec Mistrova literárního díla od jeho prvotiny (vyšlé začátkem devadesátých let) až po současnou tvorbu se musí nahlas divit, jak to, že Viewegh tak rád označuje chování a vystupování českého prezidenta za "narcistní" - Viewegh totiž dokazuje na skoro každé stránce to, že definice chorobně do sebe zahleděného narcise výjimečně sedí právě na jeho osobu. To byla ovšem jen poznámka na okraj. Ve svých raných dílech si totiž nevybíravým způsobem vyřizoval "nepochopený" literát účty s kritiky,

Poslanecká sněmovna schválila tzv. antidiskriminační zákon a novináři, publicisté, blogeři i chlapi v hospodách se mohou přetrhnout, aby jej kritizovali za presumpci viny. Ani mně se presumpce viny nelíbí, nicméně evidentně na rozdíl od zástupů jiných jsem si příslušný zákon našel, otevřel a přečetl – a ať jsem ho četl, jak jsem ho četl, nikde jsem v něm nic o presumpci viny, tedy přenesení důkazního břemene na obviněného, nenašel. Přiznám se, že jsem si ten zákon otevřel už coby zaujatý, nikoliv nestranný pozorovatel – chtěl jsem si ho soukromě rozcupovat a stejně jako mnozí jiní se pohoršit nad tím, jaký paksvil to byl zase vymyšlen. Leč jaké bylo mé překvapení! Celý zákon se skládá z několika částí – vymezení toho, co to diskriminace je, uvedení případů, kdy je diskriminace nepřípustná, kdy je naopak přípustná a ke komu se obrátit, pokud má někdo pocit, že je diskriminován (podle zákona k ombudsmanovi). Není v něm nic o policii, důkazním břemenu ani konkrétních trestech kromě toho,

Evropská média se opět předvedla jako hrdinná stráž před nacismem/fašismem (byť to kolikrát ani neumějí rozlišit). Italská ministryně cestovního ruchu v Berlusconiho vládě Michaela Vittoria Brambilla totiž při slavnostní policejní přehlídce při konci písničky provedla něco, co se trochu podobá "saluto romano". V čem je problém? Saluto romano , neboli římský pozdrav, je způsob, jakým se tradičně zdravilo v antickém Římě (ono proslulé Ave Caesar), tedy vztyčení pravé ruky do úhlu zhruba 135° proti vertikální ose člověka a zároveň nikoliv před sebe, ale s odchylkou zhruba 45° vpravo od pomyslné plochy vedoucí od vertikální osy člověka přímo dopředu před osobu. Tento pozdrav používal v Itálii sjednotitel Itálie Giuseppe Garibaldi (nějakých 60 let předtím, než o Hitlerovi někdo něco slyšel) a později Benito Mussolini, který nejprve jako lídr sociální demokracie, posléze jako lídr fašistické strany (což byla de facto sociální demokracie oproštěná o demokratický prvek, tedy o volby

Čím víc se toulám po světě a čím víc poznávám lidi různých národností, tím víc přicházím na jeden vcelku neoddiskutovatelný fakt: mluvíme-li o xenofobii, je to něco, co je lidem vlastní jako jejich vlastní boty, a to kdekoliv. Jediné, co se liší, je způsob - a cíl, na nějž je xenofobie v dané zemi většinou zacílena. Když pak někdo sestavuje žebříčky xenofobnosti obyvatelstva, vlastně tak pouze sleduje výskyt netolerance vůči předem stanoveným kritériím, ignorujíce ty další. Češi bývají leckdy označovaní jako rasisté - s čímž poměrně dost nesouhlasím, neboť označit Čechy za rasisty je spíše neznalost xenofobního procesu české duše, než jakákoliv výpovědní hodnota. Jakkoliv je xenofobie pro člověka přirozená, je to vlastnost negativní, tedy pokud vezmeme v úvahu to, že chceme svět postavený na obchodu a volném trhu. Xenofobie brání lidem jednat racionálně, vede je k jednání typu "toho Ukrajince nezaměstnám, protože všichni vědí, že Ukrajinci chlastají a kradou", což může velmi

Minulý týden jsme se doslechli o policejní razii v bytech několika občanů, kteří prý byli vyznavači neonacismu. V bytech zadržených se podle médií našlo několik předmětů, které by takové obvinění dokládaly, například nacistické insignie - vlajka s emblémem SS a podobně. Radikálové na svých webech pohoršeně tvrdí, že do bytu jejich soudruhů vnikla ozbrojená komanda a ve stylu amerického akčního filmu vyrážela dveře beranidly či rozbíjela okna. V sobotu 13.6. přišla na upomínkovou akci k výročí vypálení města Lidice nacisty skupina mladých komunistů s rudými prapory. Kladiva, srpy, Leninové a Che Guevarové se smáli do očí nejen přihlížejícím slušným lidem, ale i pořadatelům. A jak se píše v titulku článku z MF Dnes, na nějž odkazuji - nikdo nic neviděl. Byl bych asi jedním z posledních lidí na světě, kdo by se nějak zastával vyznavačů hitlerovského nacionálního socialismu, případně jejich bojůvek, kteří žádnou ideologii neuznávají, zato však rádi mlátí lidi na ulicích. Jenže na straně d

Skončily volby do Evropského parlamentu, které, pokud projde Lisabonská smlouva, budou o lecčem rozhodovat - neboť nově zvolení poslanci dostanou posílené pravomoci. Musím říct, že v naší redakci zavládla po zveřejnění oficiálních výsledků radost, a to nejen ze situace v České republice. Ve většině členských zemí EU zvítězily nominálně pravicově orientované strany, velmi často zaměřené liberálně/libertariánsky, což je velmi pozitivní znamená, především kvůli turbulentnímu vývoji na světových trzích a globální recesi. V podobných okamžicích totiž voliči mají často tendenci volit populisty, kteří slíbí modré z nebe, jistoty a prosperitu, aniž by se ptali, odkud se na to vezmou prostředky. Evropané tak projevili nebývalou zodpovědnost, když tak dali najevo svůj souhlas s volným trhem a pravicovou politikou - a v klíčových zemích přitom šlo o porážku levice nanejvýš drtivou. Připomeňme si výsledky - ve Francii jde o 36 pravicových poslanců proti 32 levicovým (počítaje v to zelené) a čtyři

Během tohoto týdne policejní vyšetřování pod vedením kriminalisty Pavla Karase označilo některé viníky pogromu v Postoloprtech, při němž bylo surově zavražděno 763 lidí. Všichni viníci dosud identifikováni nebyli, pátrání ještě pokračuje - nicméně už teď je možné jmenovat: kapitán Černý, policejní velitel Marek, poručík Čubka, kapitán Slovák a rotmistr Tarčan. Tohle jsou výsledky prvního vyšetřování sudetských pogromů od roku 1945 a jsou více než zajímavé. V červnu roku 1945 v Postoloprtech žili prakticky jen staří lidé, děti nebo ženy - váleční zločinci uprchli před frontou do Německa už v dubnu, muži v produktivním věku byli většinou buď v zajetí, nebo padli na frontě. Na mnoha místech Sudet (druhý takhle hromadný masakr proběhl v Ústí nad Labem) docházelo k pogromům, kdy byli lidé zabíjeni buď jen proto, že to českým nacionalistům činilo potěšení, nebo vraždili bývalí konfidenti Gestapa, na jejichž udavačství byli svědkové z řad německojazyčného obyvatelstva. Kromě tohoto velkého ma