EVROPA: Drtivé vítězství pravice
Skončily volby do Evropského parlamentu, které, pokud projde Lisabonská smlouva, budou o lecčem rozhodovat - neboť nově zvolení poslanci dostanou posílené pravomoci. Musím říct, že v naší redakci zavládla po zveřejnění oficiálních výsledků radost, a to nejen ze situace v České republice.
Ve většině členských zemí EU zvítězily nominálně pravicově orientované strany, velmi často zaměřené liberálně/libertariánsky, což je velmi pozitivní znamená, především kvůli turbulentnímu vývoji na světových trzích a globální recesi. V podobných okamžicích totiž voliči mají často tendenci volit populisty, kteří slíbí modré z nebe, jistoty a prosperitu, aniž by se ptali, odkud se na to vezmou prostředky. Evropané tak projevili nebývalou zodpovědnost, když tak dali najevo svůj souhlas s volným trhem a pravicovou politikou - a v klíčových zemích přitom šlo o porážku levice nanejvýš drtivou. Připomeňme si výsledky - ve Francii jde o 36 pravicových poslanců proti 32 levicovým (počítaje v to zelené) a čtyři hlasy populistů. Ve Spojeném království dostala pravice 34 mandátů, levice 14 a populisté 15. V Německu dostala pravice 54 mandátů, levice 45. V Polsku liberální pravice 28 mandátů, konzervativci 15 a levice 7. Levice zvítězila pouze v tradičně rudém Řecku a na Maltě. Je tedy krajně pravděpodobné, že pokud by příště někdo v Evropském parlamentu podobně jako Mirek Topolánek nazval financování soukromého sektoru státem "cestou do pekel", dostalo by se mu spíše aplausu.
Co se týče České republiky, je potěšitelné, že Paroubkova agresivní a hulvátská kampaň nepřinesla své ovoce a nezopakoval se scénář z podzimu loňského roku. Jistě, proti předchozím evropským volbám ČSSD posílila, nicméně jednak ukrojila z podílu KSČM - a jednak její poslední volební debakl v Evropském parlamentu z roku 2004 byl způsoben zejména tím, že sociálnědemokratičtí voliči věděli o EU a o roli Evropského parlamentu jen velmi málo, pročež nepřišli v hojném počtu volit. Skutečnost, že ODS dokázala vyhrát a KDU-ČSL obhájit své mandáty navzdory Paroubkově agresivní marketingové kampani, je potěšující - a troufnu si říct, že "vajíčková válka" navzdory všemu ODS pomohla. Rád bych viděl nějaký průzkum, pokud by existoval, vypovídající o tom, které věkové skupiny se v jakém počtu dostavily k volbám a koho volily. Bylo by to nesmírně zajímavé.
Rovněž potěšitelné je, že Václavu Klausovi nevyšel jeho atak vůči ODS a že ani jedna z trucstran proti předchozí vládě (SSO, Libertas, Suverenita, DSZ) se do Evropského parlamentu nedostala. Třebaže výsledky voleb ukazují, že Češi příliš optimisticky vůči EU naladěni nejsou (jinak by uspěly například strany jako SNK-ED, Liberálové.cz či EDS), přes pětiprocentní práh se navzdory silné mediální přítomnosti a omnipresenci izolacionistických výkřiků v internetových diskusích žádná z vyloženě protievropských stran nedostala.
Sečteno a podtrženo, třebaže se o volbách do Evropského parlamentu říká, že jsou "nejdražším předvolebním průzkumem veřejného mínění", jejich výsledek je veskrze optimistický. Třebaže se do EP dostaly některé populistické strany, jako například BNP či FPÖ, jejich podíl v rámci nově složeného parlamentu je minimální.
Ve většině členských zemí EU zvítězily nominálně pravicově orientované strany, velmi často zaměřené liberálně/libertariánsky, což je velmi pozitivní znamená, především kvůli turbulentnímu vývoji na světových trzích a globální recesi. V podobných okamžicích totiž voliči mají často tendenci volit populisty, kteří slíbí modré z nebe, jistoty a prosperitu, aniž by se ptali, odkud se na to vezmou prostředky. Evropané tak projevili nebývalou zodpovědnost, když tak dali najevo svůj souhlas s volným trhem a pravicovou politikou - a v klíčových zemích přitom šlo o porážku levice nanejvýš drtivou. Připomeňme si výsledky - ve Francii jde o 36 pravicových poslanců proti 32 levicovým (počítaje v to zelené) a čtyři hlasy populistů. Ve Spojeném království dostala pravice 34 mandátů, levice 14 a populisté 15. V Německu dostala pravice 54 mandátů, levice 45. V Polsku liberální pravice 28 mandátů, konzervativci 15 a levice 7. Levice zvítězila pouze v tradičně rudém Řecku a na Maltě. Je tedy krajně pravděpodobné, že pokud by příště někdo v Evropském parlamentu podobně jako Mirek Topolánek nazval financování soukromého sektoru státem "cestou do pekel", dostalo by se mu spíše aplausu.
Co se týče České republiky, je potěšitelné, že Paroubkova agresivní a hulvátská kampaň nepřinesla své ovoce a nezopakoval se scénář z podzimu loňského roku. Jistě, proti předchozím evropským volbám ČSSD posílila, nicméně jednak ukrojila z podílu KSČM - a jednak její poslední volební debakl v Evropském parlamentu z roku 2004 byl způsoben zejména tím, že sociálnědemokratičtí voliči věděli o EU a o roli Evropského parlamentu jen velmi málo, pročež nepřišli v hojném počtu volit. Skutečnost, že ODS dokázala vyhrát a KDU-ČSL obhájit své mandáty navzdory Paroubkově agresivní marketingové kampani, je potěšující - a troufnu si říct, že "vajíčková válka" navzdory všemu ODS pomohla. Rád bych viděl nějaký průzkum, pokud by existoval, vypovídající o tom, které věkové skupiny se v jakém počtu dostavily k volbám a koho volily. Bylo by to nesmírně zajímavé.
Rovněž potěšitelné je, že Václavu Klausovi nevyšel jeho atak vůči ODS a že ani jedna z trucstran proti předchozí vládě (SSO, Libertas, Suverenita, DSZ) se do Evropského parlamentu nedostala. Třebaže výsledky voleb ukazují, že Češi příliš optimisticky vůči EU naladěni nejsou (jinak by uspěly například strany jako SNK-ED, Liberálové.cz či EDS), přes pětiprocentní práh se navzdory silné mediální přítomnosti a omnipresenci izolacionistických výkřiků v internetových diskusích žádná z vyloženě protievropských stran nedostala.
Sečteno a podtrženo, třebaže se o volbách do Evropského parlamentu říká, že jsou "nejdražším předvolebním průzkumem veřejného mínění", jejich výsledek je veskrze optimistický. Třebaže se do EP dostaly některé populistické strany, jako například BNP či FPÖ, jejich podíl v rámci nově složeného parlamentu je minimální.
Komentáře
Čeští euroskeptici ukázali, že jsou zabednění sobci - kdyby se dokázaly ty tři strany s téměř totožným programem spojit, jak se jednu dobu uvažovalo, měly by jeden mandát.
Radši se ale účastnily hry o největšího euroskeptika a tak mají prd.
Kdo jsou ti čtyři populisti ve Francii ? Mě vycházejí tři...
1) Hnuti pro Francii - P.de Villiers: V mnohem podobny V.Klausovi (ale neni liberalem). Nacionalisti, nechteji sjednocenou Evropu. Pozitivni strankou je dusledny antiislamismus. P.De Villiers je jiz dlouho reditelem regionu Vendee. Vendee je nejpravicovejsi region ve Francii. Historicky voli vzdy do prava. Byl to jediny region, ktery se vzbouril proti francouzske revoluci (vizte 93 od V.Huga). Ekonomicky je Vendee velice uspesne (ac nema zadne prirozene prepoklady, jako Pariz nebo oblast kolem Nice). P.de Villiers je jako reditel velice uspesny, ale jako osoba je krajne ne-charizmaticky. Navic zbytek Francie nebude nikdy podporovat Vendee a P.de Villiers je Comt (hrabe ?) a netaji se tim. Jako zajimavost jeste, ze P.de Villiers navrhnul a vytvoril jeden z nejuspesnejsich zabavnich parku ve Francii - Puy du Fou (http://www.puydufou.com/fr). Je to mj. nadherna propaganda Vendee a katolicismu.
2) Hnuti lovcu a rybaru: To jsou obyvatele vesnic. V podstate antizeleni ekologove.
FN je strana Jean-Marie Le Pena. Pomerne archaisticti anti-evropane, hodne antisemitismu, negacionismu a bojovneho nacionalismu. Jejich vyhodou je charizmaticka osoba vudce - Le Pena. Mluvi bezkonkurencne nejlepsi francoustinou, je radost to poslouchat. Jeho nevyhodou je vek - 80 let. Neni to moc videt, ale vsichni to vi. Nastupkyni je jeho dcera, a to uz neni ono. Sarkozy mu prebral hodne volicu, FN je ekonomicky v upadku (museli prodat svoje tradicni sidlo).
Nekorektne zase píše blbosti...
Maro
:-)
http://zpravy.idnes.cz/madarsti-extremiste-v-europarlamentu-pozadaji-o-zruseni-benesovych-dekretu-1wo-/zahranicni.asp?c=A090614_111829_zahranicni_zra