SVĚT: Společný jmenovatel barevných revolucí

Milovníci konspiračních teorií mají další námět na spiklenecké teorie, a sice pokus o zvrácení islamistického režimu opozičními silami v Íránu. Na českých zpravodajských serverech se v diskusích množí názory, kupodivu korespondující s oficiálním stanoviskem Kremlu, že to zrádná CIA organizuje podle jedné šablony "barevné revoluce", kterými se snaží shodit "nepohodlné vlády". Tito lidé o sobě tak prozrazují, že 21. století nespatřili ani z dálky.

Rusko - tím myslím Kreml, moskevský Bílý dům, ministerstvo zahraničních věcí, hlavní think-tanky a přední ruští politologové už dlouho prosazují názor, že jev, který začal Gruzií a pokračoval přes Ukrajinu a další země až k Íránu, je předem organizovaná akce, za kterou mohou Američané, kteří mají své "agenty" či "provokatéry". Tím se však vcelku zásadně mýlí - to, čeho jsme (byli) svědky v těchto situacích je použití takzvané soft power ("měkké síly"). Soft power je určitý koncept expanze, který místo dominance používá atraktivitu, a nemusí být nutně státní nebo organizovaný státem. Troufnu si tvrdit, že daleko víc, než CIA se na těchto revolucích podíleli evropští úředníci na katastrech, evropské státní a městské policie, magistráty, silničáři, zkrátka všichni, kteří se starají o to, aby Evropa vypadala uspořádaně, pěkně, aby se dalo jít v noci bezpečně domů a - to je nejdůležitější - aby byl zítřek vždy podobný, jako dnešek. Ten proces je potom poměrně jasný - první Ukrajinci, Peršané, Gruzínci či Bělorusové přijedou do EU, ať už jako turisté či za prací. Budou ohromeni tím, že to u nás zkrátka pěkně vypadá a že věci fungují. Tuto zkušenost si přivezou domů a budou o ní mluvit. To způsobí, že víc lidí se přijede na ten "zázrak" podívat, čímž zapomenou na hrdost na suverenitu v chudobě a začnou se poohlížet po tom, aby když do té Evropy vyjedou, aby se nemuseli stydět za to, že pochází z Ukrajiny, Gruzie, Běloruska, Moldavska či Íránu - tehdy přijde sebereflexe a budou chtít i doma zavést režim, který vidí někde jinde.

Je to vskutku systém 21. století, který staví na individualitě a na cílené reklamě místo plošné propagandy. Oproti 20. století nikdo nepotřebuje rozhazovat letáky "následujte Evropu" či "následujte Ameriku", bohatě stačí lákat dost turistů nebo prodávat do těchto zemí telenovely. Nevím, zda někdo napsal práci na téma "vliv telenovel na geopolitickou orientaci země", ale jakkoliv dějem hloupé často jsou, mají vliv na utváření pohledu na zemi původu - a tím i zvyšování její atraktivity. Celý systém "měkké síly" je nesmírně komplexní - ani jedna z jeho dílčích součástí by sama o sobě nefungovala a základní komunikační kanály nejsou masové a organizované, ale jednoduše šeptanda mezi lidmi, kteří si dobrovolně doporučují věci, jež se jim zalíbily. Marxisté to nazývají "kulturní imperialismus" a Západ za to odsuzují, ale kde k tomu berou právo? Nutí někdo tichomořskému domorodci toužit po iPodu či BMW? Ne - on sám skrze doporučení svých známých, sousedů či náhodných kolemjdoucích přichází na to, že žít takhle je in a že to chce. Je vinou Západu, že iPody a BMW nabízí? Nemýlím-li se, domorodec dostává jasně na výběr - buď bude žít svým tradičním životem a na BMW si nevydělá, nebo se zapojí do trhu a kapitalismu a na BMW si vydělat může. To je v praxi obrovská působnost "měkké síly".

Soft power, kterou představuje Západ, je zároveň o to konkurenceschopnější, pokud jde o souboj idejí proti klasické hard power, tedy síle založené na vnucení a dominanci, že působí důvěryhodněji tím, že se nikam necpe s výhružkami, nestaví na abstraktních konceptech a velkých obětech pro ně. Dává na vědomí, že pokud bude následována, toho, kdo si to, co ona síla představuje, oblíbí, čeká poměrně rychle dosažitelný komfort tady a teď místo slibů - proto proti liberalismu, který se skrze soft power šíří, nemá šanci ani katolicismus, ani marxismus, ani imperiální nacionalismus ruského typu. Katolicismus slibuje - věnujte nám svůj život na zemi a po smrti získáte kvalitativně mnohem lepší život věčný. Marxismus slibuje - podřiďte se, neptejte se, stavte velké dílo komunismu, které stavíte pro světlou budoucnost (o níž ale nikdo neví, kdy nastane). Imperiální nacionalismus slibuje - obětujte se pro slávu vašeho národa a pro to, abyste byli jako národ ctění a obávaní. Jenže co řekne liberál? Obětujete pro někoho svůj život pro nic za nic a ztratíte jej ve jménu něčeho hodně nejistého. Buďte svobodní a žijte podle svého - tady a teď. A to je v případě, kdy se tradiční člověk snaží žít v souladu s ideou otročit teď, odměna v nedohlednu, ale věřím v ni a má souseda, který si užívá luxusní vilu, BMW a vyhřívaný bazén - pro mnoho lidí velmi, velmi lákavé. Aby si to vybral, nepotřebuje být podplacen CIA ani nemusí být součástí židozednářskocyklistického spiknutí. Zkrátka jen poslouchá svou zakořeněnou touhu po luxusu, pohodlí a respektu dosaženém v tomto světě v reálně představitelné době.

Nechci zastírat, že se mi tahle představa líbí, protože svým způsobem považuji všechny ideje slibující světlé zítřky v absolutním nedohlednu, vyrobené tak, aby je reálně nebylo možné dosáhnout výměnou za celoživotní otročení, nesvobodu a chudobu za špatné, nicméně přesto je hodně lidí, kteří se proti tomu staví. Jejich problém je, že si neuvědomují lidskou podstatu - statistická většina lidí opravdu netouží po filosofii, Financial Times ani po Kafkovi, statistická většina chce číst Blesk, zabývat se pokud možno věcmi, které zná a umí si představit a především aby se zítřek příliš nelišil od dneška. Tihle ideologové, kteří si naivně myslí, že udělají ze všech lidí osvícené, jsou utopisty, kteří si neuvědomují realitu. Ne, já lidmi co čtou Blesk a dívají se na Novu neopovrhuji, jak je zvykem mezi takzvanými "intelektuály". Blesk nečtu, protože mě nezajímá, ale čte-li jej někdo jiný, musím mu nutit své hodnoty? Když vyrvu v metru spolucestujícímu Blesk a vnutím mu s pistolí u hlavy číst Továrnu na absolutno, co si z toho takový člověk vezme? Lidé nejsou stejní a mnoho utopistů by si mělo uvědomit, že univerzalita neexistuje. Společnost potřebuje čtenáře Blesku i čtenáře Karla Čapka - většinový člověk chce žít pohodlný život, který bude zahrnovat materiální bohatství, pohodlí a respekt od ostatních - a v tom je právě klíč k barevným revolucím. Kdo jim tyto hodnoty může dát? Zupácké Rusko, které slibuje společnost hrdých, leč chudých? Íránský režim, který slibuje posmrtný ráj výměnou za celoživotní otroctví? Nebo Západ, který umí pohodlí nabídnout? Právě v tom, jak různí utopističtí ideologové luxus a pohodlí odmítají je vidět, jak se jejich měkké síly bojí, protože nemají nic, co by více lahodilo touhám většinového člověka.