SLOVENSKO: Není "maďarská otázka" spíše "slovenským problémem"?

U našich sousedů to opět vře. Stručně: V Komárně (Komárom), etnicky takřka čistě maďarském městě, měla být postavena socha svatého Štěpána (Szent István), uherského krále. O problematičnosti takové akce nebylo vidu ani slechu až do doby, kdy Srbsko nedovolilo maďarskému prezidentu Sólyomovi přílet do země a Rumunsko mu nedovolilo přistát. Tehdy nacionálně socialistická vláda na Slovensku přišla s myšlenkou, že si může dovolit na někoho si dupnout a mohla by z toho vyjít i bez trestu.

Když měla být socha odhalena, měl maďarský prezident na její uvedení přijet. Nebylo mu však umožněno přejet přes hranice, čímž Slovensko hrubě porušilo Schengenskou dohodu - a druhý den ráno sochu někdo zasypal vajíčky. Ano, z maďarské strany je také část viny, protože hnutí Jobbik, které rádo provokuje, má znatelnou podporu ze strany obyvatelstva. Problém ovšem je v tom, že kdyby se Slováci, Rumuni a Srbové nechovali jako balkánští tlučhubové, měl by Jobbik mnohem, mnohem těžší práci. Problém totiž nespočívá ani v soše sv. Štěpána, ba ani v datu 21. srpna 1968. Ten je totiž zakopaný mnohem hlouběji.

Jeden z nejhorších exportů, který z Čech na Slovensko přišel, bylo dílo dvou osob - Aloise Jiráska a Zdeňka Nejedlého. Na Slovensku tak zakořenil mýtus o vlastní "holubičí povaze" a dodnes mnoho Slováků ani nenapadne co vlastně Trianon znamenal. Jezdím na Slovensko relativně často a mám tam dost známých, čtu slovenské blogy (zajímavý prostor pro studium názorů v populaci) a zaznamenal jsem jednu stále se opakující lež a z ní vyplývající "řešení", a sice že Maďaři se "cpou na Slovensko", "roztahují se" a měli by se poslat "tam, odkud přišli". Předně je třeba říct, že na území, které na Slovensku obývají lidé maďarské národnosti, žijí tito už více než tisíc let. Jak dlouho má být území obýváno, aby někdo uznal, že jeho obyvateli patří? Slováci se často odvolávají na to, že dotyčné území patřilo před příchodem Maďarů pod Nitrianské knížectví a knížete Pribinu, jenže Nitrianské knížectví má se Slovenskem a Slováky asi tolik společného, kolik mají společného dnešní Norové s Normandií ve Francii - prakticky nic. Šlo o stát vzniknuvší na území obývaném slovanskými kmeny, nic jako slovenská identita tehdy neexistovala. A navíc - hranice stanovená v roce 1918 je naprosto umělá, nerespektující ani etnicitu, ani historické hranice (obojí se uznává jako legitimní důvody pro uznání státu nebo jeho hranic). Maďaři se tak na Slovensku vůbec neroztahují, jediné, k čemu došlo je to, že (Čecho-)Slováci si přivlastnili kus cizího území s obyvateli jiné národnosti a pak se osmdesát let tvářili užasle, jak je možné, že tam ti Maďaři jsou. Je totiž velmi snadné někomu zabrat obývací pokoj a pak se tvářit rozhořčeně, že v něm v křesle sedí jeho původní majitel a dožaduje se toho, aby se mohl alespoň dívat na svůj oblíbený kanál. Co se posílání, odkud Maďaři přišli týče, tak bych rád slovenské nacionalisty upozornil, že ti Maďaři jsou na území dnešního jihu Slovenska doma - navzdory systematické "slovakizaci" regionu, kde vlastně většina Slováků v těch oblastech, které byly dříve čistě maďarské, je jednoduše cizích.

Nesouhlasím s názory a činností strany Jobbik v otázce Romů, Židů či maďarského nacionalismu, ale stejně jako Adolf Hitler, jinak řečený zrůda měl dobrou myšlenku v podobě odporu ke kouření, má i Jobbik dobrou myšlenku, že současný stav výkladu dějin je nepravdivý, neúnosný a že maďarské menšiny mimo Maďarsko opravdu nedostávají všechna svá práva, na která mají nárok. Stala se tak situace, která je velmi nemilá - kdy se extremisté chopí tématu, v němž jednoduše mají pravdu a tím si hodlají legitimizovat své ostatní aktivity, které jsou násilné a špatné, stejně jako si Hitler stavbami dálnic a sociálním systémem vytvářel sympatie i pro všechny jeho zločiny - což zároveň nevylučuje, že jeho nápad postavit v Německu dálnice nebyl dobrý. V případě Maďarska je dobré se podívat pravdě do očí - Maďaři byli okradeni o své území, miliony Maďarů zůstaly za hranicí svého státu (hranicí, která není jen značkou u silnice jako dnes, ale po dlouhou dobu jen těžko překročitelnou bariérou) a při tom všem se měli tvářit, že je vše OK.

Slováci se bohužel často řídí stejným sentimentem jako Češi, pokud jde o posuzování vlastního extremismu - a sice tím, který říká "jejich extremismus je nebezpečný, kdežto náš extremismus je jen takové neškodné škádlení". Pravda je ovšem neúprosná:

- extremistické strany a jejich zastoupení v parlamentech (v obou zemích volby v roce 2006):
- Slovensko: SNS dostala 11,6%
- Maďarsko: Jobbik dostal 2,2%
- Ján Slota za SNS hovořil o tom, že by Slovensko mělo vojensky zničit Budapešť už v roce 1999 (že byl opilý ho neomlouvá, prohlašoval to jako předseda parlamentní strany), zatímco Jobbik, nejagresivnější výhonek maďarského nacionalismu po roce 1989, si na takto ostré prohlášení zatím netroufl.
- až do letošních eurovoleb měli extremisté na Slovensku mnohem výraznější postavení a byli mnohem lépe etablovaní na politické scéně než extremisté maďarští. Tristní výsledek maďarských eurovoleb se dává za vinu těžké ekonomické krizi, během níž mají voliči tendenci se uchylovat k extrémům.

Sečteno a podtrženo, křičí-li někdo na Slovensku, že je ohrožován Maďarskem, měl by si především zamést před vlastním prahem. Většinovému slovenskému voliči (SNS, ĽS-HZDS a Smer dostaly 85 mandátů ve 150 členném parlamentu) to ovšem nedochází a nemůže se tedy divit, když volí představitele, kteří urážejí sousedy kde mohou, růstu radikalismu i na druhé straně.