SPOLEČNOST: Internetová globalizace v krizi
Jedna z myšlenek, která stála u zrodu internetu a která z něj udělala fenomén, byla v jeho globálnosti. Tatáž stránka byla přístupná ve stejné podobě z USA jako z Evropy, z Japonska i z Nového Zélandu. Není to tak dlouho, co se západní média rozhořčovala nad "nehorázností" v podobě Velkého čínského firewallu a tím, že google.cn neukazuje totéž, co google.com. Uplynulo pár let a naprosto v tichosti jsme se dostali do situace, kdy se problém netýká pouze totalitních zemí typu Číny, ale i nás.
Byrokraté dohonili internet - tak by se dal označit problém, který nám tu nastal. Trávíte-li nějaký čas na YouTube, už jste pravděpodobně dostali hlášku "Toto video není ve vaší zemi přístupné". Pokud bych takové sdělení dostal v Číně nebo v Íránu, tak bych se nedivil, ale pokud ho dostanu v České republice, Norsku nebo Polsku, tak je něco špatně. Proč má YouTube potřebu zpřístupňovat v rámci svobodného světa data jen někam? Netýká se to jen YouTube, stejných podrazů se člověk dočká od iTunes (proč mám s norskou platební kartou platit mnohem více za stejnou písničku, než kdybych měl americkou kartu - a vůbec, proč nemám přístup na americkou databázi?) či leteckých společností (nákup letenky přes Atlantik je mnohem levnější s americkou platební kartou, než s evropskou). Dostali jsme se tak do situace, kdy u nejpoužívanějších internetových služeb nejsou uživatelé posuzováni stejně - podle hesla je mi jedno, kdo mi za službu, kterou poskytuji zaplatí, hlavně že dostanu peníze - ale jsou kádrováni podle IP adresy, země, v níž byla vydaná platební karta, atp. To první se řeší proxy servery, kterých je na internetu ještě naštěstí stále dost k nelibě všech možných cenzorů, to druhé se řeší mnohem hůř (jde to obejít částečně přes služby jako je PayPal, Click&Buy a podobně, ale na rozdíl od proxy serverů to není moc legální) - nicméně sám fakt, že se uživatel musí skrývat a vytvářet si falešné identity, je alarmující.
Jistě, jde o soukromé společnosti, které mají na podobné chování právo, nelze jim to zakazovat a já si rozhodně nechci dělat nárok na to, aby svoje služby tímto způsobem nabízet přestaly - pouze konstatuji, že se mi to nelíbí a internet je dnes značně nesvobodnějším prostředím pro běžné uživatele, než byl před pár lety. Podobné tendence jsou reziduem XX. století, tedy doby hraničních závor, víz, cestovních pasů, kádrování, byrokracie a buzerace na základě národního (rozuměj občanského) původu - do XXI. století, které jsme se rozhodli udělat globalizované jako století devatenácté, něco takového podle mě nepatří. Internet přinesl velkou naději pro svobodu na této planetě právě proto, že hranice států překračoval - a Web 2.0, jak se označuje současná interaktivní podoba internetu, kde uživatel je do značné míry tvůrcem obsahu, měl svobodu prosazovat ještě silněji. K čemu ale budou blogy a služby jako Twitter či Facebook, které pomáhají bořit, nebo alespoň nahlodávat totalitní a autoritářské režimy, když jejich čtenáři budou důsledně prokádrováni, zda-li se ve virtuálním prostoru nestýkají s uživateli z "nesprávných" zemí? K čemu bude například upload videa s nějakou nepravostí, která se stala dejme tomu v Německu, když si video nebude moci prohlédnout uživatel z Dánska, ale pouze bude-li na německém území?
Nemyslím si, že za tímto fenoménem stojí nějaká konspirace, jako spíš zastydlé myšlení právě v době globálního omylu "národního státu" a především lenost, strach z vyvolání konfliktu se zlem - je přeci mnohem pohodlnější čínského draka neprovokovat reportážemi z Tchien-an-men, Ujgurska nebo Tibetu, resp. neumožnit čínskému uživateli ji shlédnout, než to umožnit a pak se s Čínou hádat a potenciálně mít "potíže". Problém je, že tento fenomén dovede internet k opatrné sterilitě, v níž se bude vyskytovat pouze to, co "nepopudí". A tím bude svoboda ta tam.
Byrokraté dohonili internet - tak by se dal označit problém, který nám tu nastal. Trávíte-li nějaký čas na YouTube, už jste pravděpodobně dostali hlášku "Toto video není ve vaší zemi přístupné". Pokud bych takové sdělení dostal v Číně nebo v Íránu, tak bych se nedivil, ale pokud ho dostanu v České republice, Norsku nebo Polsku, tak je něco špatně. Proč má YouTube potřebu zpřístupňovat v rámci svobodného světa data jen někam? Netýká se to jen YouTube, stejných podrazů se člověk dočká od iTunes (proč mám s norskou platební kartou platit mnohem více za stejnou písničku, než kdybych měl americkou kartu - a vůbec, proč nemám přístup na americkou databázi?) či leteckých společností (nákup letenky přes Atlantik je mnohem levnější s americkou platební kartou, než s evropskou). Dostali jsme se tak do situace, kdy u nejpoužívanějších internetových služeb nejsou uživatelé posuzováni stejně - podle hesla je mi jedno, kdo mi za službu, kterou poskytuji zaplatí, hlavně že dostanu peníze - ale jsou kádrováni podle IP adresy, země, v níž byla vydaná platební karta, atp. To první se řeší proxy servery, kterých je na internetu ještě naštěstí stále dost k nelibě všech možných cenzorů, to druhé se řeší mnohem hůř (jde to obejít částečně přes služby jako je PayPal, Click&Buy a podobně, ale na rozdíl od proxy serverů to není moc legální) - nicméně sám fakt, že se uživatel musí skrývat a vytvářet si falešné identity, je alarmující.
Jistě, jde o soukromé společnosti, které mají na podobné chování právo, nelze jim to zakazovat a já si rozhodně nechci dělat nárok na to, aby svoje služby tímto způsobem nabízet přestaly - pouze konstatuji, že se mi to nelíbí a internet je dnes značně nesvobodnějším prostředím pro běžné uživatele, než byl před pár lety. Podobné tendence jsou reziduem XX. století, tedy doby hraničních závor, víz, cestovních pasů, kádrování, byrokracie a buzerace na základě národního (rozuměj občanského) původu - do XXI. století, které jsme se rozhodli udělat globalizované jako století devatenácté, něco takového podle mě nepatří. Internet přinesl velkou naději pro svobodu na této planetě právě proto, že hranice států překračoval - a Web 2.0, jak se označuje současná interaktivní podoba internetu, kde uživatel je do značné míry tvůrcem obsahu, měl svobodu prosazovat ještě silněji. K čemu ale budou blogy a služby jako Twitter či Facebook, které pomáhají bořit, nebo alespoň nahlodávat totalitní a autoritářské režimy, když jejich čtenáři budou důsledně prokádrováni, zda-li se ve virtuálním prostoru nestýkají s uživateli z "nesprávných" zemí? K čemu bude například upload videa s nějakou nepravostí, která se stala dejme tomu v Německu, když si video nebude moci prohlédnout uživatel z Dánska, ale pouze bude-li na německém území?
Nemyslím si, že za tímto fenoménem stojí nějaká konspirace, jako spíš zastydlé myšlení právě v době globálního omylu "národního státu" a především lenost, strach z vyvolání konfliktu se zlem - je přeci mnohem pohodlnější čínského draka neprovokovat reportážemi z Tchien-an-men, Ujgurska nebo Tibetu, resp. neumožnit čínskému uživateli ji shlédnout, než to umožnit a pak se s Čínou hádat a potenciálně mít "potíže". Problém je, že tento fenomén dovede internet k opatrné sterilitě, v níž se bude vyskytovat pouze to, co "nepopudí". A tím bude svoboda ta tam.
Komentáře
Jinak žasnu, člověk, co se nedávno zaštiťoval tím, jaký není univerzalista, tu najednou mluví o zlu :-))
Taky nevím, co si představit pod "civilizovaností". Kdo je míň civilizovaný - diktátor spolupracující s Amerikou, nebo ten, co proti ní brojí? V současném úzu samozřejmě ten druhý. Vůbec nejde o žadné pojmy, ale o to, že vládce se může chovat jako největší dobytek, ale musí být "jejich".
Článek je mlácením prázdné slámy. Autor spíš mohl připomenout podíl organizací typu AIPAC a ADL na cenzuře netu, než lkát nad Ujgurskem...
ano, Internet se takto vyvíjí, ať už se nám to líbí nebo ne.
Doporučil bych však zamyšlení nad snad ještě významnějším tématem - NEanonymita na Internetu.
Již dnes jste často neakceptovaní, pokud se do diskuze nepřihlásíte pod nějakou identitou. Tento trend sílí.
Budeme za pár let vstupovat do sítě vždy adresně?
Můj osobní názor je, že ano. Auta na silnicích mají registrační značky, lidé mají průkazy. Anonymita na Internetu byla možná v jeho začátcích, ale asi bude dál neudržitelná. Rozhodně je to v zájmu všech institucí a úřadů.
Je to však i v zájmu nás, uživatelů? Budeme adresní stále jako značka na autě, nebo jen tehdy, když se musíme legitimovat? Legitimovat dobrovolně či povinně?
No, tohle by mě prostě zajímalo...
děkuji za rychlý komentář. Ano, zcela s Vámi souhlasím a jsem opravdu zvědavý na další vývoj.
Obdobně já sice nedělám na netu nic zlého (chrlení spamů, rozšiřování trojských koňů aj.), ale svatý také nejsem - stahování přes DC++, nějaké to porno, občas politicky "nekorektní" glosa.
No nic, berte to jen jako námět. Já osobně se nad ním zamýšlím.
P.S. Vaše články čtu s chutí a obvykle nemám, co bych dodal - jsou trefné.
K malému snížení mé anonymity: Jmenuji se Mojmír a jsem IT profesionálem 16 let.
Tento stát tedy trpí jistým demokratickým deficitem, pokud výše uvedené kriminalizuje. Takže tolik asi k otázce anonymity a toho, co se píše na netu a co si "někdo" může přečíst...
ano, je nepochybně projevem občanské odvahy jednat v rozporu se zákonnými ustanoveními, pokud se příčí našemu svědomí, pod vlastním jménem. Snad se k tomu jednou taky dopracuji :-) - ale vždy tak, abych se nemusel alespoň sám před sebou stydět.
Každopádně se všichni snažme udržet stav věcí takový, abychom mohli beze strachu jednat adresně. A pokud už něco porušíme, tak ať následky odpovídají míře provinění a můžeme je s hrdostí nést - to je důležité.
Nu, historie nás bohužel učí, že takových období je u nás spíše menšina...
Mojmír
Problém, který autor článku popisuje se bohužel netýká pouze Internetu. Po pádu komunismu jsem si naivně myslel, že přichází věk svobody, ale po několika uvolněných letech přišlo vystřízlivnění. Vláda v ČR nejenže např. nerušila občanské průkazy po vzoru USA nebo Spojeného království, ale začíná lidem hromadně odebírat otisky prstů apod., nynější zákony upravují mnohem více lidského konání než zákony komunistické a přitom se na tom podílí i ti co se považují za pravici. Státy, které jsem považoval za propagátory volného trhu brutálně útočí proti bankovnímu tajemství. Nedotknutelnost majetku, listovní tajemství, domovní svoboda, svoboda cestovat, tyto hodnoty už dnes téměř nic neznamenají a v ČR jsou i díky ODS v podstatě jen na papíře. A bude hůř. Rozvoj informačních technologií omezování svobod spíše přispívá a i ten Internet není (a asi nikdy nebyl) jak se mnoho lidí chybně domnívá, šiřitelem svobody, ale spíš směrovou cedulí k totalitě.
ano, informační technologie jsou dobrým sluhou, ale zlým pánem. Proto bych byl rád, kdyby časem vznikl v této otázce nějaký konzistentní názor a zainteresovaní lidé jej uměli sdělovat a řádně evangelizovat. Já sám si tento názor ještě tvořím.
Co se týče názoru na monarchii, tak jen bych podotknul, že to dokážu pochopit, ačkoliv se to zdá na první pohled nesmysl. Lidé vždy žili ve schématech, která se jim servírovala - to není novinka. Když vyslovíte slova jako fašismus, nacismus, rasismus, komunismus, monarchie, teokracie atd., tak 95 procent lidí si poklepe na čelo. Avšak všechny tyto směry jsou velmi významné ideologie. Byly doby, kdy měly majoritu a kdy je vyznávala většina lidí a nebyli blbí. Každý z těch směrů má svá pozitiva a negativa. I demokracie je na tom stejně a nepřipravenou společnost dokáže dovést do záhuby. Porozumět rozdílům mezi nimi a jejich vztahu ke společenskému kontextu není nic primitivního, na co dokáže odpovědět žák páté třídy. A často ani VŠ. A to je to smutné...
Já osobně jsem v této zemi pro demokracii, ale jiný názor nezazlívám.
Mojmír
Zkrátka a dobře, osoba monarchy, jako legitimní hlavy státu, je symbol kontinuity a především zosobňuje definici občanství, a sice "My občané země X, kteří uznáváme svrchovanou vládu krále", čímž je jasné, že uznat svrchovanou vládu krále, který je korunován podle naprosto neměnných tradic (proto je třeba dědičnost a ne volba, volba už není neutrální) může kdokoliv. Plnoprávným občanem se tak může cítit v případě Českých zemí etnický Čech, Moravan, Slezan, Němec, Polák i Slovák (to jsou hlavní etnika žijící v ČR), jakož i emigranti z českých zemí mající české občanství. Je to zkrátka dobrý kompromis mezi "zemskou identifikací" a "etnickou identifikací" - proto má podpora tomuto systému ;)
díky za zajímavé vysvětlení. Musím uznat, že je to myšlenka, se kterou jsem se zatím takto srozumitelně nesetkal (ale to je spíš moje chyba) a určitě stojí za zamyšlení. (Je asi škoda, že proud informací, směřující k běžnému občanovi, zahrnuje všemožné nepodstatnosti a to rozvíjející nějak chybí.) Čili se nad ní zamyslím...
Přeji všem čtenářům hezký den!
Pozoruhodná logika...
Jinak významově souhlas s příspěvkem Ondry, článek je velmi slabý.
Maro
Jedná se o směr, který vznikl někdy ve druhé polovině 70. let v USA a u jeho zrodu z velké části stáli někdejší stoupenci demokratů, kteří se nesmířili s posunem této strany doleva od konce 70. let.
Tito lidé přešli do republikánské strany (nebo přesměrovali sympatie k republikánům) a začali rozvíjet tento svérázný proud.
Neokonzervatismus je totiž konzervativní pouze v kulturně morálních otázkách (rodina, zbraně, homosexuálové, potraty atp), ovšem v ostatnícxh aspektech se v konzervativním rámci nepohybuje. Kupříkladu v zahraniční politice neokoni horují pro vývoz demokracie do nejrůznějších zemí světa a hovoří dokonce op vytvoření globálního impéria demokracie. Tradiční konzervativci naopak namítají, že rozhodující roli má hrát národní zájem USA a ne nějaký mesianistický intervencionismus.
Všimněte si, že pokud jde o intervencionistickou zahraniční politiku a "šíření demokracie", chovají se neokoni téměř stejně jako demokrati
Další rozpor mezi neokony a ostatními konzervativci spočívá v přístupu k imigraci - neokoni s ní v zásadě nemají problémy, protože jako ekonomisté hájí zájmy velkého byznysu, který potřebuje levnou pracovní sílu. Klasičtí konzervativci a paleokonzervativci jsou naopak striktními odpůrci imigrace.
Neokoni jsou také ochotní zemi zadlužovat a prodávat dluhopisy Číně, z čehož ostatním konzervativcům vstávají vlasy na hlavě. Pravicová kritika rovněž haní neokony za to, že nedostatečně omezují federální programy.
Během studené války byli neokoni členy antikomunistického spojenectví, po jejím konci se však tyto rozpory na pravici projevily. Neokonzervativci získali velký vliv v republikánské straně koncem 90. let. Poté co se znemožnili to vypadá - díky Bohu - na opětovvné převzetí GOP starou pravicí.
Mezi nejvlivnější neokony jsou řazeni - Irving Kristol, Richard Perle, Condoleeza Riceová, George Bush ml.(ten ale před rokem 2001 k neokonům nepatřil), John Mc Cain nebo Norman Podhoretz.
Omlouvám se za délku příspěvku, stručněji odpovědět by nebylo adekvátní
Maro
Maro
To je PRIVATNI ZALEZITOST
Docela mě děsí to CO SE DNES DEJE ZNEPRISTUPNENI OFFICIALNICH STRANEK ATD.