EVROPA: Lisabonská smlouva konečně schválena v Irsku

V sobotu byla v Irsku referendem schválena Lisabonská smlouva. Množí se komentáře o dvojím hlasování, "hlasování tak dlouho, dokud se neřekne ano" a podobně - ale není snad právo občanů změnit názor? Irská anabáze s Lisabonskou smlouvou ukázala v celé své nahotě jeden problém, o němž na tomto serveru píšeme už roky: lid ulice nemá co rozhodovat o strategických otázkách, bezpečnosti státu a mezinárodních smlouvách, od toho má, stejně jako v případě umístění amerického protiraketového štítu ve Střední Evropě své zástupce.

První hlasování o Lisabonské smouvě v Irsku velice silně připomínalo rakouské referendum o JE Zwentendorf, které vlastně o jaderné elektrárně vůbec nebylo, jenom si občané vyřizovali účty s neoblíbenou vládou za jiné problémy. Myslel-li by si čtenář, že jsme o něco lepší, nejsme. Kdyby cokoliv vláda předložila k referendu v době po zavedení zdravotních poplatků, z čeho by neplynul jasný a přímý zisk do kapes lidí, vsadil bych klidně tisíc korun na to, že by to referendum neprošlo. První irské referendum tak nebylo o Lisabonské smlouvě, ale jako reakce na celkovou nespokojenost ve společnosti z útlumu ekonomického boomu, za nějž smlouva samozřejmě vůbec nemohla a pak samozřejmě jako důsledek strašení opozice naprosto podpásovým a nepravdivým způsobem, jako že se bude Irsko muset vzdát zákazu potratů, což je v tak silně katolické zemi ožehavé téma.

Mám v Irsku několik známých, většina z nich jsou politologové, jedna z nich je dokonce pravá Irka, která mluví irsky jako svým prvním jazykem, a s odvoláním na ně jako zdroj říkám, že místní lidé tentokrát hlasovali jinak především proto, že si po prvním hlasování vůbec neuvědomili, jaké důsledky jejich NE pro Evropu bude mít - místní lidé o tom vůbec nepřemýšleli a takové problémy dělat ani nezamýšleli. Byli prakticky pouze zneužiti k účelům, které nejsou vůbec jisté, zejména vezmeme-li v úvahu to, že by pád Lisabonské smlouvy znamenal posílení role Ruska a vznik novodobého koncertu velmocí na evropském kontinentě a to, že Declan Ganley (a nikoliv jen on) má až nadstandardně dobré vztahy s východním medvěděm.

Referendum, které se konalo o víkendu, bylo tím, kde si voliči opravdu uvědomovali, o čem hlasují, na rozdíl od toho předchozího. Bohužel k tomu potřebovali tvrdou zkušenost z předchozí volby - ale scénář má happy end, tedy že Irové se ze své chyby poučili. Češi, jak to tak vypadá, se poučit nechtějí; z tolika vpravdě benešovských geopolitických výroků ať už jde o náš vztah k Západu či k Rusku, kterých kolem je plno, se mi dělá poslední dobou hodně špatně. Nikdo není neomylný, ale jenom naprostý idiot dělá tutéž chybu dvakrát.