SPOLEČNOST: Proč nejsem salonním konzervativcem

Mnohokrát jsme na našem serveru kritizovali s kolegou templatem salonní komunisty v západní Evropě, nebo ještě lépe v USA. Ano, tito lidé mi lezou krkem dnes a denně - v místě mého působiště jich je přesně o tolik, kolik jich tam je víc, než by jich bylo potřeba. Salonní bolševici však nejsou v naivním obdivu některé ideologie sami. V České republice nemají moc smysl, protože většina země ví, co byl komunismus zač, zato se poslední dobou rozšířili tzv. salonní konzervativci, kteří ve své naivitě nejsou o moc lepší.

Jistě, nepodporují ideologii, která vraždí kudy chodí, ale ve svých ódách na konzervativní společnosti, Prawo i Sprawiedliwość, Pata Buchanana a další zapomínají rovněž na jeden podstatný fakt: po konzervativní společnosti se hezky touží, když někdo žije ve společnosti liberální. Tím, že píšu tento článek, si svým způsobem sypu popel na hlavu, protože jsem ve své době tomuto romantickému salonnímu konzervatismu podlehl rovněž; ano, nelíbila se mi, a dosud se mi nelíbí relativizace takových hodnot jako je rodina či partnerská věrnost - ale mezitím jsem získal zkušenost s tím, co takový život v opravdu konzervativní společnosti obnáší. Upřímně řečeno, není moc o co stát.

Poslední dobou pobývám v Polsku (Kraków), jedné z nejkonzervativnějších zemí v Evropě, kterou mimo jiné redakce týdeníku Der Spiegel překřtila na "Írán Evropy". Dlouho jsem měl z Polska velmi pozitivní dojem, konkrétně do doby, než jsem tu přestal žít jen "na povrchu" jako expat a bylo mi umožněno nahlédnout do nitra polské společnosti. Tehdy se ten dojem poněkud zakalil. Nevím, zda mají velikáni současného českého salonního konzervatismu přítelkyně, ostatně nic mi po tom není, ale myslím, že si neumějí představit takové situace jako například - chcete bydlet s přítelkyní v jednom bytě a nejste sezdáni? Zapomeňte na to. I kdyby byli majitelé bytu kdo ví jak osvícení a moderní (jako že často nejsou), mezi jejich sousedy, příbuznými a známými se na 100% vyskytuje dost takových, kteří osvícení nejsou a kterým tenhle fakt bude tak bytostně vadit, že to dají svým moderním blízkým doslova "sežrat". Jak? Fakticky vyčleněním z lokální komunity a pomluvami. Chcete chodit s osobou z katolické rodiny (takové tu jsou prakticky všechny) a nejste katolík? Připravte se na tuhý boj - ne proti vám, ale proti vašemu protějšku, užije si svoje. I kdyby váš protějšek byl sebemodernější, vždy se najde dost lidí v jeho okolí, kteří jej budou kvůli tomu psychicky terorizovat.

Konzervativní společnost - a není to jen otázka Polska, stejné zkušenosti zaznívají ze všech zemí s podobnou pověstí - je pro svobodomyslné lidi jako klec. Nikdo se vás neptá na to, jak jste to mysleli, když jste měli sex před svatbou, zkrátka nesmíte a hotovo - jinak vám společnost ukáže. Může okolo vás být mnoho lidí podobně svobodomyslných, jako jste vy sami, ale oni vám nepomohou, protože se sami bojí - nikdy nevystoupí proti pokrytectví tohoto systému tolik lidí najednou, aby je ten zbytek nezačal šikanovat, proto k šikaně mnoho lidí buď mlčí, nebo se na ní aktivně podílejí - aby na ně samotné nepadl stín podezření, že dělají totéž, zač kritizují druhé (a že je to běžný jev). Jistě, ve velkých městech je situace jiná než na venkově, liší se i regionálně, ale i ve městech otevřených, svobodných a v zásadě tolerantních můžete poměrně snadno narazit. Máte-li něco společného s venkovem, pak - nejste-li katolíci - radši neříkejte, co jste zač; pokud můžete, radši desinformujte. Nebudete-li, zažijete nejprve to, jak vypadá u vašeho okolí šok a odmítnutí a později snahy o vaši evangelizaci. Pokud si myslíte, že přeci nemusíte o svém vyznání mluvit veřejně, jste na omylu - dříve nebo později se vás někdo zeptá.

Abyste se dostali v konzervativní společnosti do konfliktu s okolím, nemusíte být ani podvodník, ani narkoman, ani promiskuitní člověk. Bohatě stačí, když porušíte tím či oním způsobem místní puritánství. Jste protestant? Pak jste duševně chorý. Nechodíte v neděli do kostela? Pak se vzdalujete od Boha, což vám bude vmeteno do tváře kdykoliv byste nechtěli souhlasit s tou či onou puritánskou zásadou, což volně přeloženo do češtiny znamená "jste egoista a neslušný člověk". Jste Žid? Pak jste určitě zloděj. Jste ateista? Pak jste komunista. Používáte deodorant a neholíte si vlasy na tři milimetry? Pak budete asi homosexuál. Skutečnost, že je pro konzervativní společnost sex naprosté tabu, se promítá i do rovin, kde byste to nečekali - mnoho mladých mužů volí image skinheada ne proto, že by sympatizovali se skinheadským hnutím, byli fotbalovými hooligany či neonacisty, ale jednoduše proto, že nechtějí být obviněni či podezříváni z homosexuality. Ze stejného důvodu se často chovají ke svému okolí hrubě - je-li někdo mírumilovný vůči lidem kolem sebe, může být homosexuál. A tak dále.

Vzhledem k tomu, jak obtížné je najít společné bydlení se svou přítelkyní (zpravidla je pro mladé lidi situace taková, že rodiče obou partnerů nesmějí o něčem takovém vědět - jinak hrozí velký konflikt), pokud spolu mladí lidé chtějí bydlet, nezbývá jim, než se vzít; proto ostatně mají lidé svatby nejčastěji ve věku kolem 23-24 let, tedy o nějaké tři až čtyři roky dříve, než je tomu v ČR. Protože v tomto věku zpravidla nemohou být, zejména studují-li, naprosto soběstační, musí jim svatbu i společné bydlení často platit jejich rodiče - čímž se dostávají do závislosti na někom, kdo po nich vyžaduje konzervativní způsob života. "Nechceš? Fajn, nebudou peníze a končíš." Se sňatkem nemůžete rovněž otálet příliš dlouho, protože je-li vám víc než takových 24 let a nejste ženatí nebo zrovna nemáte partnerku/partnera, tak vás začne okolí podezírat z toho, zda nejste náhodou gay či lesba. Jste-li žena a hledáte-li v tomto věku zaměstnání, budete zcela jistě dotazována, zda máte přítele a zda plánujete svatbu. Řeknete-li, že ne, potenciální zaměstnavatel si bude myslet, že lžete, případně, že jste lesba (nevím, co pro vás může být, coby pro uchazeče, horší).

Tímto způsobem by se dalo pokračovat ještě dlouho - ano, v Polsku je mnoho lidí, kteří jsou svobodomyslní, slušní, nejsou pokrytečtí - ale musejí být sami dostatečně soběstační a zajištění, aby si mohli dovolit se odstřihnout od svého okolí. To je vzhledem k ekonomické situaci země, kde se finanční krize projevila především obrovskou nezaměstnaností absolventů univerzit, velmi problematické. Proto, jste-li svobodomyslný člověk, musíte být ticho a poslouchat - nebo emigrovat. Známý novinář Gazety Wyborczej Mariusz Szczygieł, který se často zabývá otázkami Polska a České republiky, v jednom svém článku přirovnal současnou situaci konformismu polské společnosti s konzervativními principy k české normalizaci. Kdybych to nezjistil na vlastní kůži, nevěřil bych mu - stejně jako byli ze salonního komunismu vyléčeni téměř všichni, kteří se na ten "zázrak" do SSSR jeli podívat, byl jsem vyléčen i já. I když to vypadá nehrdinsky, nerytířsky a vůbec dost konformisticky - díky svým zkušenostem jsem přišel na to, že liberalismus, jakkoliv v lecčems nedokonalý, je pořád pro člověka jako jednotlivce tím nejlepším systémem k životu.