EVROPA: Občanská unie, aneb za kým zajít?

Evropská integrace po druhé světové válce začala jako proces, který měl naprosto cíleně odebrat moc státům ve prospěch nadnárodní instituce. Argument pro to byl silný - státům a jejich správám a politikům se nedá věřit, byly to "národní" státy, kdo rozpoutal dvě světové války a nelze jim ponechat Evropu jen tak na pospas. Navzdory různým omezením, kterých se evropské instituce (například kvůli de Gaullovi) dočkaly, étos Evropské unie coby instituce, která pomáhá občanům proti vlastním státům, přežívá celkem odolně dodnes. Dnes se podíváme na to, na jakou adresu se v Bruselu dá zajít, aby byl občan vyslyšen.

Hlavní výkonnou institucí Evropské unie je Komise. Jejím úkolem je stanovovat na základě politického mandátu od Rady (tedy instituce ovládanou vládami členských zemí) nové předpisy a politiky, jejichž cílem je zejména dohled nad nekalými praktikami v ekonomice (monopoly, likvidace konkurence prostřednictvím dumpingu, atd.), standardizace (důvod je jasný - aby pokud jste podnikatel a vyrábíte cokoliv, mohli jste to prodávat kdekoliv v EU a aby vám to nikdo nemohl zakázat) a ochrana spotřebitele. Komise sbírá podněty především ze soukromého sektoru - a hlavně od občanů - o nekalých praktikách států, státních firem, nebo nadnárodních společností. Pokud vyrábíte třeba autosedačky a na evropském trhu funguje jiná firma, jejíž činnost je ovšem dotována některým státem, dopouští se ten stát nelegální činnosti a riskuje obrovskou pokutu - pokud na tuto skutečnost upozorníte. Pokud státní firma, k níž nemáte alternativu a kterou využít musíte (má monopolní postavení a zajišťuje službu nutnou k životu) vás neprávem odírá, těžko to bude stát, kdo podá ke Komisi na takovou firmu stížnost - musí to být občan. Komise má povinnost se stížnostmi podanými občany zabývat, a pokud shledá, že došlo ke zneužití či porušení některého z principů jednotného trhu, sama podá stížnost k Evropskému soudnímu dvoru, který může viníka pravomocně potrestat.

Euroskeptiky často kritizovaný princip sui generis, na kterém je Evropská unie - a zejména Komise - postavená, bere státům jistý díl suverenity, který ovšem nepřenáší na sebe, ale na jednotlivé občany. Jednoduše řečeno se Evropská unie staví do role klacku, který občané na svůj státní aparát mají, pokud jim tento nějak škodí. Důkazů o tom je bezpočet i v unijních politikách - například v evropské kulturní politice jsou státy prakticky úplně pominuty a Unie jedná a pomáhá buď konkrétním jednotlivcům, občanským sdružením, nebo (jde-li o veřejné instituce) jednotkám ne větším, než jsou NUTS-3 (v případě ČR kraje). Těmito kanály, a často navzdory značné nevoli "národních států" proudí pomoc směřující k zachování různých malých národů, jejich kulturních a jazykových identit. Takovou pomoc dostávají ve velkém například Skotové (k nelibosti Británie), Slezané (k nelibosti Polska - v tom je velmi aktivní Ruch Autonomii Śląska), Katalánci (k nelibosti Španělska) a další; zejména spočívá na financování programů k zachování jazyka a kulturních tradic. Evropská unie tím dokazuje, že není společenstvím států, nýbrž občanů, a snaží se tuto ideu prosazovat i uvnitř svých institucí (nadnárodní a nezávislý charakter Komise, Evropský parlament rozdělený do frakcí a ne státních příslušností poslanců, ...).

Lisabonská smlouva dává poprvé možnost občanům EU obrátit se na Evropský soudní dvůr v případech ochrany lidských práv - a to nevyjímaje občany České republiky až do vstupu Chorvatska nebo Islandu do Unie. Činnost ESD stojí na tom, že porovnává fakta, na něž byla podána stížnost, s evropským (primárním i sekundárním) právem. To jej dostává do zcela nové roviny, neboť dosud běžný občan (který se například nedostal se svou firmou do sporu) neměl příliš velké možnosti se nějak s Evropským soudním dvorem setkat. V těch zemích, kde platí Listina základních práv EU, může ESD závazně rozhodnout ve věcech porušování těchto práv, přičemž již dnes jsou v České republice skupiny občanů, kteří mohou své stížnosti směřovat tímto směrem. Evropský soudní dvůr může řešit například problémy otců, jejichž matky jim odmítají se stýkat se svými dětmi a má pravomoc například nařídit státu, jehož soudy rozhodly nespravedlivě, velmi vysokou pokutu navyšující se denně až do nápravy situace (to je princip, kterým často pokuty stanoví jak Komise, tak ESD; je mnohem efektivnější, než pokuty jednorázové). Stejně tak se na ESD mohou obrátit například lidé, kteří emigrovali během komunistického režimu a kterým stát ukradl majetek - a odmítá jej vrátit často kvůli zaujatosti českých soudců. Příkladů by se však našlo i jiných dost.

Sečteno a podtrženo - má smysl se obracet na následující instituce:
- V případě, že máte podezření na nekalé jednání ze strany státu nebo firem porušujících pravidla otevřeného trhu, obraťte se na Komisi. Buď se můžete obrátit na jednotlivé komisaře podle jejich specializace (v případě již existující legislativy, která pomůže vyřešit váš problém), nebo na "Generální ředitelství" (Directoriate General), které novou legislativu a nové regulace vytvářejí (v případě, že je nutné vytvořit legislativu novou). Pokud to bude nutné, Komise předloží Váš problém k Evropskému soudnímu dvoru
- V případě, že máte pocit, že vůči Vám stát porušil kterékoliv z ustanovení Listiny základních práv EU, obraťte se na Evropský soudní dvůr.
- Nemá smysl se obracet na Radu, která zastupuje členské země, jakož ani na Evropský parlament, který má jen velmi málo pravomocí.

Komentáře

Anonymní píše…
A na koho se mám obrátit,když chci, aby zjebanci z ODS (část) a ČSSD nechali vystoupit v Senátu Geerta Wilderse?
Anonymní píše…
A na koho se mam obratit ja, kdyz touzim po tom, aby nekorektne.com byl zase pravicovy server, a ne semeniste eurofanatismu? Template, vy to tak nechate? To vas to nesere, co tady Finrod Felagund predvadi? Kvuli jeho paranoie z ruska se radsi uchyluje do podruci vznikajiciho DRUHEHO SOVETSKEHO SVAZU... :( Fakt uz se to tu moc neda cist, kde jsou kdysi tak zabavny a fajn clanky... ted je to samy eurovlezdoprdelkovstvi a vysvetlovani, jak je ta EU uzasna a suprdupr
Finrod Felagund píše…
Anonymní 2, když se Vám to nelíbí, tak to nečtěte, vlastníci serveru si mohou dovoliti psát si na něm, co chtějí. Nevím o tom, proč by mělo být pravolevé vidění světa ztotožněné s postojem k EU - naopak, EU prosazuje volný trh, který se snaží její členské země různě regulovat. Nový prezident je konzervativec a pravičák jako řemen - co ještě víc byste chtěl? Máte nějaký důvod, když mluvíte o druhém SSSR? Ad vysvětlování - nelze nečinně přihlížet tomu, jak se po českém internetu šíří demagogie o EU a LS, která nemá s realitou nic společného, ale je to jen další doomsaying, který straší lidi a kterému lidi rádi podléhají. My se snažíme být za každou cenu racionální. Jestli toužíte po emocionální dávce každodenního spravedlivého naštvání se, doporučuji Euportál.cz, ale neručím za Vaše dlouhodobé duševní zdraví, budete-li se tomu vystavovat. Může to u Vás vyvolat silnou paranoiu vůči všemu modrému se zlatými hvězdičkami.
Finrod Felagund píše…
A jestli považujete za paranoiu z Ruska to, že Rusko cvičí útok na Polsko včetně útoku jadernými zbraněmi, pak nevím, kdo z nás je tu paranoidní, když mluvíte o EU jako o druhém SSSR.
Anonymní píše…
euportalu se nemůže tento sranda web co do čtenosti a popularity vůbec rovnat a pokud jde o to, že "nový prezident" je konzervativec, tak FF asi neví co je konzervatismus...

Co já vím, tak konzervativní autoři nejsou z EU vůbec nadšeni a je to logické(aspoň toho Scrutona by si mohl FF přečíst)

Britský renomovaný politolog Andrew Heywood dokonce považuje euroskepticismus za integrální součást konzervativní pravice.

To vydávání neoliberálů za konzervativce už mě sere. Jestli hledáte echt konzervativce v orgánech unie, tak se doporučuju zaměřit na europoslance De Villierse http://www.euportal.cz/Articles/4699-nejkonzervativnejsi-poslanec-ep-jednoznacne-philippe-de-villiers-.aspx

Porovnejte jeho názory s "novým prezidentem" a bude vám jasné, kdo je konzerva a kdo ne
Finrod Felagund píše…
Anonymní: Tak co tak vím, tak EUportál si chodí dost lidí číst, aby se pobavili, protože to, co tam předvádíte za poslední cca rok (ačkoliv jste se nepodepsal, podle Vašeho stylu tuším, kdo jste), je absurdnější, než Havlova dramata. Pokud vím, neřekl jsem, že je chyba ztotožňovat konzervatismus s postojem k EU, ale pravicovost s postojem k EU. A zatímco mezi liberály se to pravičáky jen hemží (sociální liberál je oxymoron, protože buď jste pro volný trh a tedy nemůžete být pro sociální stát, nebo naopak), tak sociální konzervatismus v Evropě jen kvete - ostatně takový je přesně Váš vzor Prawo i Sprawiedliwość - celá jeho "pravicovost" se omezuje na odpor k potratům, euthanasii, homosexuálům, EU a kdo ví, čemu všemu, ale těch pár let co byli u moci rozvíjeli sociální stát. Konzervativce, co si usurpují termín "pravice" pro sebe mám rád asi stejně, jako katolíky, co si pro sebe usurpují termín "morálka".
template píše…
Ad anonymní - odpovídám na otázku: Nesere. Nemáme mezi sebou žádnou direktivu, co na tento web psát a nepsat. Osobně jsem vůči ráji evropské integrace skeptičtější, nicméně mojí doménou je spíš domácí scéna :-)
Finrod Felagund píše…
template: v tom se právě lišíme od výše zmíněného euportálu :)
Anonymní píše…
Z Vašeho pojednání jsem získal dojem, že EU je sdružením demokracií druhé kategorie. Jejich občané pak dostanou možnost se dovolávat práv, které jim jejich „demokracie“ usurpují. Připadá mi to jako chtít aby na elitní školy byli přijímáni žáci, kteří by přijímacími zkouškami neprošli. Dáváte příklady dumpingu etc. Na to není potřeba EU s celým tím nefastním byrokratickým aparátem – na to stačí hospodářská unie, jako byla kdysi. Proč má těch pár civilizovaných a demokratických zemí trpět a být nivelováno dolů na úroveň průměru nových členů. Nevidím, bohužel, náznak, že by třeba ČR nějakým způsobem profitovala od těch civilizovaných (třeba Švýcarska, vím není v EU – ale právě ono trpí jejím vlivem), vidím naopak negativní vliv ex-komunistických demokracií na ty civilizovanější.

Jenda
Anonymní píše…
Jenomže PiS není můj vzor. Považuju ho za slušné politické řešení, ale není to můj vzor.

Hmm... pokud vím, tak liberalismus existuje jak levicový, tak pravicový. (o levicových liberálech jsme nikdy neslyšeli, že...)

Sociální konzervatismus NENÍ levicový konzervatismus, nicméně neváže se apriorně na volný trh. Konec konců, volný trh sám o sobě není konzervativní hodnota. To ovšem neznamená, že konzervativec musí být apriori proti němu. Záleží na tom, jak vyhovuje či nevyhovuje konkrétnímu území...

Já třeba, jako Čech, volnotržní ekonomiku podporuji, protože ČR je v tomto ohledu založena na exportu. Kdybych byl Američan, byl bych ovšem selektivním protekcionistou...

Maro (zapomněl jsem se podepsat, protože mě FF zase hrozně vytočil -kolikrát pochybuju, zda to myslí vážně a nedělá si z nás toliko prdel)
Anonymní píše…
EU kazdopadne predstavuje drasticke omezeni svobody. To je v primem protikladu k pravicovemu presvedceni. Kdyby zustalo jen u volnyho pohybu zbozi sluzeb blabla, tak OK. Ale tohle, co vznika, me desi... "novy prezident EU jmenovan" atd. Cim driv se to rozpadne, tim lip.
Finrod Felagund píše…
Jendo, podívejte se na stav české společnosti před deseti lety a dnes; i když často nadávám, tak musím se jednoznačně postavit za to, že je to dnes lepší a civilizovanější - a to nejen v ČR; velmi markantní je to na Slovensku, které bývalo dřív tak trochu jako z Kusturicových filmů typu Crna mačka beli mačor a dnes je ta společnost docela jiná ve svých hodnotách, v tom, jak se chová, jak moc třeba je zvykem obcházet zákony - to se viditelně zlepšuje. Co se Polska týče, tady je to vidět obrovsky; spousty mladých lidí co cestují za prací po Evropě si do Polska přinášejí cenné zkušenosti jak to v západních zemích chodí a polská společnost se mění vyloženě rok od roka (pokud nemluvíme o Województwie Świętokrzyskim, tam se mentálně čas zasekl tak na roce 1150, ale takové regiony jsou i v EU15, k nalezení jsou například na severu Portugalska, na západě Irska či na jihovýchodě pevninského Řecka). Maďarsko bylo proti jiným novým zemím dost poevropštělé už ke konci komunismu kvůli své částečné otevřenosti a je spolu se Slovinskem a Estonskem asi největším příkladem toho, jak se východní bordel adaptuje na západní poměry. Co se týče přizpůsobování se starých členů pořádkům panujícím v těch nových zemích - nemám kromě turistických zkušeností prakticky žádné kromě Norska, v němž takové tendence trochu pozoruji, například za poslední čtyři roky se mi zdá, že lidé jezdí agresivněji (ale možná je to tím, že je víc aut), víc se krade, alespoň v Oslo (ještě před rokem a půl bych dnes již normální upozornění před kapsáři na letišti Gardermoen nečekal), ale jinak mnoho norských "poctivostí" funguje pořád dobře dál...

Maro - PiS jako slušné politické řešení? Viděl jsi vůbec někdy jejich program? V otázkách zdravotnictví, důchodů, sociálních "jistot" a podobně jsou kolikrát ještě socialističtější, než celá ČSSD, mají hodně podobnou rétoriku zejména pokud jde o spoluúčast u doktora nebo privatizaci nemocnic... navíc Lech Kaczyński systematicky blokuje jakékoliv pokusy vlády zavést nějaké solidní antisocialistické reformy s poukazem na "antisolidárnost" a podobně. PiS je ČSSD + katolicismus, tomu neříkám pravice.
Ondra píše…
Upřímně řečeno, i když společenská věda není exaktní věda (kde molekuly kyslíku a uhlíku dají buď oxid uhličitý, nebo oxid uhelnatý, ale nikdy ne kyselinu sírovou), přesto mají nějaké zavedené termíny. To, že Finrode pro Tebe není PiS pravice je zajímavé, ale to je tak všechno ;-)
Finrod Felagund píše…
Ondra: PiS není pravice stejně jako DS není pravice. Zkrátka když někdo má nějaký program, rétoriku i skutky, tak to ho nějak označuje, ne? A PiS, pokud vyhodíme jejich katolicismus, je programově, rétoricky i skutkově doslova klon současné ČSSD.
Ondra píše…
Srovnávat PiS a DS je nehoráznost, to říkám i přesto, že nejsem nijak velkým příznivcem PiS.

Měřítko "pravice" není jedno-, nýbrž dvoj-rozměrné, to je to tak těžké pochopit? Jinými slovy, hodnotově konzervativní/v ekonomice liberální + hodnotově konzervativní/v ekonomice konzervativní strany jsou pořád pravice.

Kdybychom šli do důsledků, tak původní význam slova "pravice" navíc neměl s tím tak adorovaným volným trhem (který považuješ za alfu a omegu pravice) moc společného. Konzervatismus vychází z hodnot a tradic, je aristokratický a důsledkem antiosvícenské a antiburžoazní kontrarevoluce. Liberalismus je buržoazní a dědicem osvícenství. Ve chvíli, kdy se moderní procesy rozvinuly, stal se společným nepřítelem konzervativců a liberálů socialismus.

Není nic divného na tom, že máme konzervativní politiky, podporující liberální ekonomiku a konzervativce etatistické. Obojí je pravice, což ovšem ví každý student prvního ročníku ne politologie, ale snad i učitelství společenských věd pro střední školy...
Finrod Felagund píše…
Představ si, že to vím - a taky s dvojrozměrným politickým spektrem počítám. Pokud vezmeš schéma užité například na Political Compass, které jsi jmenoval, tak jak ale budeš dělat rozdíl v označení třeba KSČM a PiS, když jsou obě strany ve stejném kvadrantu (prvím) a liší se jen vzdáleností od počátku soustavy souřadnic?
Ondra píše…
Political Compass je dobrý na doma, když nemám co dělat, skutečná politika absolutně není o nějakých souřadnicích.

Zatímco PiS je konzervativní a religiózní stranou, komunisté jsou revolučními marxisty. Stejně tak přesvědčení, že stát má hrát v ekonomice silnou úlohu, je úplně něco jiného, než komunistická představa, která chce jednotlivé kategorie jako stát a ekonomika vyrušit a místo nich postavit politické zřízení na ryze ekonomicky (marxisticky a materialisticky) řízené společnosti.

Na to nepotřebuju Compass :-) Politika je o tom s čím reálně příjdeme do styku, ne o zajímavém, ale s realitou příliš nesouvisejícím programu.
Finrod Felagund píše…
Není takhle náhodou jedno jak se dotyčná ideologie jmenuje, když vykazuje velmi podobné prvky i tak? Pořád nevím, proč by měl znamenat katolický nebo marxistický plášť víc, než jádro stojící na ekonomickém socialismu. On ten katolicismus, který se dnes jeví coby konzervativní byl taky kdysi velmi, velmi revoluční - a toužil po globálním impériu stejně jako marxismus. Komunisté v zemích, kde vláda komunistických stran padla, jsou v mnohých svých projevech rovněž konzervativní a považují reálsocík za stejné "staré dobré pořádky" jako katolíci ty svoje. Tak v čem je tedy rozdíl? Uznávám, že jedno z toho je ideologie primárně zločinná, kdežto druhá je postavená (aspoň po II. vatikánském koncilu) na úctě k lidskému jednotlivci, ale mnohé přitom sdílejí.
Ondra píše…
To si nemyslím, že by to bylo jedno, protože i politická věda by měla pracovat pokud možno s co nejpřesnější definicí termínů a nespokojovat se s tím, že je něco povrchně podobné. Předně je třeba rozlišovat mezi hodnotovou orientací a univerzalistickou snahu vnutit svůj model světa v politice jako jediný platný (to je ovšem dneska záležitost i mnoha demokratů :-) )

Imperiální snahy katolicismu bych takto neinterpretoval. Asi máš na mysli snahy o vybudování univerzální křesťanské říše ve středověku, ale to je zcela jiná situace. Byly tu dvě univerzální snahy - císařská, světská (která byla fikcí od začátku - středověká Skandinávie, Anglie, ale koneckonců i Francie římského krále nikdy nepovažovali za suveréna vůči sobě) a duchovní (představa křesťanské jednoty existovala napříč evropskými zeměmi alespoň na západě, i když ve vztahu vůči vnějšímu, zpravidla nekřesťanskému nepříteli zahrnovala i Byzanc, později samozřejmě Rusko). Ale myšlenka univerzalismu a impéria nutně vycházela ze stavu, kdy nebyla zpochybňována a neměla alternativu. Ve chvíli, kdy vlivem reformace došlo k vytváření suverénních států, které si samy rozhodnou o náboženství, tato idea se vytrácí. Proto je rozdíl mezi středověkým katolickým univerzalismem a imperiální myšlenkou kupř. Oty III. a imperialismem britským, nebo sovětským. To už je převedení univerzální myšlenky do národního zájmu státu.

Ano, mnozí komunisté jsou "konzervativní", ale to se dostáváme k samotnému faktu, že slovo "konzervatismus" je nešťastné. Pochopitelně je rozdíl mezi konzervatismem jako přesvědčením, že existují určité nezpochybnitelné hodnoty a normy, nutné ke zdravému fungování společnosti a konzervatismem jako obecným postojem, který něco (cokoli) uchovává, konzervuje. Odkazuju na knihu R. Legutka "Ošklivost demokracie", konkrétjě kapitole "Tři konzervatismy". ;-)
Anonymní píše…
Přátelé,
absurdní definice konzervatismu, liberalismu, pravicovosti atd. jsou poněkud únavné. A já sám se v nich navíc ani neorientuji.
Co však vidím je to, že svět se zmenšuje a chceme-li uspět, tak jen jako jednotná Evropa s nějakou vlastní identitou, ne jako mix národních státečků.
Myslím, že tohle je fakt, na kterém by bylo zapotřebí se napřed shodnout (či neshodnout) a až pak řešit detaily.

Nebo máte někdo pocit, že USA by byly tam kde jsou, kdyby se jednalo o 50 suverenních států? Totéž Rusko i Čína - tam to sjednocení (násilné) jde ale dál do historie.
M.Adamec
Anonymní píše…
Adamec: a co nejaky argument? Nemam pocit, ze bychom jako narodni staty byli nejak "neuspesni". V cem chcete "uspet"? Vojenskou alianci mame, spolecny trh taky, nic vic neni potreba, vsechno navic je rodici se totalita.
Anonymní píše…
Po nějakých zkušenostech v zahraničí si myslím, že pro rozumně (ne)konfliktní vztah mezi občanem a státem je potřeba baplnit tak jednu až dvě z těchto podmínek:
1. Stát je dostatečně velký a ekonomicky silný, aby jakákoliv nadnárodní společnost měla obrat alespoň o 2 řády pod HDP (USA, Francie,Německo,...)
2. V malém státě existuje velká nadnárodní soukromá firma, která zprostředkuje řízenou intenzivní ekonomickou spolupráci s mnoha trhy (Holandsko - Shell, Finsko - Nokia, Švédsko - automobilky)
3. Stát je nějakou svou tradicí velmi specifický a atraktivní pro apriorní ochranu od jiných zahraničních ekonomických zájmů (Švýcarsko, Belgie)
4. Existujéí přírodní/surovinové podmínky, které znamenají řádově vyšší HDP/hlavu než jiné podobné státy (Norsko)

Nic z toho ČR nemá (jediná velká firma je polostátní a omezena na pár státl střední a východní Evropy), takže musí být integrována do silného ekonomického společenství

Martin

Populární příspěvky z tohoto blogu

Obhajoba Pirátů: Proč byla digitalizace předem odsouzena k nezdaru aneb mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Hnědí, rudí, všechno jedna pakáž

SPOLEČNOST: Stojíme na prahu. Čeho?