ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: RSDr. Benda je možná podvodník, zcela jistě ale je pitomec

Kauza „plzeňského VUMLu“, ke které jsme se doposud na našem serveru nevyjádřili, nabrala opět zajímavou otočku; poslanec Marek Benda za ODS, z jehož dílny je například tzv. „náhubkový“ zákon pro novináře, byl jedním z prvních, kdo vystavil svou rigorózní práci na internet, aby tak dal najevo absolutní transparentnost získaného titulu JUDr. Našli se ovšem šťouraví novináři.

Objev, že Bendova „rigorózní“ práce je jen a pouze znovu svázaná diplomka (přičemž řádkování i velikost písma je roztažené do „slabikářové“ podoby tak, aby počet stran řádně nabobtnal - vysokoškolským studiem jsem si prošel a vím, že takhle blbě podvádět si dovolí tak možná studenti prvního ročníku) rozesmál i mě, a to jsem na leccos zvyklý. Na každé fakultě existuje studijní řád, který ukládá studentům přesně předepsaný počet znaků, nikoliv tedy stran, na závěrečnou práci. Má zkušenost je taková, že zrovna s tím dělají akademické autority někdy velké problémy. Převedeno do normálního řádkování by ovšem Bendovo veledílo splňovalo parametry spíše bakalářské, ale už ani ne diplomové práce.

No co, můžeme si říct. Tak Benda podváděl; rozhodně by to nebyl první ani poslední student vysoké školy v dějinách lidstva (a v plzeňském strašidelném domě, kde bylo asi vážně možné úplně všechno, už teprve ne). Horší jsou však dvě věci. V mnoha případech se totiž ukazuje, že na akademické půdě jsou k politikům jaksi vstřícnější. Vlastně i to bych (byť je to z principu zavrženíhodné, to samozřejmě) byl schopen pochopit - uvědomme si, že lidi jsou zkrátka lidi a aureola politického majestátu udělá s kantory, jichž je velké procento zvyklé kolaborovat a pokorně sehnout hlavu před jakýmkoli režimem, zkrátka své. Daleko horší je ale aspekt číslo dvě - to jak se Benda k celé věci postavil. Výmluvy, výmluvy a zase jen výmluvy. Totálně mě uzemnilo prohlášení, že poslanec „je připraven práci kdykoliv přepsat“ - je to jako kdyby se chycený a usvědčený zloděj hájil slovy, že zcizené zboží je přece připraven kdykoliv zaplatit.

Co (by) měl Benda udělat? Okamžitě složit poslanecký mandát a také (to zvláště) se nechat vyškrtnout z pražské kandidátky ODS. Protože takhle se nechová politik, ale pitomec. Ano, jeho „odvaha“ je obdivuhodná - vystavit své dílo na internet při vědomí, že má na hlavě nikoliv máslo, ale přinejmenším celou bednu s margarínem - a myslet si, že novináře tato skutečnost nějak uchlácholí. Zvlášť, když mají všechny důvody po něm jít. Stejně jako po Ivaně Řápkové, jejíž likvidaci si aktivisté v „humanistických“ médiích jistě už dlouho připravovali.

Toto je totiž voda na mlýn levicových (a taková jsou v ČR v podstatě všechna) médií, pro něž je diskreditace pravicových politiků určitým typem vyššího poslání. S tím se přece setkáváme dnes a denně: z hajlujících šílenců jsou pravicoví radikálové, z ultralevicových populistů typu lídrů Dělnické strany a Bobošíkové je mávnutím kouzelného proutku též pravičáci, z Klause nebezpečný psychopat a agent KGB. Za této atmosféry a před volbami, nechce-li česká pravice přenechat Strakovu akademii křišťálově čistému Kalouskovi a soudruhům Pecinova typu (o Paroubkovi s Filipem ani nemluvím) neměli by se její vrcholní představitelé chovat jako pitomci. A když, tak z toho vyvodit důsledky.

Marku Bendo, složte poslanecký mandát.