SPOLEČNOST: Internete, kam kráčíš?

Budoucnost Internetu – to je téma, které se dotýká každého z nás. Začíná být jasné, že se blížíme k hranici současného režimu. A proto by bylo vhodné, abychom si vytvořili názor jaký směr podporovat dál.

Internet byl vytvořen jako komunikační síť mezi anonymními a rovnoprávnými uživateli. Zpočátku to fungovalo dobře, protože přístup k němu měli jen lidé z oblasti vědy, nebo ti, co jej potřebovali k práci či podnikání. Postupem času se však rozšířil prakticky mezi všechny lidi. A spolu s tím se objevily potíže:

• E-mailové schránky máme zahlceny spamy – ty by dříve neměly mezi rozumnou komunitou uživatelů šanci, dneska však i zcela stupidní nabídky mohou mít svou naději na úspěch.
• Diskuze k článkům (mimo oblast odborných serverů) zcela ztratily úroveň, protože v nich nalézali svou pochybnou realizaci i ti, které by normálně nikdo rozumný neposlouchal.
• Objevily se viry a další škodlivé programy, protože ukrást někomu hesla k bankovnictví, různým uživatelským účtům či jiná data, začalo být zajímavou a lukrativní činností.

Otázka tedy nyní zní: jak dál? Nejen nám, ale i mnohým jiným je jasné, že je zapotřebí změny. Francie přichází se svou „digitální gilotinou“, E.Kaspersky předpovídá konec anonymity, RIAA a podobné organizace by nejraději viděly vše adresné a zpoplatněné, Microsoft chce zabránit volnému indexování a o filtrování obsahu v totalitních režimech ani není potřeba hovořit. Zkusme si ale život na Internetu přirovnat k životu v normálním světě a ujasněme si:

• Nedopusťme, aby Internet nebyl anonymní pro vzájemnou komunikaci a přístup tam, kde identifikaci přímo nevyžadují. Bylo by to totéž, jako bychom dopustili, že budeme chodit po ulici s číslem na zádech.
• Mějme svůj způsob, jak prokázat totožnost (certifikát apod.), ale jeho použití musíme mít pod kontrolou – stejně jako v reálném životě musíme vědět, kdy průkaz předkládáme, či jsou z karty čtena data. Jinak by to bylo totéž, jako bychom byli vybaveni čipem a ten by mohl být skenován během našeho pohybu po ulici aniž bychom si toho byli vědomi, či to mohli ovlivnit.
• To, co může potenciálně ublížit, musí být adresné a pod oficiální kontrolou. V digitálním světě jde především o aktivní obsah – programy. Je to stejné, jako když auta musí mít povinné technické prohlídky, restaurace musí procházet hygienickou kontrolou, budovy statickou a bezpečnost na ulicích zajišťuje policie. Jinak by vznikl chaos.

Nuže, toto jsou zásady č. 1 týkající se svobody a anonymity, kterých bychom se mohli držet a mohli se na nich shodnout. Mnohé z nich nějakým způsobem již platí.

Jelikož mám rád analogie, Internet lze přirovnat k městu plnému lidí – tam platí podobné principy. Je však nutné si říct, že Internet neznamená pouhé přenesení pravidel současného města do elektronické podoby. Ne, to v žádném případě.
Internet, jako nová technologie, znamená vznik města – tedy analogie s dobou při vzniku průmyslové revoluce:

• lidé, dosud nevolníci (uživatelé firemních a omezených počítačů), se stěhují do měst za novými možnostmi
• osamocení hospodáři (fandové s vlastními počítači) se také stěhují do města za novými možnostmi
• město Internet není jen jedno z mnoha měst (dříve samostatných městských státečků s vlastními zákony), ale je to jeden velký stát nadřazený menším útvarům

Jedna z ekonomických pouček říká: „výrobní vztahy se vyvíjení pomaleji než výrobní možnosti“, což přeloženo do lidské řeči znamená, že s příchodem nové technologie (výrobní možnost) je nutné dodatečně upravit i příslušné zákonné úpravy (výrobní vztahy). Tedy zrušení nevolnictví, vznik demokracie, zavedení nových principů správy veřejných záležitostí, regulace obchodu aj.

A zde přichází zásady č.2 – některé současné zákonné principy je nutno s příchodem Internetu modifikovat a neponechat v původní podobě. Týká se to předevší oblasti autorského práva. Snad každý z nás si již někdy něco nelegálně stáhnul, aniž by měl pocit, že je zlodějem. Ne, většina lidí nejsou (a uvnitř cítí, že nejsou) zloději, ale cítí, že masivní zneužívání monopolů v oblasti IT není morální a také to, že není morální, aby na výtvorech určitého autora profitovali do nekonečna i jeho potomci a bránili tak šíření tohoto výtvoru. Nová technologie toto šíření umožňuje.
S příchodem Internetu vznikla také zcela nová oblast open source a free webových projektů – oblast, která nemá v minulosti analogii a je právě reakcí na tento neuspokojivý stav.
Přiznávám, že přesně nevím, jak by tento nový stav měl vypadat, ale právě toto by mělo být předmětem diskuze. A následné změny.

Nu, snad tento článek přispěje k alespoň malému zamyšlení na tím, kam chceme jít, co si necháme líbit a co již ne.


M.Adamec