SPOLEČNOST: Vyhazov z práce za modlitbu? Opravdu?
Přečetl jsem si článek o tom, že vedení školy v Británii propustilo učitelku z důvodu, že se modlila za svoji nemocnou studentku. Původně jsem se chtěl rozohnit o další oběti politické korektnosti, která starou dobrou Anglii sžírá jako mor. Protože jsem ale nechtěl čerpat jen z tuzemského (a značně zaujatého) zdroje, přečetl jsem si místní zpravodajství a zjistil, že se celý příběh mohl odehrát také úplně jinak.
O co tedy šlo? Celou story kompletně popisuje tento článek, který sice stojí na straně poškozené učitelky, nicméně je psán v poměrně objektivním duchu, názor tedy dostala i protistrana, což je podle mého názoru klíčové. Podle všeho silně křesťansky založená Olive Jonesová, která pracovala nikoliv jako učitelka ale jako doučovatelka dlouhodobě nemocných dětí, navštěvovala čtrnáctiletou dívenku nemocnou leukémií. Podle svých slov nabídla prý jejím rodičům, že se bude za dívenku modlit. Byla ujištěna, že rodina oné dívky není věřící, takže v tomto tématu dále nepokračovala. Matka oné dívenky si nicméně stěžovala zaměstnavateli a pobožná kantorka dostala výpověď z práce.
"Kdybych spáchala zločin, reakce by byla zřejmě stejná," rozhořčeně reagovala vyhozená pedagožka.
Až potud děsivý příběh. Článek nicméně cituje také rodiče té dívky, podle nichž časté návštěvy paní Jonesové "traumatizovaly" jejich nemocnou dceru. Paddy a Stephanie Lynchovi řekli deníku Daily Mail, že paní učitelka říkala jejich dceři, že když mladí lidé zemřou, přijdou do nebe, z čehož byla mladá dívenka "velmi rozhozená". "Sezení s učitelkou Jonesovou zvyšovala její trauma a proto jsme se rozhodli, že ta dáma nebude nadále vítána v našem domě," citují britská média rodiče. Jonesová navíc prý ignorovala jejich opakované výzvy, aby "přestala s kázáním".
Ať se na mě moji křesťanští přátelé nezlobí, ale být já v pozici otce, jehož čtrnáctiletá dcera bojuje se smrtelnou nemocí, vyprovodil bych svíčkovou bábu ze dveří, sotva by jen stačila ceknout něco o posmrtném životě. Ještě bych se moc držel, abych ji na schodech nenakopal do pozadí.
Co se týče vyhazovu z práce, takový "trest" se mi nejdřív zdál příliš tvrdý. Jenže je třeba si uvědomit, že celý problém neleží ve svobodě slova a náboženského vyznání, jak se to paní Jonesová a její souvěrci snaží interpretovat. Vůbec ne! I čeští katolíci se mýlí, když ve svém článku píší, že Jonesová navštěvovala nemocnou dívenku ve svém osobním volnu. Ta dáma byla přece placená za doučování mimo školu.
Z čehož vyplývá to, že dívku s leukemií měla jen a pouze učit matematiku (což by jí patrně rozptýlilo a pomohlo) a nikoliv jí dávat kázání o tom, co přijde po smrti. Za to jí zaměstnavatel nejspíš neplatil. Ve světle těchto informací se pak zdá, že milá dáma dostala vyhazov nikoliv za své náboženské přesvědčení, ale za zneužívání pracovní doby k ryze soukromým účelům.
Chápu však, že takové vysvětlení se křesťanským fundamentalistům, kteří jsou ve svém svatém rozhořčení stejně krátkozrací jako jejich odpůrci, ani trochu nehodí do krámu.
O co tedy šlo? Celou story kompletně popisuje tento článek, který sice stojí na straně poškozené učitelky, nicméně je psán v poměrně objektivním duchu, názor tedy dostala i protistrana, což je podle mého názoru klíčové. Podle všeho silně křesťansky založená Olive Jonesová, která pracovala nikoliv jako učitelka ale jako doučovatelka dlouhodobě nemocných dětí, navštěvovala čtrnáctiletou dívenku nemocnou leukémií. Podle svých slov nabídla prý jejím rodičům, že se bude za dívenku modlit. Byla ujištěna, že rodina oné dívky není věřící, takže v tomto tématu dále nepokračovala. Matka oné dívenky si nicméně stěžovala zaměstnavateli a pobožná kantorka dostala výpověď z práce.
"Kdybych spáchala zločin, reakce by byla zřejmě stejná," rozhořčeně reagovala vyhozená pedagožka.
Až potud děsivý příběh. Článek nicméně cituje také rodiče té dívky, podle nichž časté návštěvy paní Jonesové "traumatizovaly" jejich nemocnou dceru. Paddy a Stephanie Lynchovi řekli deníku Daily Mail, že paní učitelka říkala jejich dceři, že když mladí lidé zemřou, přijdou do nebe, z čehož byla mladá dívenka "velmi rozhozená". "Sezení s učitelkou Jonesovou zvyšovala její trauma a proto jsme se rozhodli, že ta dáma nebude nadále vítána v našem domě," citují britská média rodiče. Jonesová navíc prý ignorovala jejich opakované výzvy, aby "přestala s kázáním".
Ať se na mě moji křesťanští přátelé nezlobí, ale být já v pozici otce, jehož čtrnáctiletá dcera bojuje se smrtelnou nemocí, vyprovodil bych svíčkovou bábu ze dveří, sotva by jen stačila ceknout něco o posmrtném životě. Ještě bych se moc držel, abych ji na schodech nenakopal do pozadí.
Co se týče vyhazovu z práce, takový "trest" se mi nejdřív zdál příliš tvrdý. Jenže je třeba si uvědomit, že celý problém neleží ve svobodě slova a náboženského vyznání, jak se to paní Jonesová a její souvěrci snaží interpretovat. Vůbec ne! I čeští katolíci se mýlí, když ve svém článku píší, že Jonesová navštěvovala nemocnou dívenku ve svém osobním volnu. Ta dáma byla přece placená za doučování mimo školu.
Z čehož vyplývá to, že dívku s leukemií měla jen a pouze učit matematiku (což by jí patrně rozptýlilo a pomohlo) a nikoliv jí dávat kázání o tom, co přijde po smrti. Za to jí zaměstnavatel nejspíš neplatil. Ve světle těchto informací se pak zdá, že milá dáma dostala vyhazov nikoliv za své náboženské přesvědčení, ale za zneužívání pracovní doby k ryze soukromým účelům.
Chápu však, že takové vysvětlení se křesťanským fundamentalistům, kteří jsou ve svém svatém rozhořčení stejně krátkozrací jako jejich odpůrci, ani trochu nehodí do krámu.
Komentáře
Co se týče Evropské unie, svazácké eurohujerství a evropanství jsou dvě různé věci. Halík je Evropan, nikoliv eurohujer. Eurohujerem rozumím člověka, který ideologicky omlouvá každou blbost, která má na sobě nálepku s evropskou vlajkou a odmítá EU kritizovat; Evropan z přesvědčení je člověk, který považuje existenci sjednocené Evropy za nejlepší možný model uspořádání v Evropě, identifikuje se s Evropou a je kritický k EU stejně, jako jste kritický Vy třeba k některým elementům v české Poslanecké sněmovně - co ale, jestli Vám správně rozumím, nijak neumenšuje Vaši loajalitu k českému státu. A to je právě ten rozdíl. Problém je v tom, že mezi "módními euroskeptiky" v ČR se rozmohlo označovat za eurohujery i lidi, co žádní hujeři nejsou, jenom se identifikují s Evropou. A na tom ale nevidím nic špatného, pro mě je Evropa jako stát mnohem přirozenější, než Česká republika jako stát (ta mi vůbec připadá jako po Československu druhá nejhorší možnost jak státoprávně ukotvit české země - když už, tak samostatné Čechy, Morava a sjednocené Slezsko, všechny tři součástí evropské konfederace). Přesto nemám problém s tím když vidím nějakou křivárnu v rámci EU ji kritizovat.
A že jste pro ně napsal 20 článků...
zejména ten článek o tom, že EU je spojencem islámu by asi dnes Finrod rád stáhl, že ? Nebo když podporoval vládu PiS a LPR.
Co ten obrat ?
Finrod Felagund na euportalu :-)
oni vás odtamtud vyrazili, že je najednou tak nenávidíte ?
OŠ
Přemýšlím, jestli tady náhoudou autor nepsal i o sobě, protože jestli pozorně čtu zdejší články, je ona "svíčková bába" ideozločinec, který svou nepřirozenou univerzalistickou vírou, snad dokonce srovnatelnou s fašismem či komunismem, zásadním způsobem přibrzdil vědecký, technologický i duchovní vývoj západní civilizace.
Ale vážně. Podle mého skromného názoru, který prosím nikomu nijak nevnucuju, ale stojím si za ním, je křesťanství vírou založenou na odpuštění, naději, pokoře, porozumění a na individuální zodpovědnosti za svobodně přijaté morální hodnoty. Přijde mi, že to zmíněná dáma nepochopila. Jakoby nahradila pokoru a porozumění kazatelstvím a formalismem. Kde zůstala naděje, když vyprávěla nemocnému člověku o smrti a posmrtném životě, jehož podstata je mimochodem úplně jiná, než jakési triviální přesunutí kamsi. A kde se bere ta arogance vyprávět o smrti někomu, kdo k ní má evidentně blíž. Jestli totiž ten člověk toho o životě náhodou neví mnohem víc než já.
Je ovšem trochu ošemetné (a nekřesťanské:) takhle někoho soudit. Na celé věci je mnohem důležitější jiná věc, pokud si někdo objednává nějakou službu (doučování), má přeci právo být s ní nespokojen a nemusí to nijak a nikomu zdůvodňovat. Není to o žádné svobodě slova nebo vyznání, protože ta, ať se to nekomu líbí nebo ne, u mě doma neplatí. Představa, že bych třeba nechal v obýváku řečnit nějakého nácka je snad sama o sobě dost absurdní.
A ještě jedna věc. Přijde mi šíření jakýchkoli hodnot či víry nikoli osobním příkladem, ale tlacháním a poučováním, jako neskutečně protivné, pobuřující a mnohem destruktivnější než když se do hodnocení třeba křesťanství pustí jeho odpůrce, třeba Finrod (sorry, nemůžu si pomoct:). Nad tím se dá mávnout rukou, je to jeho názor a není povinné ho brát vážně. Ale násilné vnucování (a z toho pramenící netolerance, Polsko si dovedu docela dobře představit, barevně) vnějších a formálních atributů víry, protože víra sama se vnutit prostě nedá, je podle mě projevem naopak slabosti a nesebevědomí.