STŘEDNÍ EVROPA: Bolševicko-nacionalistická soldateska opět útočí na zdravý rozum

Poslední dobou se někdo na českém Těšínsku (Zaolziu) baví vskutku "inteligentní" zábavou - ničením polských nápisů. Někomu leží nápisy jako Czeski Cieszyn, Bystrzyca nad Olzą nebo Trzyniec natolik v žaludku, že je sprejuje, rozbíjí nebo úplně strhává. Nedá mi to si nevzpomenout na komentáře našich "civilizovaných" diskutérů utrhujících si ze Slováků kvůli antimaďarskému hysterčení - po Karlových Varech jde o další důkaz toho, že agresivní tupci jsou všude bez ohledu na státní hranice.

Stejně jako ve slovenském případě, i zde slyšíme argumenty typu "když sem přitáhli, ať mluví česky" a podobně - což, opět stejně jako na Slovensku, poukazuje zejména na naprosto nedostatečné vzdělání společnosti v historii, která neví, že ani slovenští Maďaři, ani těšínští Poláci, nikam nepřitáhli, ale naše zlatá dobrá mírumilovná vlast jim jejich tradiční území zkrátka sebrala, zejména ze strategických důvodů. Pokud někomu seberu území, kde nikdy nebylo povinné mluvit jazykem mého národního státu, tak se přeci těžko můžu divit, že místní mým jazykem mluvit nebudou. Analogií by mohla být hypotetická anexe ČSR Sovětským svazem, o kterou dokonce někteří naši bolševici usilovali, po které se mohlo stát, že by každé jedno české město mohlo mít cedule v ruštině, tedy i psané azbukou. Češi by pak byli ve stejné pozici, jako Poláci, kdyby žádali, aby alespoň menší cedule označující hlavní město mohla nést latinkou napsaný nápis "Praha", alespoň jako doplnění oficiálního ruského Прага. Proč tolik lidí u nás nedokáže měřit stejným metrem jiným, jako sami sobě?

Mnoho lidí v České republice totiž dodnes žije v bolševickém přesvědčení, že můžou do čehokoliv na území svého státu kecat, protože stejně je "všechno jejich". Nechápou, co je to soukromý majetek ani možnost místních se rozhodnout, jak se svým majetkem naloží, pokud nebudou přitom například významně poškozovat životní prostředí či jiné občany. I kdyby se nakrásně těšínští rozhodli, že nabarví Most Svobody na růžovo a nazvou ho Mostem Freddieho Mercuryho, nemá do toho, zda se to uskuteční či nikoliv, nikdo, kdo v Těšíně nebydlí, právo ani ceknout. Může říct svůj názor, ale to je vše - nemá žádný nárok na to nutit vlastníky či samosprávu (v případě obecního majetku) k jakémukoliv rozhodnutí proti jejich vůli. V 90. letech se Česká republika stala v rámci Evropy poměrně unikátní zemí svým přístupem k obecním samosprávám - na rozdíl od jiných, centralizovanějších zemí, mají naše obecní a krajská zastupitelstva velmi mnoho autonomie a pravomocí, sahající tak daleko, že když si starosta Jindřichovic pod Smrkem dal k ceduli oznamující vjezd do obce vyhlášku zakazující státním uředníkům pod pokutou vstup na území obce, prošlo mu to. Podobný přístup k regionálním samosprávám je ukázkou vysoké ústavní vyspělosti České republiky, do které však bohužel, jak to tak vypadá, většina občanů mentálně nedorostla.

Není to ani tak Dělnická strana, Národní odpor či jiná marginální sdružení, která jsou sice plná tupců a bezmozků, ale jsou v rámci společnosti na okraji, kdo je důkazem o nacionalistické tuposti v naší zemi. Bohužel opravdu nebezpečný je médii opomíjení a občas pasivně přiživovaný latentní nacionalismus který se netýká jen několika málo blbů jako v případě Dělnické strany, ale naprosté většiny společnosti. Zkuste zapříst řeč se spoluobčany, které potkáte ve vlaku, na téma jejich názorů na Slováky, Poláky, Rakušany, Němce, Američany, Francouze, Židy či jiné národnosti - to se dozvíte věcí. Slováci "zabírají místo" na vysokých školách (kdyby byli Češi lepší, tak se na ty univerzity žádný Slovák nedostane, ale je lepší řvát na schopnějšího, než se sám učit), Poláci jsou všichni do jednoho bigotní katolíci, Rakušané jsou blbci, Němci nacisti, Američané ukázkoví blbci, Francouzi komunisti, Židé vládnou světu - a tak bych mohl pokračovat. Je to právě tohle, nad čím máme tendenci často mávnout rukou jako nad "neškodným", co z mnoha lidí v České republice dělá jen tupou nacionalistickou soldatesku, ne pár vyholených bezmozků hajlujících potají v hospodě, kterých je v zemi tolik, že by se mohli všichni sejít na jednom náměstí.