VOLBY 2010: Topolánkovi pomůže Zeman...nebo zázrak

Také se už těšíte na květnové volby a na to, jaká plichta z nich zase vzejde? Zde je širší úvaha nad všemi možnými scénáři, jak to vlastně může dopadnout. A ani jeden není bohužel příliš optimistický.

Je teď už zřejmé, že vítězi posledních voleb se výhra v roce 2006 bude obhajovat velmi, velmi těžko. Kauza plzeňské právnické fakulty, kauza Opencard, tichý souhlas s přijetím pro tuto zemi katastrofálního rozpočtu - tohle všechno voliči vnímají především jako průšvihy Občanské demokratické strany. Velkou roli hraje i čím dál tím viditelnější rozkročení této kdysi pravicové partaje do takzvaného politického středu (politicky korektní termín pro levici), stejně jako vnitřní pnutí a rozhádanost uvnitř strany.

ODS si je bohužel dobře vědoma toho, že pravicoví voliči u nás nejsou. Pokud ano, patrně by nestačili k překročení pětiprocentní hranice. Levicové smýšlení je v Česku celoplošně dominantní, a to navzdory tomu, že se spousta lidí tak označuje jen proto, že nemají rádi komunisty a asi i sociální demokraty, zvláště v současné podobě. To samo o sobě nestačí, protože často s hrůzou zjistíte, že slyšíte z úst vašich "antikomunistických" přátel perly typu "stát se musí postarat o bezdomovce", "zdravotnictví je přece zadarmo", "soukromé nemocnice by se měly zrušit" a podobné - každý má jistě dostatek zkušeností, aby mohl další zhůvěřilosti dosadit sám.

K pesimistickému odhadu, že vítězem příštích voleb bude nejspíš ČSSD, mě vede hlavně následující myšlenka. Voliči ODS totiž, na rozdíl od voličů sociálních demokratů, nejsou hloupí. Straně, které v minulosti dali své hlasy, nic neodpustí a v úvodu článku jsem vyjmenoval dostatek příkladů, proč by se mohli (či měli) od Topolánka odvrátit. Kdežto v táboře socialistů, tam je věc jiná. Nepopírám, že někde existují poměrně inteligentní voliči ČSSD, pokud je již Paroubek s Rathem úplně všechny neodradili. Většina jejich elektorátu se ovšem skládá z bezmozků, kteří nevidí za roh a za horizont příštího dne. Jde jim jen o to, aby se teď hned měli pokud možno dobře. Ti už dávno zapomněli na to, že Jiří Paroubek svrhl vládu uprostřed úspěšného českého předsednictví Evropské unie, a tím zadělal na ostudu nevídaného formátu. A ti, kteří náhodou nezapomněli? Těm je to srdečně jedno. Stejně jako bezostyšné ohrožení české vojenské mise v Afghánistánu, trapnosti okolo předčasných voleb, stejně jako skutečnost, že Paroubek chce zadlužovat zemi tak dlouho, až už jednoho dne zkrátka nebude kde brát. Tohle voliče ČSSD nezajímá, protože si to neumí představit a ohledně státního dluhu ví jen to, že se přece neplatí a zdroje že jsou.

V případě vítězství ČSSD jsou ve hře následující varianty. Tou první je velká koalice, na kterou, zdá se, mezi řádky tlačí prezident Václav Klaus. Zjevně si přitom neuvědomuje velké nebezpečí - takové řešení by nevyhnutelně vedlo za prvé k daleko většímu prohloubení tradiční české skepse, že volby jsou vlastně zbytečné (ostatně tomuto vidění světa zdařile napomáhá existence současné Fischerovy vlády), za druhé k výraznému nárůstu preferencí extremistických stran. V dalším volebním období bychom se mohli všichni divit.

Druhá a možná pravděpodobnější varianta je koalice ČSSD s TOP 09. Hlasy o tom, že toto řešení přichází asi nejvíc v úvahu, tiše zaznívají nejen z poslaneckých a vládních kuloárů (a autor těchto řádků je již na vlastní uši zaznamenal), ale také z médií. Velmi opatrně o tom mluvil například předseda Karel Schwarzenberg v rozhovoru pro Týden, kde na otázku, zda by se jeho strana po volbách spojila s ODS, začal mlžit něco o "rozumných sociálních demokratech".

Jeho postoj úplně chápu. TOP 09 si totiž velmi správně uvědomila, že chce-li uspět ve volbách, nesmí a nemůže být chápána jako pouhý přívěšek ODS. To by do volebního klání vůbec nemusela jít. Naopak, Topolánek pro ně musí být soupeřem, vůči kterému je třeba se ostře vymezovat za účelem přetažení oněch nespokojených "pravicových" voličů, kteří si v médiích nechávají nakukat, že tato strana je partají novou, křišťálově čistou.

Což samozřejmě není pravda. TOP 09 ve skutečnosti žádnou stranou pravičáků (snad s výjimkou zmíněného Schwarzenberga) není. Stejně jako jí nebyla Unie svobody, Čtyřkoalice či Bursíkova Strana zelených. TOP 09 je jen dalším pokračováním tohoto projektu a jejich umělý konstrukt je bohužel "upgradeovaný" o bývalé lidovecké šíbry, kterým, v souladu s dlouholetou image jejich bývalé strany, jde jen o jedno: dostat se k moci za každou cenu.

Malá odbočka: Stačí si vzpomenout, jak pravdoláskoví liberálové křičeli, jako když je na nože bere, když v roce 1998 uzavřeli Miloš Zeman s Václavem Klausem takzvanou opoziční smlouvu. Řešení, které bylo díky nátlakům a nedůstojným podmínkám ze strany tehdejších rádobypravicových politiků jediným možným, je ostatně velkým mediálně-propagandistickým tématem dodnes. Je proto velmi zajímavé, že když v roce 2002 uzavřela tehdejší hradní strana Unie svobody (označujíc se za nejpravicovější stranu v zemi) s ČSSD smlouvu koaliční, tak nikdo najednou ani necekl.

Volebními kartami by tak mohl zamíchat právě zmíněný jezevec z Vysočiny - Miloš Zeman, který už poněkolikáté porušil svá předchozí předsevzetí. Před lety ujišťoval novináře, že se z jeho chaloupky na venkově už do politiky nikdy nevrátí - aby se nechal s velkou slávou vlastními socany podříznout jako podsvinče při prezidentské volbě na Pražském hradě. Kdo by si myslel, že už mu ten výprask jednou stačil, mýlil by se. Zeman posbíral své věrné důchodce a za vydatné pomoci komunistického lobbyisty Miroslava Šloufa vyhlásil tažení směrem Sněmovní - a to i po několikátém ujištění, že do parlamentu kandidovat vážně nebude. Nikdy. Ale fakt ne.

Zemanova strana se do PSP s největší pravděpodobností nedostane, ale hysterické reakce Lidového domu, který teď v Ústí nad Labem věší protizemanovské billboardy a zakládá výsměšné stránky, ukazuje na to, že navzdory vyjádřením do médií má Paroubek ze svého volebního konkurenta řádně nahnáno. On by totiž mohl ČSSD ubrat právě ta procenta, která by mohla při konečném sčítání citelně chybět, a toho jsou si stratégové z Hybernské dobře vědomi.

Proto bych se nedivil, kdyby se v útrobách Lidového domu už sepisovaly plány na zbavení se svého předsedy. A to pokud možno ještě před volbami, nebo možná těsně po nich. Paroubkova osoba je totiž překážkou jak k velké koalici, kterou podporuje prezident (neřekl bych, že v ODS je osoba, které by nevadil, snad s výjimkou Pavla Béma) a zároveň jedinou velkou obstrukcí ke spolupráci ČSSD s Kalousko-Schwarzenbergovým slepencem.

Co se týče širší spolupráce socialistů s komunisty, sice tuhle variantu nelze nikdy úplně vyloučit, ale v těchto dnech si nemyslím, že by k ní na parlamentní úrovni došlo. Moc bych se nedivil, kdyby Paroubek dostal strach, že v takovém případě by po vejcích mohlo dojít na něco ještě horšího.

Co se týče dalších komunistů, tedy Dělnické strany, zde myslím, že pokud jí naše politická garnitura ruku v ruce s médii budou i nadále zadarmo dělat takové PR jako doposud, může nás ve volbách překvapit. Hysterické kroky v podobě dalších a dalších soudních přelíčení, vyhazovy jejich příznivců ze zaměstnání kvůli jakýmsi symbolům (přičemž kladiva, srpy a Che Guevarové se u nás blahosklonně tolerují) jen a jen přidávají tomuto obskurnímu spolku hardcore bolševiků a militantních xenofobů aureolu mučedníků, kterých se zlý a prohnilý Systém bojí a proto je šikanuje (a tedy na tom vlastně musí něco být, že). Nemít takový prostor v médiích, jaký dnes a denně (k mému velkému údivu) dostávají, neštěkl by po této ultralevicové sebrance ani pes. Bude-li nakonec opravdu zakázána, věřím tomu, že předseda Vandas otevře šampaňské, jak sliboval; proto pevně doufám, že zvítězí zdravý rozum.

Spoléhat se na něj však je v téhle zemi asi už doopravdy bláhové...